Peter Frühauf: Je před námi velká práce. Těším se na všechno
Po sedmi letech se vrátil pod Bílou věž. Tentokrát ovšem ne jako hráč, ale už v jiné roli. Peter Frühauf vystřídal Petra Svobodu, který se s organizací rozloučil, a doplnil tak tým trenérů. V delším rozhovoru popisuje, jak probíhala jednání o jeho angažmá, co bude mít jako kouč na starost nebo proč má rád Hradec. A co prozradil na lodivoda slovenské reprezentace Craiga Ramsayho?
Po svém návratu do Hradce máte za sebou první týdny v nové roli. Jaké z toho všeho máte dojmy? Pocity mám osobně velmi dobré, protože přicházím do kvalitního mužstva a kvalitní ligy. Nechci shazovat slovenskou ligu, ale co se týče podmínek a přístupu hráčů, je někde ještě cítit, že je v určitých momentech poloprofesionální soutěží, co se přípravy týká. Hráči chodí do práce a na tréninku jich není takový počet. To je rozdíl, který jsem tu našel. Hradec má profesionální realizační tým, hned od prvního dne jsme řešili technické záležitosti směrem k sezoně. Klub má hlavu a patu, od mládeže až po áčko, a na spolupráci všech kategorií se velmi těším.
Jak se zrodil váš příchod do Hradce na pozici asistenta? Když jsem byl trenérem v Trenčíně, už jsem byl v kontaktu s Tomášem Martincem, v určitých momentech i s Alešem Kmoníčkem. Řešili jsme hráče, hru i systém. Zjistili jsme, že máme společné uvažování a směr, jakým vidíme hokej. Sezonu zpátky jsme začali debatovat o mém příchodu. Minulý rok jsem byl ještě u slovenské dvacítky, takže to nebylo možné skloubit. Jsem rád, že jsme se s klubem dohodli na pozici asistenta u áčka.
Potěšilo, že vás klub opět oslovil? Samozřejmě. Jak jsem říkal, nebyl to úplný šok, protože jsme byli opravdu dlouho v kontaktu. Myslel jsem, že když jsme se minulý rok nedohodli, asi to půjde letos ze stolu, jelikož Tomáš (Martinec) měl velmi kvalitní asistenty. Tým šlapal, i když měl během sezony své výkyvy, ale následně tam byl vidět velký progres. Líbilo se mi, že klub neopustil to, co hrál v sezoně 2021/22, ačkoliv neuspěl v play-off. I když nevyšel úplný vrchol, bylo vidět, že cesta je správná, klub nezpanikařil a důvěra v systém se splatila. Jsem šťastný, že přicházím do klubu, který věří tomu, co si vytyčil pár let dozadu. Věřím, že zapadnu a pomůžu. Přišli kvalitní hráči, jsou tu nadějní odchovanci. Na všechno se těším, je před námi velká práce.
„Je to velká zodpovědnost a musíte se stále vzdělávat.“
Fanoušci váš návrat uvítali poměrně s velkou radostí. Zaznamenal jste nějaké reakce? Ano, hodně mě to potěšilo. Já i rodina jsme minimálně dvakrát za rok jezdili do Hradce, máme tu mnoho známých, je to náš domov. Lidé se tady k nám vždy chovali mile. Nevím, jak to děláte, ale cítíme se zde velmi dobře. Město je krásné, lidé se o něj starají, a to samé mohu říct i o klubu, který se snaží stále inovovat stadion. Reakce fanoušků byla fantastická, ale nepovažuji se za nějaký kasovní trhák. Za ty roky jsem si vybudoval vztah s diváky v dobrých i horších časech. Prožili jsme toho spolu hodně a byli jsme si blízcí. Cítím zodpovědnost a udělám vše, abych pomohl klubu.
Je to velká změna oproti časům, kdy jste tu působil jako hráč? Ano, to je. A jaká. Třeba když jsem hráče teď pozoroval při tréninku na Milíři, bylo mi jich až líto, protože to bylo opravdu náročné. Možná proto jsem byl tak vážný, cítil jsem tu bolest za ně (směje se). Říkal jsem jim, že jsem rád, že už nehraju hokej, jelikož tohle bolí i následující den. Ale je to nutné, když chtějí a musejí zvládnout těžké zápasy v play-off. Práh bolesti se musí posouvat, ale musím je pochválit, že opravdu makají.
