Zatím trefuji jen spoluhráče a tyčky, směje se René Vydarený
Stále ještě jako navrátilec by se dal označovat René Vydarený, jenž kvůli zranění zmeškal úvodních sedm zápasů letošního ročníku extraligy. V o to lepší kondici se ale prohání po ledě nyní, což dokázal i v Olomouci, kde se parťák Tomáše Slováka z první obranné linie zapsal jako asistent při úvodní brance Mountfieldu HK.
Olomouc je doma celkem úspěšným týmem, vždyť Vítkovicím nasázela devět branek. Ceníte si vítězství hodně? Každá výhra venku je velmi dobrá. Ale říká se, že vítězit venku bez toho, aby se to potvrdilo doma, je o ničem. Čekají nás dva domácí zápasy, ve kterých budeme muset uspět.
Bylo vidět, že jste se hodně tlačili do brankoviště. Je to styl, kterým chcete hrát – po střele všichni hned před branku? To je něco, co nám v úvodu sezóny trošku chybělo. Trenér to po nás vyžaduje a já si myslím, že hokej se tímto směrem ubírá. Takže ano, je to něco, co bychom chtěli hrát.
Dvě branky padly právě po tečovaných střelách od modré čáry... To je naším cílem, dostat se před branku. Je povinnost útočníka, aby clonil gólmanovi, protože modrá čára je přece jenom dále, takže i střely jsou z delší vzdálenosti. Je třeba trefovat prostor před bránou.
Vy jste byl u prvního gólu Jaroslava Kudrny, nastřelil jste i tyč... V poslední době trefuji jen naše hráče a tyčky, takže se možná někdy i trefím do brány (směje se).
Za stavu 2:1 ve váš neprospěch hodně podržel tým Pavel Kantor. Asi předvedl kvalitní výkon, že? Nemusíme se bavit jen o zápase s Olomoucí, Pavel nás drží druhou sezónu a jsme za něj rádi.
Jak moc vám pomohl vyrovnávací gól Dávida Skokana na 2:2 těsně před koncem druhé třetiny? Bylo to pro nás špatné, prohrávali jsme o gól. Hráli jsme ale dobře, nastřelili jsme i tyčky. Gól nás jednoznačně povzbudil. Branka do kabiny určitě druhému mužstvu moc nepomůže.
V závěru zápasu jste měli velký tlak na soupeře a obdivuhodnou snahu zvítězit, přestože skóre bylo nerozhodné. Šli jsme do zápasu s velkým respektem. Olomouc potvrdila svoji domácí roli a hrála dobře. Jen mi ke konci přišlo, jako kdyby se soupeř začal bát o výsledek a nechtěl prohrát. To mu asi bylo osudné.
Vypadalo to, že ke konci utkání jdete za vítězstvím, chtěli jste zápas zlomit. Co jste si mezi sebou říkali? Řekli jsme si, ať rychle chodíme do branky, ale zase nesmíme nezapomenout na zadní vrátka, protože Olomouc se celkem stáhla. Říkám, asi se obávali o výsledek. Ale člověk nikdy neví, náhodou někdo propadne, vznikne brejk, spadne z toho gól... Takže jsme měli stále třetího hráče vzadu, dva si plnili práci vpředu. Olomoučtí hráči byli celkem silní v rozích. Poslední branka padla po tom, co jsme puk vybojovali právě v rohu hřiště, ten pak šel na modrou čáru… Teď nevím, jestli byl tečovaný, nebo to byla čistá střela, ale splnilo to svůj účel.
Zatím se Hradci celkem daří. Po Mladé Boleslavi jste nejúspěšnějším týmem na hřištích soupeřů, což jste potvrdili i na hřišti Olomouce. Máte vysoké sebevědomí? No, sebevědomí... náš trenér nás drží pěkně při zemi, takže já bych se nebavil o sebevědomí (směje se). Do každého zápasu nás připravuje. A jak už jsem říkal, do utkání jsme šli celkem s respektem.