Smutný konec sezony. Dorostenci padli s Dynamem 1:4

Na úvodní zářez mače se nemuselo příliš dlouho čekat, hostující Vít Macek dostal pas od Dominika Drábka, vybruslil si a z kruhu svižnou ranou do teploměru otevřel skóre. Hradečtí si toho v úvodních minutách sice do ofenzivy mnoho nevytvořili, avšak srovnání přišlo záhy. Patrik Hendrych se ujal puku ve své třetině a začal kouzlit. Hradecký rychlík přejel přes celé hřiště, během své útočné poutě se zbavil hned čtveřice hráčů Dynama a najednou byl, stále ve velké rychlosti, před Tuláčkem – zakončení mu však také a sedlo a trefil se „dvacet nad led“.

„Vzal jsem si puk za brankou a řekl jsem si, že zkusím projet hřiště po tom, co soupeř prostřídal a nechal ve středním pásmu trochu místa a vyšlo to. Když jsme prohráli, tak z gólu ani nemám takový sladký pocit, upřímně mě vůbec nezajímá,“ mrzí autora branky. V závěru třetiny mohly oba celky jít do vedení. Nejprve Lvi ujeli do přečíslení dvou na jednoho, Ondřej Páleník ale s přihrávkou čekal příliš dlouho a zadáci hostí se stačili vrátit. Na druhé straně pak Tomáš Rolinek uháněl sám na Zárubu, hostující kapitán se neprosadil kvůli skvělé práci navrátivšího se Novotného a výbornému rozkleku brankáře Lvů – touš se povedlo udržet před čarou.

Do druhé třetiny už bohužel pro domácí nenaskočil Adam Novotný, který byl v úvodním dějství nepříjemně sražen jedním ze soupeřů a po první siréně odešel v bolestech do kabin. Mountfieldu navíc špatné zprávy jen přibývaly. Krátce od zahajovacího buly Martin Mikeska vystihl za kasou soupeře rozehrávku gólmana a stačilo mu trefit odkrytou klec. Za necelou minutu to bylo dokonce 1:3, Tobiáš Sekanina z kruhu přesně zacílil na bližší tyč. Dynamo bylo aktivnějším celkem, obrana týmu zpod Bílé věže často nestíhala.

To se potvrdilo i v 31. minutě, kdy Vít Macek po prohození dvou beků soka zametl bekhendem puk zblízka zá čáru – 1:4. „Zlomový byl okamžik ve druhé třetině, kdy jsme dostali dva rychlé góly. Ty nás úplně rozhodily. Před třetí třetinou jsme si řekli, že se s tím budeme snažit něco udělat, protože to může být našich posledních dvacet minut sezony. Bohužel už to ale nevyšlo,“ neskrývá smutek rychlý šikula.

Mládežníci od soutoku Labe s Orlicí se nevzdávali a v úvodních několika minutách třetí části opravdu nebyli daleko od snížení, nejprve ve velké šanci neuspěl Filip Frolík, poté byl dlouho úplně sám před Matějem Tuláčkem Tobiáš Vítek, ale ani kapitán Lvů nedokázal svou obrovskou možnost přetavit v gól. Na sklonku duelu už Mountfieldu výrazně docházely síly, Dynamo mohlo přidat hned několik branek, maskovaný muž Hradce Marek Záruba se vícekrát zaskvěl a už neinkasoval. V závěru se ještě strhlo pár šarvátek, více už ale duel, ani celá série nenabídla.

„Pardubice jsou silný soupeř, mají výborné hráče, které si stahují si z celé republiky. Zlomový byl předposlední zápas doma, kdy jsme úplně odpadli a prohráli 2:8. Na psychiku to bylo dost těžké se za den sebrat a říct si, že se vlastně nic nestalo,“ odhaluje „Héňa“. Hradečtí tak ročník zakončili ve čtvrtfinále, rozhodně se však neloučí se svěšenou hlavou. „Sezona byla neskutečná, za mě zatím ze všech v kariéře nejlepší. Myslím si, že jsme si ji všichni obrovsky užili, bylo to něco, co ještě nikdo z nás nezažil. Celý ročník jsme hráli prakticky ve stejném složení, v němž jsme se sešli první den v létě. Jsme skvělá parta, nejlepší, jakou jsme si mohli přát,“ pochvaluje si hráč s číslem patnáct.

Na co bude z tohoto ročníku nejvíce vzpomínat? „Těžko říct, ale asi na některé venkovní zápasy, třeba v Třinci, kde jsme dvakrát vyhráli a obrovsky jsme si to užili. Nahecovali jsme se, že do toho dáme všechno, vyhrajeme, ať pak máme skvělou cestu autobusem zpátky,“ vybavuje si s úsměvem hráč ročníku 2007, jenž už další ročník bude spadat do vyšší kategorie. „Juniorka už bude těžší – hraje se více silový hokej, jsou zde už dospěli chlapi. Je nás v týmu několik hráčů, co nemáme úplně ideální postavu na tento styl hokeje, i tak se ale budeme snažit bojovat a rvát se dál,“ uzavírá Patrik Hendrych.