Stejně tak Tomáše Martince jste zažil jako kouče a teď jste kolegové. To je počítám také docela velká změna… Tomáše pamatuji jako asistenta, stal se z něj výborný a moderní trenér. Jeho pojetí hokeje je jedním z hlavních důvodů, proč jsem se vrátil do Hradce. Je to celkově velká změna, pro trenéra práce po zápase nekončí, čeká ho řada rozborů a příprava na další den. Časově to sežere daleko více, je to velká zodpovědnost a musíte se stále vzdělávat. Hokej je dynamický a rychle se vyvíjí. Musíte sledovat svůj tým, tréninkový proces, zápasy soupeřů nebo se inspirovat v jiných ligách.
Už máte nějak rozdělené kompetence? Vy budete mít počítám na starost obránce, že? Je to tak, to bylo víceméně jasné od začátku. Budu se zaměřovat i na individuální tréninky, mám několik poznatků. Za léta v Trenčíně jsem se posunul a často jsem dělal skills kouče. Těším se i na práci s kolegy z juniorky a dorostu, kategorie jsou propojeny. To je skvělé, protože junioři se poté rychleji adaptují na dospělý hokej. V Hradci to funguje, včetně spolupráce s Kolínem.
„Je to náš klenot.“
Oliver Okuliar se dříve nechal slyšet, že jste mu Mountfield doporučil. Nevyptával se vás i Alex Tamáši? O Alexe byl zájem, protože před dvěma lety měl výborné mistrovství světa. Od té doby byl v hledáčku více klubů, takže se mě na něj ptali i z Hradce. Alex se mě vyptával na klub i město. U Olivera to bylo trochu jiné; končila mu smlouva v Trenčíně a už tehdy jsem mu Mountfield doporučoval. Rozhodl se jít do Finska, ale klubu to teď splatil a odvedl velmi dobrou práci.
Působil jste a zároveň i nadále budete pokračovat jako asistent i u slovenské reprezentace. Jak jste se vlastně k reprezentaci dostal? A byl to pro vás i trenérsky velký posun? V covidové sezoně jsem se naučil pracovat s malou skupinou hráčů, protože nás vždy trénovalo pár. To bylo pro mě velké plus, když jsem tam před dvěma roky přišel na pomoc. Měl jsem tam být týden a najednou z toho bylo pět. Během nich jsem se zřejmě zalíbil hlavnímu trenérovi Craigu Ramsaymu a vedení slovenského svazu. Tento rok už jsem byl zapojen ve dvou věkových kategoriích. Nabral jsem mnoho zkušeností a strašně si toho vážím. Ne každému se podaří dostat do reprezentace a mně se to povedlo. Zažil jsem dvě mistrovství světa; s dvacítkou v Kanadě a s áčkem v Rize. Jsem za to vděčný a neberu to jako samozřejmost. Snad ještě nějakou dobu užitečný budu.
Zmínil jste kouče Ramsayho. Jaká s ním byla spolupráce na střídačce? Craig už je pro slovenský hokejový národ nesmrtelný. Je to neuvěřitelná osobnost, má velké charisma a jeho hlava pracuje stále na sto procent. Působí nenuceně, má obrovskou autoritu, málokdy zvyšuje hlas. To, co ostatní trenéři řeknou v deseti větách, on shrne do věty a půl. Je skvělý stratég, pořád sleduje jiné ligy a dává z nich podněty. Vždy zakomponuje do systému nové věci, které někde viděl. A spolupráce je skvělá, protože nepodléhá tlaku. Zažil toho strašně moc, byl desítky let v NHL a tyhle zkušenosti se nedají naučit. Je to náš klenot.
Jak náročné bude během sezony skloubit obě pozice? Co se týče samotných zápasů, reprezentace do toho nezasahuje. Přijdu o nějaké tréninkové jednotky, ale nevynechám ani jedno utkání. Tam se to nebije, ale bude to náročné časově, hlavně cestování. Tuhle sezonu jsem se však nacestoval víc než dost a teď toho bude mnohem méně, než jsem byl zvyklý poslední dva roky u reprezentace.