Představujeme 1. třídu: Úspěšné hradecké naděje koučuje Petr Koreček

Jak slovenský obránce v hradeckých službách vzpomíná na své hokejové začátky? „Samozřejmě na to vzpomínám v dobrém. Pro všechny děti není sport jako dril, ale jako forma zábavy a společných zážitků s kamarády. Když se bavíme o první třídě, je to také navazování nových kontaktů a kamarádství, která drží dodnes,“ popisuje společenskou stránku hokeje bek s číslem sedm na dresu.

Patroni jednotlivých kategorií nefungují ve všech hokejových klubech, Peter Frühauf se s podobnou formou spolupráce extraligových hráčů a mládeže setkal pod Bílou věží poprvé. „Ještě jsem to nezažil. Stávalo se, že jsme za dětmi chodili třeba na Mikuláše nebo na trénink, ale byly to jednorázové akce,“ přiznává východočeský bek.

Ten v patronské spolupráci vidí přínos nejen mladým hokejistům, ale i samotným extraligovým hráčům. „Je to dobré i pro nás, protože jednou s hokejem skončíme a já si neumím představit nikoho z kluků, že by nechtěl nějakým způsobem u hokeje zůstat. Ať už pracovně, ve volném čase nebo se svými dětmi. I hráč se na těch trénincích naučí základy, které už zapomněl a vidí nové techniky, které se s chlapci dělají,“ hlásí královéhradecký zadák.

Že je pro vývoj každého mladého hráče velmi důležitý jeho trenér, ví i „Frigo“. „Všichni známe slavné trenéry, kteří vyhráli s muži titul nebo mají úspěchy na dospělé scéně, ale trenéři těch nejmenších jsou nejdůležitější pro každého jednoho chlapce, co je teď v NHL. Základy, které dostali od těchto trenérů, jsou k nezaplacení a podle mě by tito trenéři měli být nejvíc placení. Ani se jim nedostává tolik vděčnosti, a o to větší hrdinové v mých očích jsou,“ vyjadřuje obdiv mládežnickým koučům hokejista Mountfieldu.

A jak to vypadá s Frühaufovým dvouletým synem Simonem, půjde v otcových šlépějích? „Je to úplně jasné. Můžete mu koupit jakoukoliv hračku, ale on si chce hrát jen s hokejkou a zatím ještě míčkem. Má doma branku a nic jiného ho nezajímá, už má i nějakou výstroj. Na led se ještě bojí, nemá ještě tak silné nožky, aby se tam udržel. Ale on tím hokejem žije a dýchá od rána, kdy otevře oči, až do doby, než je zavře. Takže myslím, že cesta je už daná,“ říká Peter Frühauf, jenž před časem s úsměvem na tváři synovi plánoval baletní kariéru. Ta se ale podle všeho nakonec konat nebude.

Petr Koreček: Práce u nejmladších kategorií mě naplňuje

Nejmladší žákovská kategorie nehraje žádnou dlouhodobou soutěž a jediným stanoveným je systém turnajů Libereckého poháru. V tom kromě jiných turnajů v ročníku 2015/16 Hradečtí dokázali vybojovat trofej pro celkového vítěze. „První třída má už tradiční Liberecký pohár, který se skládá z pěti turnajů. Hraje se v Liberci, Hradci, na Spartě, v Boleslavi a znovu v Liberci. Hraje se třikrát patnáct minut čtyři na čtyři. Tohle je jediné dané, jinak si domlouváme turnaje a zápasy sami,“ přibližuje program „prvňáků“ hlavní trenér Petr Koreček.

Kromě domácího turnaj O pohár Královského lva ovládla první třída i další akce. „S výkony a výsledky jsem spokojený,“ shrnuje krátce bývalý forvard. „Prvňáci“ trénovali třikrát týdně a krom toho se účastnili turnajů. „V rámci tréninku jsme neměli žádné doprovodné akce, i když by se mi líbilo, kdyby si kluci šli jednou týdně zaplavat. Nevím, jak jsou na tom tihle malí chlapci s plaváním, ale rozhodně by to pro ně bylo dobrý – třeba na záda,“ uvažuje Petr Koreček.

Patron první třídy Peter Frühauf přes své vytížení a rodinu jen obtížně hledal volný čas. „Trochu mě mrzí, že Petera Frühaufa jsem jako patrona v sezóně moc neviděl. Kdyby přišel na trénink třeba i na čtvrt hodiny, kluci by byli vděční,“ myslí si Petr Koreček.

Neláká kouče první a druhé třídy trénování starších kategorií? „Mám ještě svoji práci a už takhle to mám strašně našlapaný. Nic jiného než tyhle kategorie ani stíhat nemůžu. Ale vůbec mi to nevadí, ba naopak mě to naplňuje. Dorostence už jsem kdysi trénoval, ale neláká mě to. S prací je trénování časově náročný, ale dá se to skloubit. S rodinou už moc ne…“ směje se mládežnický trenér.

Práce u nejmladších kategorií je časově náročná, a vůdce žákovské střídačky tak děkuje celému realizačnímu týmu. „Hrozně bych chtěl poděkovat asistentům. Obklopili jsme se bývalými hráči a mělo to náboj, trenérský kolektiv byl dobrý. Nemají to jednoduché, taky chodí do práce a stíhají jen tak tak, ale zvládli to. Jim a vedoucímu patří velké poděkování,“ říká závěrem Petr Koreček.