Otevíráme přípravku! Máme hrozně šikovné děti, těší Petra Korečka

Povězte nám o tom, co se pro nejmenší bruslaře a jejich rodiče chystá.

Spouštíme nábor začínajících hokejistů. To znamená, že kdo se přihlásí do klubu, tomu příští neděli začíná klasický hokejový trénink přípravky. Kluci dostanou dresy a část výstroje a už nepůjde o takovou jakoby dobrovolnou činnost, ale už to bude zaměřené na hokejové činnosti.

Zaměříme se na kluky a holky, kteří se přihlásili a chtějí pokračovat. Do teď probíhá kurz bruslení, s tím, že není podmínkou, aby dítě pokračovalo v hokeji. Teď už se ale děti rozdělují na ty, které chtějí pokračovat, a ty, které se chtěly jen naučit bruslit.

Máte už představu, kolik dětí ze současné základny bude mít zájem?

Zatím jsme to nezjišťovali. Je ale pravda, že v dnešní době jsou rodiče opatrní. Spousta z nich si myslí, že hokej stojí hodně peněz, ale podle mě je to spíš o tom, že musí chtít. Rodiče to určitě stojí čas. Já ale když vidím, že to kluky baví, tak je radost s nimi pracovat a pak to chytne i rodiče. Je to určitě na úkor jejich času, rodiče musí vědět, co od svých dětí chtějí. Každopádně můj názor je takový, že kluk by měl dělat kolektivní sport.

Hokejová sezóna v Hradci pomalu vrcholí, je začátek února. Do kdy budou tréninky přípravky probíhat?

Do té doby, co bude na stadionu led. Duben bude tradičně volný, aby si děti odpočinuly, ale už od května se rozběhne letní příprava. Zní to, že půjde o nějaký dril – to ale vůbec ne. Příprava bude probíhat dvakrát týdně formou hry a soutěží, aby děti byly pospolu v nějakém kolektivu. Pomalu se budou učit pohybovým dovednostem. Rozhodně se vůbec nemusí bát.

„Holky se učí rychleji, jsou vnímavější“

Můžete nám říct něco málo o sobě?

U hokeje jsem odmala a co jsem se jím přestal živit jako hráč, pořád působím v klubu. Byl jsem v trenérské roli i ve vyšších kategoriích, dělal jsem asistenta u áčka, u dorostu, páté a šesté třídy... Teď už jsem jenom u základny.

Myslíte, že už jste definitivně zakotvil?

Abych řekl pravdu, vzhledem ke své práci a rodičovským povinnostem mně tohle přesně vyhovuje. Když se chcete věnovat vyšším kategoriím, a chcete to dělat pořádně, musíte tomu věnovat mnohem víc času. Ti trenéři jsou na zimáku pořád, což si já v téhle situaci nemůžu dovolit. Proto je pro mě základna ideální.

Přibližte nám, jak doteď probíhaly tréninky základny.

Do základny nám letos přišlo opravdu hodně dětí, až jsme z toho měli zamotanou hlavu, protože kluziště nenafouknete. Takže nedělní tréninky jsme rozdělili na dvě poloviny. Letos se mi děti zdají hrozně šikovné, opravdu se učí rychle.

Do konce prosince jsme se učili bruslit, nabrat v bruslení jistotu. Před koncem roku si už děti poprvé zahrály hokej. Když umíte bruslit, držíte hokejku a dáte góla, chytne vás to. Na dětech je vidět, že je to strašně baví. Na konci tréninku si zahrají na dvě branky, což je pro ně za odměnu.

Jakou cestu teď mají volit děvčata?

Holky se nějaké základy naučily a jestli se chtějí věnovat krasobruslení, musí se přihlásit do krasobruslařského oddílu. Máme tady dost holek, některé mají brusle se zoubky, některé klasické chlapecké. Pracuje se s nimi dobře, hlavou jsou někde jinde než kluci. Kluci jsou větší trdla, holky se učí rychleji, jsou vnímavější. Ale co se týče hokejové budoucnosti, je samozřejmě otázka, jak to s nimi půjde dál.

Zažíl jsem tady Simonu Studentovou, která hrála do deváté třidy a byla mezi kluky nejlepší. Teď je to snad nejlepší hráčka v republice, hraje ve Švýcarsku. Vyrostla s klukama, chodila s nimi do třídy. Ale jaký u nich měla neskutečný respekt! To byl kapitán. Co ona řekla, to bylo svaté. Šla první do sprchy, nikdo si k ní nic nedovolil, to byl takový řád, ona si to prostě dokázala prosadit. Jinak holky hokej hrají, můžou hrát o dvě kategorie níž. I přesto je ale můj názor spíš takový, že hokej je pro chlapy.

Simona Studentová v dresu národního týmu (foto: Michaela Luňáčková)

„Dva tréninky týdně bohatě stačí“

Ze základny už několik kluků dostalo prostor v týmu první a druhé třídy...

