David Voňka nejen o esportu: Přitáhne na hokej mladší fanoušky
Před několika dny odstartoval druhý ročník virtuální extraligové soutěže – ENYAQ hokejové ligy. Na první ročník členové hradeckého týmu nebudou vzpomínat úplně v dobrém. Skončili totiž čtrnáctí. David "Willy9" Voňka v týmu zůstal a nejenom on věří v lepší zítřky. Hned ve druhém zápase si tak gameři Mountfieldu vyšlápli na loňského vítěze z Mladé Boleslavi. „Letos to bude vyrovnanější,“ myslí si bývalý hráč juniorky.
Co vůbec říkáte na projekt ENYAQ hokejové ligy? Myslím si, že esportové ligy jsou super věc, která se v Česku rozjíždí. Vznikly hlavně kvůli hře FIFA, protože fotbalové kluby se do toho zapojily jako první, později soutěž zavedla i hokejová extraliga. Je to určitě zajímavé.
Myslíte, že to pomáhá i ke zviditelnění hokejové extraligy? Přesně tak. Myslím si, že na stadiony chodí převážně "starší" fanoušci. Ale tohle by na ně mohlo přitáhnout mládež, pro kterou je to podle mě převážně určeno. Samozřejmě až to bude možné.
ENYAQ hokejová liga se hraje v režimu Ultimate Team, což znamená, že si třeba za Hradec může zahrát Auston Matthews. Není ale trochu škoda, že se virtuální liga nehraje s reálnými extraligovými hokejisty? Já bych řekl, že to škoda je. Ale musel by existovat nějaký mód, kde by všichni extraligoví hráči měli stejné hodnocení, aby to bylo vyrovnané. Jinak by měl výhodu třeba Třinec, jehož hráči mají ve hře vysoké hodnocení oproti kupříkladu Olomouci, která má zase strašně slabý rating. V Ultimate Teamu má každý stejnou šanci. Ale například ve FIFĚ jde zase nastavit, že každý hráč má rating 85 a hotovo. To v NHL ještě nejde.
„S ovladačem jsem nervóznější než na ledě.“
V loňském ročníku jste skončili poslední. Pro druhý ročník máte určitě vyšší cíle, že? Cítím, že letos by to mohlo být vyrovnanější, protože se nově hrají i zápasy dvojic, a tam jsou šance vždycky vyrovnané. Loňská kvalifikace se hrála s NHL týmy a později se herní mód změnil na Ultimate Team, kdy si každý hráč ten svůj tým v podstatě skládá. A já jsem žádný svůj tým do té doby neměl a můj kolega taky ne. Teď se tomu můžeme věnovat hned od začátku a na výsledcích je to zatím znát.
Druhý rok ENYAQ hokejové ligy jste odstartovali porážkou s Vary, poté jste si však vyšlápli na Boleslav, vítěze prvního ročníku. To muselo povzbudit sebevědomí, že? Fakt jsme to proti Boleslavi nečekali. Oni sice obměnili svůj tým, nejlepší gamer odešel, ale i tak podle mě patří mezi top trojku soutěže. Rozhodli jsme to až v posledním zápase, který jsme hráli ve dvojicích. S nervozitou to bylo v tu chvílí hrozné. S ovladačem v ruce to bylo horší, než když jsem hrál třeba v Hradci za mládež nebo teďka ve Dvoře (směje se). Bylo to o gól, vyhráli jsme 2:1, takže super.
Máte nové spoluhráče, řešili jste spolu nějaké vaše cíle v soutěži? A trénujete spolu? Jojo, bavili jsme se o tom. Říkali jsme si, že chceme do play off a pak se může stát cokoliv. Ale play off je základ. Samozřejmě se snažíme i trénovat, párkrát v týdnu si spolu zahrajeme ve dvojicích, abychom byli sehraní. Protože tenhle typ zápasu je hodně o souhře. Jinak každý trénuje denně tak dvě hodiny. V sobotu a v neděli se vždy hraje víkendová liga, kde se hraje zhruba dvacet zápasů. Takže o víkendu hrajeme klidně i pět hodin.
V čem se potřebujete nejvíce zlepšit? Potřeboval bych hlavně odstranit nervozitu, protože ta dělá opravdu hodně. Hlavně je ale třeba se soustředit a hrát pořád svoji hru. Nejtěžší je udržet koncentraci po celý zápas.
Kolik ročníků NHL jste si zahrál? Zahrál jsem si i nejstarší NHL99, ale jinak nejvíce jsem hrál NHL09, to bylo poslední určené i pro počítače. Na tom jsem začínal.
Vaše herní přezdívka je "Willy9", jak vůbec vznikla? Má nějaký svůj význam? Byli jsme s Hradcem na soustředění v České Lípě a tam mi někdo řekl Willy Voňka, podle postavy z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Pak i pan trenér Koreček na mě takhle zakřičel. A mně už to zůstalo (směje se).
Vy jste ještě loni hrál za hradeckou juniorku. Jak na svůj poslední mládežnický rok budete vzpomínat? Byla to jedna z mých nejlepších sezón, hlavně pod vedením Davida Kočího, což byl nejlepší trenér, kterého jsem v mládeži potkal. Myslím si, že bychom i v play off došli daleko. Škoda, že se to zrušilo, protože jsme měli výborný tým a výbornou partu. Hráli jsme týmově, dostávali málo gólů a to nás nakonec dovedlo i k úspěchu.
„Určitě bych chtěl postupovat postupně a třeba se jednou dostat i do extraligy. Uvidíme.“
Také jste se s pohárem ukázali na extraligovém zápase s Kladnem. To byl asi velký zážitek, že? To bylo hodně příjemné. Před diváky to byl velký zážitek, to bychom ani v dnešní době nemohli.
Jak jste se do hradecké mládeže vůbec dostal? Do Hradce jsem se dostal přes pana Martince, který trénoval v Jaroměři. Přes něj jsem to měl v Hradci domluvené. Od šesté třídy jsem dojížděl na zápasy, od osmé už jsem v Hradci chodil i do školy a bydlel na intru. A zůstal tam až do juniorky.
Letos jste stihl pár zápasů za druholigový Dvůr Králové nad Labem. Poznal jste trochu, jaký je dospělý hokej? A máte i vyšší ambice? Rozdíl je hlavně v tvrdosti. Myslím si, že oproti mládeži je to také o chytrosti, v juniorce je to naopak spíše o rychlosti. Určitě bych chtěl postupně stoupat a třeba se jednou dostat i do extraligy. Uvidíme. Letos se však druhá liga nehraje a po případném restartu to bude hodně těžké. Uvidíme, jak příští sezónu, třeba půjdu někam na try-out.
Jak trávíte tohle období bez hokeje? Skoro každý den jsem chodil na tenis, buďto s bývalými spoluhráči nebo s bratrancem. A i v této zimě jezdím na kole. Doma se také snažím posilovat, ale to se s hokejem vůbec nedá srovnat.