Trenérům moc děkuju za důvěru, říká reprezentant Radovan Pavlík
Dvacetiletý hradecký odchovanec letos zatím válí. S jedenácti kanadskými body je spolu s Tomášem Vincourem nejproduktivnějším útočníkem Mountfieldu a trenéři ho posílají na led v klíčových situacích. Za skvělé výkony v průběhu sezóny si vysloužil premiérovou nominaci do seniorské reprezentace, turnaj Karjala začíná už ve čtvrtek zápasem Česka proti Švédsku v pražské Tipsport Aréně. Hradecká osmadevadesátka se v rozhovoru ještě jednou ohlíží za posledním extraligovým představením na Hané a hodnotí své dosavadní ligové působení.
Radovane, jak byste zhodnotil utkání s Olomoucí, které jste prohráli, ač jste byli po většinu zápasu lepší?
Co k tomu říct? Bohužel jsme zase nevyužili naše přesilovky. Kdybychom z nich ve druhé třetině dali góly, mohlo to být 3:0 a bylo by po zápase. Takhle byl ale soupeř pořád na dostřel. Občas se dá vyhrát i fotbalově 1:0, občas ne, bohužel nám se to nepovedlo.
Jste člen jedné z přesilovkových formací, bylo v utkání něco, co byste z vlastního pohledu udělal v početní výhodě jinak?
Asi ne. Máme nacvičené nějaké situace z tréninku, ale nikdy nevíme, jak nás bude soupeř bránit, takže v zápase pak musíme improvizovat. Potřebujeme hlavně hodně střílet a dostávat se k dorážkám. Snad se v příštích zápasech budou puky odrážet lépe.
Měli jste téměř dvakrát více střel než Olomouc, ze začátku jste měli drtivý tlak. Co bylo podle vás hlavním důvodem toho, že jste nebyli více produktivní?
Teď po zápase to nedokážu říct, budeme se na to muset podívat na videu. Musíme se ještě více tlačit do brány a mít vždy před gólmanem hráče. Je třeba brankáři clonit, protože co vidí, tak chytí, což se proti Olomouci ukázalo.
V minulém ročníku jste často inkasovali jako první a pak skóre dotahovali. Letos ve většině případů skórujete jako první, zaměřujete se nějak zvlášť na začátky zápasů?
Vždy chceme na soupeře vletět hned od začátku, zvlášt venku, když máme za sebou cestu. Chceme dát první gól a pak jim vnutit naši hru, v zápase s Olomoucí se nám to i povedlo, ale dostali jsme smolné góly. Bohužel pro nás soupeř měl vždycky hráče před bránou a to celý zápas rozhodlo.
„Jsem rád, že vedle něj můžu nastupovat. Pomáhá mi a předává spoustu zkušeností.“
K vám do formace jste při zranění Mateje Pauloviče dostali nové křídlo – Lukáše Vopelku. Trvalo chvíli, než jste si na sebe zvykli?
To bych neřekl. Loni jsme s Vopim a ještě s Kukem (Romanem Kukumbergem) hráli spolu ve čtvrté pětce, takže se mi s ním hrálo v pohodě.
Téměř celou sezónu nastupujete v lajně s Lukášem Cingelem na centru, jak se vám s ním hraje?
Cingi má hodně zkušeností i z mezinárodní scény a já jsem strašně rád, že můžu hrát vedle takového kluka, jako je on. Hodně mi pomáhá a předává spoustu zkušeností.
Vloni jste v celé základní části nasbíral tři body, letos jich bylo jen v říjnu osm (3+5), v čem je oproti minulému roku největší rozdíl?
Trenéři mi věří a dostávám od nich mnohem více prostoru, za což jim moc děkuju. Jsem rád, že se mi zvedá ice-time.
Kouči vás nasazují i na přesilovky a oslabení. Jak se vypořádáváte s tlakem, když jste teď v podstatě jeden z klíčových hráčů týmu?
Pro mě je určitě lepší, že jsem častěji na ledě, lépe se pak do zápasu dostanu. Každý hráč má nějakou zodpovědnost, ať už hraje v první nebo ve čtvrté lajně. Všichni jsme jeden tým a já na sobě nějaký větší tlak nevnímám.
Váš plán na následující dny bude trochu odlišný od zbytku týmu, protože jedete reprezentovat ČR na turnaj Karjala. Jak se těšíte?
Samozřejmě se těším, ale sám nevím, co mám od zápasů v reprezentaci očekávat. Od kluků jsem slyšel, že tempo bude ještě rychlejší než v extralize, takže s tím se budu muset vypořádat. Uvidíme, jak to dopadne.
Asi je pro vás lepší, že budete v kabině někoho znát, je to tak?
Ano, naštěstí se mnou jede Zámek (Petr Zámorský), který mi snad se vším pomůže. Už předem mu za to děkuju (směje se). Navíc tam bude i Ruda Červený, se kterým jsem tady hrál ještě loni.