Zpátky v krásném Švýcarsku. Promítaly se mi vzpomínky, přiznává Jaroslav Bednář

Vychutnali jste si, když vám po čtvrtfinále i přes porážku celá hala tleskala?
To víte, že to byl příjemný pocit. Lidi v Davosu nezapomínají. Atmosféra byla výborná a během turnaje se mi promítaly vzpomínky.

Co vám běželo hlavou, když jste do Davosu mířili?
Promítala se mi celá sezóna, kterou jsem tam strávil. Celá doba s klukama, byli jsme tam v pěti – čtyři Češi a Slovák Péťa Sejna. Titul, to je úplně nejvíc. A ta sranda, co jsme si užili v kabině, včetně trenéra, který nás vedl. Supr to bylo. Osmiměsíční dovolená.

Ptali se vás spoluhráči z hradeckého týmu, jak to v Davosu vypadá?
Já si hlavně myslím, že než tam kluci dorazili, vůbec nevěděli, co turnaj obnáší. Jaký náboj má. Polovina kluků ani nevěděla, že jsem tam hrál. Pak se postupem času začali ptát a myslím, že když je vcucla atmosféra během prvního zápasu, teprve potom si to užívali.

Jaký jste měl pocit z vašeho týmového vystoupení?
Já jsem osobně zklamaný. Byl jsem pevně přesvědčený, že přehrajeme Lugano, půjdeme přes něj, budeme mít den volna a zajistíme si semifinále. Je to pro mě obrovské zklamání, protože jsem doopravdy věřil, že máme lepší tým a jsme lepší než oni. To je první věc. Ale viděli jsme srovnání mužstev. Hráli jsme i s Kanadou, paradoxně jsme stejně jako v létě porazili mužstvo z KHL, a prohráli se Švýcary. Hodně kluků z týmu Kanady taky hraje ve Švýcarsku… Potvrdilo se, že ta liga má svoji kvalitu.

Jak hratelné bylo čtvrtfinále s Kanadou?
To je to, že my nejsme zvyklí na rychlý přístup, nahazované puky. V první třetině jsme se nevyvarovali vyloučení, oni nám z toho dali dva góly a zklidnili se. Pak dali z přesilovky ještě další. To byl podle mě klíč k neúspěchu, že jsme byli hodně vylučovaní, a naopak jsme dávali málo gólů z přesilovek. Ve druhé třetině jsme si začali věřit, držet víc puk a bruslit, a tudíž jsme nutili soupeře k faulům. Vypracovali jsme si nějaké šance, ale bohužel nám to tam nespadlo. Kanada ale ukázala svoji kvalitu a zaslouženě přes nás postoupila.

Bylo pro vás satisfakcí aspoň jednou zvednout ruce nad hlavu? Fanoušci váš gól bouřlivě oslavovali.
O to nejde. Já jsem si to snažil co nejvíc užít, protože jsem věděl, že už se tam nikdy hokejově nepodívám. Jakmile jsem se dozvěděl, že tam budeme hrát, celou dobu jsem se těšil. Už při prvním vstupu do haly, když se zrovna hrál zápas, mě polila husí kůže. I na zádech. Otevřely se mi všechny vzpomínky. Doopravdy jsem si to užil i přesto, že se neuspělo.

Podíváte se tedy do Davosu někdy „mimohokejově“?
To nevím, může se stát cokoli. Sebereme se s rodinou, sedneme do auta nebo do letadla, zaletíme si do Milána… Švýcarsko je krásné, mám na něj moc hezké vzpomínky. Mám tam známé, které když potkám na ulici, tak si s nimi rád popovídám. A věřím, že i oni se mnou.

Je podle vás velká šance, aby byl Hradec pozván příští rok znovu?
To záleží na managementu, jak se domluví s organizátory. Před zápasem s Kanadou přišel do kabiny majitel, pan Schön. Říkal, že jsou spokojení, že jsme předvedli dobrý výkon a máme týmový duch. A že jsou z nás nadšení. Doufejme, že to nějakou historii bude mít.

Teď už zase všechny zajímá extraliga. Pomůže vám vyšší tempo ze Spengler Cupu?
Stoprocentně. Musíme dobře zregenerovat, času moc není. Měli jsme doopravdy náročný program. To tempo nám stoprocentně nemůže ublížit, naopak. Musíme si pamatovat, v jakém tempu se tam hrálo, a tak musíme hrát v extralize. Protože ta je o hodně pomalejší než Spengler Cup.

V roce 2016 jste porazili tří účastníky Kontinentální ligy, v extralize i všechny týmy ze špičky… Značí to, že byste konečně mohli dosáhnout na úspěch v play off?
Tímhle já se vůbec nezaobírám. Já jsem hráč, který žije od zápasu k zápasu, střídání od střídání. A nějaké prognózy… Já ani moc nesleduju tabulku, stejně to teď nemá smysl. Je vyrovnaná a zápasů zbývá ještě dost. Pojďme se o tom bavit až někdy v únoru. Teď to nemá cenu, musíme se připravit na každý zápas a nechat tam všechno. Mužstvo je kvalitní natolik, že by úspěch mohl přijít.