Debutant Jakub Aschenbrenner: Stihl jsem zavolat jen rodičům
V juniorském týmu je možná trochu ve stínu Štěpána Černého, ale i tak má Jakub Aschenbrenner hokejového umu na rozdávání. Toho si všimli i trenéři a za odměnu dali mladému obránci šanci předvést se v áčku. Ten před sebou měl při debutu těžký oříšek v podobě Sparty s nabušenou soupiskou, ale obstál, navíc byl ještě kreativní směrem dopředu. Koho ze Sparty má načteného nebo co mu říkal Graeme McCormack?
Jakub Aschenbrenner si ukousl na první zápas velmi těžké sousto, když byly jeho obranné schopnosti otestovány řadou českých reprezentantů. Jak zápas viděl ze svého pohledu? „Bylo to rychlejší a fyzičtější, ale myslím, že jsem to zvládl dobře. Chtěl bych poděkovat trenérům za příležitost,“ cení si šikovný zadák, který na zápas vyrazil rozehraný z juniorky, za niž hrál ještě předešlý den. „Věděl jsem to už před tím zápasem. Počítal jsem s tím a vše bylo zařízené. Bylo to v pohodě, v žádném presu jsem nebyl,“ odmítá student střední zdravotnické školy jakýkoliv úbytek sil, což na ledové ploše jednoznačně dokazoval.
Pro mládežníky je první utkání v seniorském týmu vždy velkou událostí, kterou pravidelně sdílejí s co největším počtem rodinných členů přítomných přímo v hledišti. Hradecký mladík se snažil o to samé. „Dozvěděl jsem se to asi dva dny zpátky. Stihl jsem zavolat jen rodičům. Zkoušel jsem ještě babičku s dědou, ale ti to mají daleko, takže nepřijeli,“ poodhaluje jednu z mála věcí, která ho s ohledem na duel s Pražany může mrzet. V juniorce má Jakub také své dvojče: útočníka Vojtěcha. Nežárlil? „Vůbec ne. Brácha mi to právě přál a podporoval mě,“ dementuje kladenský odchovanec rozepře se svým souputníkem.
„Žádné pokyny nedával. Jen mi říkal, ať si to užiju.“
Do prvního duelu v seniorské kategorií si nemohl přát lepšího společníka. V obranného páru s ním totiž nastoupil Graeme McCormack, který by se dal považovat za lídra zadních řad Mountfieldu, zároveň to však znamenalo, že si junior musel procvičit cizí jazyk. „Mluvili jsme spolu anglicky. Šlo nám to docela dobře a rozuměli jsme si. Žádné pokyny mi nedával. Jen mi říkal, ať si to užiju. Bylo to s ním fajn,“ cení si zkušeného průvodce šikula, jenž do Hradce přišel těsně před svými šestnáctými narozeninami.
Hráč s číslem 23, které nosí rovněž v DHL extralize juniorů, zaujal už v úvodní třetině, kdy se při pobytu v útočné třetině umě protáhl kolem protihráče a prozkoušel Josefa Kořenáře, což hostující střídačka ocenila hromadným vztykem a bušením hokejek o mantinel. „Nevšiml jsem si toho, byl jsem plně soustředěný na hru,“ potvrzuje své pohlcení zápasem. Předvedl se také v oblasti defenzivní, třeba tím, že několikrát dokázal udržet na mantinelu reprezentanta Kryštofa Hrabíka, který dle oficiálních údajů měří 194 centimetrů a váží téměř 100 kilo. „Kryštof rozhodně není jednoduchý soupeř, ale v létě jsme spolu chodili na led, kde jsme se vídali, takže jsem věděl, co na něj platí,“ odhaluje s úsměvem, v čem dalším můžou být letní tréninkové jednotky navíc prospěšné.
V samotném mači byla však také poměrně znatelná kvalita soupeře, který toho Lvům směrem do ofenzivy příliš nepovolil. „Velmi rychle obraceli hru a chtěli hrát na puku a dávali si to rychle do hokejky, ale myslím, že jsme se časem vyrovnali,“ potvrzuje vyrovnaný obraz hry. Sám „Áša“ pomáhal také v oslabeních, ve kterých proti němu stanuli hráči se starty v české i finské reprezentaci jako Filip Chlapík nebo Miikka Salomäki. „Byl to slušný fičák. Musím říct, že jsem z toho měl respekt, ale nějak jsem to zvládl,“ přiznává obránce, na jehož schopnosti bude juniorka spoléhat ještě minimálně v nastávající sezoně.
Na skutečně Zimním stadionu v Poděbradech probíhal ještě jeden souboj, a to v hledišti. Aréna, která svou akustikou k hlasitému podporování vysloveně láká, přivítala vlakový výjezd hradeckých příznivců, jimž se podařilo vytvořit takový hukot, že z něj zaléhaly uši. „Vůbec jsem neslyšel, co na mě spoluhráči volají. Když jsem byl na ledě, tak jsem slyšel jen fanoušky, jak křičí. Byli skvělí, za což jim děkujeme,“ smeká hráč, který je z mládeže zvyklý převážně na vysoké hlasy mladších žáků v ochozech. Jaké jsou jeho další plány? „Vracím se zpátky do juniorky a uvidím, jak to bude dál. Určitě se chci do áčka podívat také na ligový zápas, takže musím ještě pořádně zamakat,“ uzavírá Jakub Aschenbrenner, který na čtvrtek s datem 15. 8. 2024 jen tak nezapomene.