Že už nejsem pokladník? To vůbec nevadí, usmívá se Radek Pilař
Po loňské sezoně opustil Mountfield, ale teď je zpátky. Řeč je o Radku Pilařovi, který novou sezonu načal v barvách prvoligového Prostějova, kde odehrál osmnáct zápasů. V rámci výměny se ale během první reprezentační pauzy vrátil pod Bílou věž, kde mimo jiné v minulosti dlouhé roky zastával velmi důležitou pozici – týmového pokladníka. Co se jinak v královéhradecké kabině změnilo? Jak hodnotí prostějovskou zkušenost v první lize? To a mnohem více prozradil hradecký odchovanec v prvním rozhovoru po návratu na východ Čech.
První listopadová repre pauza přinesla druhou změnu v týmu během probíhající sezony. Došlo totiž k trejdu na trase Hradec Králové – Prostějov. K Jestřábům se přesunul útočník Matěj Chalupa a na východ Čech se vrátil Radek Pilař. Celá akce se upekla poměrně rychle. „Minulý pátek mi volal pan Martinec, to bylo takové první oťukávání. Pak už jsem to řešil s mým agentem, a tak nějak se to zrodilo,“ popisuje rodák z Jičína, který po krátké době opět zavítal do královéhradecké kabiny. Ale velké změny na něj nečekaly. „Objevily se tu pár nových tváří a změnily se nějaké maličkosti, ale jinak je tu vše při starém,“ líčí Radek Pilař.
Jednu velkou změnu ale Radek Pilař přece jenom eviduje, osmadvacetiletý útočník totiž dlouhé roky zastával funkci pokladníka. Tuhle pro každou kabinu významnou roli po něm převzal Martin Štohanzl. Takže? O jednu starost méně. „Asi mi úplně nevadí, že jsem se téhle role vzdal. Teď jsem na druhé straně a můžu nadávat, za co a proč po mně pokladník chce peníze,“ usmívá se „Pilka“ a vypráví o svém příjemném přivítání nejen se známými tvářemi. „Přivítání od kluků bylo fajn. Spoustu jich znám a rád jsem je po té době viděl,“ říká s tím, že vybrat jedno konkrétní jméno nezvládne. „Na všechny jsem se těšil stejně. Asi ale hlavně na kluky, se kterými jsem víc v kontaktu,“ má na mysli skupinku hradeckých odchovanců, která se zná už dlouhé roky.
Nečekaný návrat domů může s sebou přinést možná menší nevýhodu: Shánění nového bytu pro rodinku. „Bezdomovec úplně nejsem a mám kde bydlet. Postupem času to ještě musím dořešit,“ popisuje s úsměvem na tváři. Výhodou v tomhle pohledu repre pauza, během které je trochu čas doladit věci ohledně návratu do Hradce Králové. Je zkrátka prostor na potřebnou aklimatizaci. I co se týmu a herního systému týče. „To je asi pravda. Myslím, že herní systém je stále celkem stejný, takže u něj není si na co tolik zvykat. Spíše půjde třeba o tempo tréninku a takové věci,“ říká staronová tvář Mountfieldu. Právě během reprezentační pauzy jsou tréninky tuze náročné. Kondiční bruslení na závěr? To dá zabrat. „Není to příjemné, ale je to náplň každé repre pauzy. Musí se taky potrénovat kondice. A formát tréninku na dvě skupiny mi není cizí, takže nic, co bych neznal,“ prozrazuje útočník s číslem 62.
Radek Pilař po uplynulé sezoně opustil královéhradeckou organizaci a vydal se na nové dobrodružství do Prostějova. Týmu z Hané se ale celkem nečekaně vůbec nedaří a vyskytuje se na samém chvostu Maxa ligy. „Představa byla trošku jiná. I vzhledem ke skladbě týmu jsme se měli v tabulce pohybovat na úplně jiných příčkách, ale to je hokej,“ mrzí jej. Ale i tak byl Prostějov pro Radka Pilaře výstup z komfortní hradecké zóny a příležitost budovat si roli v jiném mančaftu. „Určitě to byla pořádná zkušenost. I špatná krize může člověka a tým někam posunout a napomoct k růstu,“ popisuje uvědoměle hokejista, jenž své první hokejové krůčky udělal v Nové Pace, načež se přesunul do Hradce Králové.
Radek Pilař si v minulých sezonách k pár zápasům odskočil do partnerského Kolína. Ale během až během dlouhodobějšího angažmá v Maxa lize poznal větší odlišnosti mezi dvěma nejvyššími tuzemskými soutěžemi. „Za ten jeden nebo dva zápasy v Kolíně, když tam člověk jenom přijede, to tolik nepoznáte. Hlavní rozdíl je v systému hry. V extralize se řeší jeho propracovanost a klade se větší důraz na detaily. A o to víc u systému tady, kdy pět lidí dělá stejnou věc a jede na jedné vlně,“ prozrazuje Radek Pilař, jenž byl v minulých letech vždy součástí hradeckých úspěchů. Ať už finále Ligy mistrů, vítězství v základná části nebo extraligového stříbra. A kdo by nechtěl takové úspěchy zažít znovu? „To by byla samozřejmě sladká tečka, ale sezona je ještě dlouhá. Musíme jít zápas od zápasu, mít dobré výsledky, bodovat a budovat,“ uzavírá navrátilec do hradeckého dresu.