Odměnou za skvělé gesto fair-play byl Petrovi Zámorskému vítězný gól

V první třetině se podle mého názoru příliš hezký hokej nehrál, souhlasíte s tím?
Myslím si, že oba dva týmy jsou hodně silné, takže to tak možná mohlo vypadat. Obě mužstva hrála velmi slušně do obrany. Ve druhé třetině jsme ubránili několik oslabení, což nás nakoplo a zvýšilo nám to sebevědomí.

Paradoxně to vypadalo, že nejnebezpečnější jste právě v oslabeních…
Máme na to signály, jak bychom to chtěli hrát. Stále to pilujeme. Na druhou stranu má Liberec hodně šikovných hráčů, takže při nás párkrát stálo velké štěstí.

Vyrovnávací gól Michala Bulíře přišel půl minuty před koncem. To asi hodně bolí, že?
Dostat branku takhle před koncem není dobré. Ale to je zkrátka hokej. Říkali jsme si, že jdeme dál a nakonec jsme urvali druhý bod. Znovu opakuji, že Liberec má velmi dobrý tým, takže za dva body můžeme být rádi.

Takže převažuje radost nad zklamáním a frustrací?
Já bych to bral s pokorou. Za mě proti takovému týmu s takovým brankářem dobrý.

V zápase přišlo vaše gesto fair-play, kdy jste odvolal trest pro soupeře. Co se tam tedy stalo?
Hráli jsme oslabení a byli jsme v obranném pásmu. U mantinelu byl souboj o puk a já jsem chtěl, tuším Kvapilovi, dát hůl na led. V tu chvíli moje hokejka praskla a sudí v první chvíli chtěli vylučovat. Pak se o tom radili a nevěděli, jak to mají rozsoudit, tak jsem tam přijel a řekl jsem, jak to bylo.

Řešil jste s někým na střídačce, co jedete udělat, nebo to bylo spontánní? Hrálo roli to, že jste v tu chvíli navíc hráli oslabení?
Jako že bych se někoho ptal, jestli můžu? Ne, to vůbec… Bylo to spontánní a velmi rychlé rozhodnutí. Přišlo mi to tak fér. Kdybychom pak z té přesilovky dali gól, tak by to nebylo ono. Ještě se mi to nikdy nestalo. Po zápase za mnou ještě přijeli někteří hráči Liberce a děkovali mi. To samozřejmě potěší.

Gól v prodloužení je zřejmě ta nejsladší odměna za toto gesto, viďte?
Jó, to je. Sehráli jsme to parádně. Ráďa Pavlík mě tam skvěle viděl a já už jsem to se štěstím trefil tam, kam jsem chtěl.

Cítíte se na ledě dobře v poslední době? Vaše hra se hodně zvedla a vyústilo to ve vyhlášení nejlepšího hráče týmu za září.
Cítím se dobře. Myslím si, že mi to docela jezdí. Snažím se pracovat pořád stejně. Prošel jsem si už situacemi, kdy je hráč nahoře, ale i ty, kdy je úplně dole. Nechci nic měnit a jít s pokorou pořád stejně. Moc dobře vím, že za čtrnáct dní může být všechno úplně jinak. Nijak to nepřeceňuji. Mám totiž i hromadu štěstí, kterou jsem třeba vloni neměl. Jsem za to moc rád.

Změnil jste něco při střelách od modré čáry? Vypadá to, že vám mnohem častěji prochází až na bránu.
Letos to hrajeme trochu jinak. Chceme se víc hýbat a trenéři chtějí, abych to tahal po modré čáře. Pro mě jako pro beka je to podle mě lepší, protože při dobrém pohybu se vždy nějaké okénko otevře. Je to poté snazší vystřelit.

Od té doby, co si mnohem méně klepete holí o přihrávku, vám to tam začíná padat. Může za tím být nějaká souvislost?
Těžko říct. Je to opravdu spíš tím, že ty signály hrajeme trochu jinak. Já vlastně ani vůbec nevnímám to, že si klepu méně. Jsem prostě v zápalu hry a tohle všechno je tak rychlé, že tuhle informaci slyším až od vás.