Ano, Patrik Stehno si pár hráčů vytáhl už po měsíci, a tím v základně skončili, mají už své tréninky. Tím pádem o nich už přehled nemám. Jakmile jsme měli někoho šikovného, Patrik si ho vytáhl.

Mluvil jste o tom, že začínajícím hokejistům klub poskytne část výstroje. Co jim ještě může „nabídnout“?

Zažil jsem doby, kdy byl jeden trenér na čtyřicet dětí. V dnešní době je na ledě šest až osm trenérů. Chodí i kluci z áčka, přece jenom to jsou profíci, takže to pro děti znamená vzor. Když přijdou ve svých dresech, je to pro kluky pěkný zážitek. S tím, jak se to dělalo dřív, se to vůbec nedá srovnat. Dřív bylo všechno takové amatérské, teď už to je na úplně jiné úrovni. Základna funguje velmi dobře.

Máme v základně i čtyřleté děti, je jich tam dost. I u těch pětiletých, šestiletých platí, že není kam chvátat, je to ideální věk. Dva tréninky týdně bohatě stačí, a to některé chodí ještě na veřejné bruslení. Letní příprava, kterou chystáme, tady dřív nebyla. Loni už ale proběhla a byla s ní velká spokojenost. Ještě předtím, v březnu, pojedeme do Liberce na turnaj v minihokeji. Budou to pro děti vlastně úplně první zápasy.

Mezi dětmi se pohybujete, takže víte, do jaké míry je to k hokeji táhne. Dá se říct, že některé vzhlížejí přímo k hradeckému hokeji?

Takhle bych to neřekl, na to jsou děti v základně ještě malé. Je jich tam pár, které něco málo vědí, chodi na hokej. Musím ale říct, že aby dítě v tomhle věku žilo jenom hokejem, to je s prominutím blbost. Děti by si měly zkusit jeden individuální sport, jeden kolektivní, naučit se řeč, hrát na jeden hudební nástroj. Z toho bych pak nějak vycházel, dítě si ten směr určí. Jsou rodiče, kteří říkají – „Budeš hrát hokej, budeš to mydlit, koupíme ti všechno nejlepší...“

„Je to hrozně fajn život, prožijete ho s kamarády“

Rodiče by tedy měli dát svému dítěti na výběr.

Přesně tak. Děti se nenarodí s tím, aby měly na všechno nadání. Nejdůležitější je, aby něco dělaly, aby neskončily u počítače a nudily se. Já jsem vyrůstal úplně v jiném státě. Nám když zakázali jít ven, na dvůr za kamarády, to byl největší trest. A dneska? Za trest vás vyženou ven! Doba je jiná, nebo spíš lidi jsou jiní.

Jak říkám, podmínky v klubu, co se týče hokeje, se neskutečně zlepšily. Ať už jde o tu výzbroj nebo když se podívám na autobusy, které jsou veškeré placené. Když si vezmete, kolik stojí led... Představte si, kdyby přišlo třicet dětí na trénink a každé by dalo sto padesát korun, aby se led zaplatil. Místo toho všechno platí klub, město, lidi si toho ale neváží. Za základnu se platí dvě stě devadesát korun za měsic. To je něco tak směšného...

Je tohle podle vás velký problém?

Rodiče říkají, že je hokej hrozně drahý. To jsou ale výmluvy těch, kteří nechtějí, aby dítě sport dělalo. Vždyť je to u všech sportů podobné. Dobře, dokoupíte mu věci za tisícovku, za dvě. Když jde o dítě, tak třeba holt jednou nepůjdu k holiči. Já teda určitě ne... (směje se)

Jak to beru já, je to hrozně fajn život, prožijete ho s kamarády. Vidím to na synovi. V té kabině je prostě sranda. Samozřejmě, že na ledě musí být nějaká kázeň, protože jinak by se z toho trenér zbláznil. To k tomu ale patří. Kázeň, zodpovědnost vůči kolektivu, a to se pak podle mě přenáší i do normálního života. Málokdo se pochopitelně bude hokejem živit, ale to mládí přece jen prožijí, budou mít nějaké vzpomínky. Znám spoustu kluků, kteří jsou spolu pořád v kontaktu. Můžu říct jednu příhodu, která se mi pořád vybavuje.

Povídejte...

V létě jsem jel za kamarády do Ameriky a v Londýně mě oslovili dva kluci, které jsem někdy v dětství znal. Oni na mě – „Ty seš Koreček!“ A já říkám, že ano, co tady děláte? „My hrajeme za Jindřichův Hradec. Dělali jsme školu s Radkem Dvořákem a řekli jsme si, že kdo z nás to dotáhne nejdál, ty zbylé dva pozve. No a přišel ten čas. On už je v pohodě, zabydlel se, tak nás prostě pozval na dovolenou a všechno nám platí.“ Taková hrozně hezká příhoda.