Tomáš Martinec v 2.díle rozhovoru: Mladým chceme dát šanci

Jak je pro Mountfield HK důležité, že má momentálně partnerský klub SC Kolín v Chance lize?
Jsem za to šťastný, protože jsme o to vždycky usilovali, ať už to byla spolupráce s Litoměřicemi nebo Vrchlabím. Vždy jsme se snažili, aby vzájemná spolupráce byla ještě hlubší, a jsem moc rád, že jsme s Kolínem navázali takový vztah. Mám z něho výborný pocit a může to pomoct jak Kolínu, tak především našim mladým hráčům v přechodu z juniorského do dospělého hokeje. Bude to samozřejmě jen na nich, musí si sami zasloužit to, aby byli pro Kolín platnými hráči.

S Kozly se momentálně připravuje řada kmenových hráčů Hradce, kteří byli dříve roztroušení po celé republice. Byl to pro vás hlavní cíl?
Snažili jsme se koncentrovat do Kolína co nejvíc našich hráčů, samozřejmě ne u všech se to povedlo, protože spousta Hradečáků v Chance lize už měla dříve podepsané smlouvy, nebo se rozhodli jinak. V tuhle chvíli tam máme zhruba deset až dvanáct hráčů, určitě jim budeme chtít dát už v přípravě šanci tady v Hradci. A pro ně může být obrovskou výzvou v Kolíně ukázat, že na extraligu mají.

Mimo jiné se do 1. ligy vrací třeba Jaroslav Dvořák nebo Filip Jirásek, kteří loni začínali ještě o soutěž níže.
Jsem rád, že se podařilo zapracovat do přípravy v Kolíně i kluky, kteří už opustili profesionální hokej. Budou tam bojovat o své místo, my plánujeme všem hradeckým hráčům dát příležitost v přípravě v áčku Mountfieldu. Každý z nich má šanci si svým přístupem vybojovat pevné místo v Kolíně a následně i pozici v A-týmu Mountfieldu HK. U všech těchto kluků věřím, že můžou hrát extraligu. Oni nás zase svými výkony v Kolíně musí přesvědčit, že ji hrát chtějí a že si šanci zaslouží.

V příštím ročníku je v plánu razantní zeštíhlení druhé nejvyšší soutěže. Budete dělat vše pro to, abyste pomohli Kolínu se v lize udržet?
Soutěž nebude vůbec jednoduchá. Tři týmy budou rovnou padat, čtvrtý a pátý od konce se utkají o to, kdo také spadne a kdo půjde do baráže s vítězem 2. ligy. Tlak na výsledky bude velký, ale věřím, že i díky přístupu Kolína a propojení obou klubů v osobě Honzy Šťastného se nám to podaří.

V klubu působíte nadále jako šéftrenér mládeže. Jaká byla z pohledu této funkce uplynulá a velmi nejistá a nekompletní sezóna?
Rodiče nás během sezóny bombardovali otázkami na to, jak to v sezóně bude. Děti nemohly trénovat, nemohly hrát a byly z toho nešťastné, stejně jako jejich rodiče a jako my. Bylo to složité, děti vlastně ani pořádně nechodily do školy, byly na distanční výuce. Uvidíme, jaký to bude mít dopad, ale já si myslím, že obrovský.

I u tak velkého extraligového klubu?
Podle mě určitě. Sice jsme teď začali nějakým způsobem trénovat, ale bylo to pořád venku a po skupinkách. Teď by to mělo být tak, že uvnitř budou moci trénovat skupinky po dvaceti, snad se to brzy rozšíří. Ale už teď vidíme, že některé děti přibraly na váze a ztratily i na fyzické a motorické připravenosti. Až čas ukáže, jak moc se to na nich podepsalo. Uvidíme, jak to bude vypadat příští týden na ledě, na který se už všichni těší.

Bude složité děti, které tak dlouho nebyly zvyklé na tréninkový režim, do něj zase dostat?
Věřím, že nebude těžké to rozjet, a taky že už máme to nejhorší za sebou a situace se bude jen zlepšovat. Snad už nás Covid nebude tolik omezovat a paralyzovat sport v České republice. Pokud se vše vrátí do normálu, nebude tak těžké všechno zase rozjet. Jaké to všechno zanechá na každém dítěti následky, to uvidíme až časem. U některých budou menší, u některých větší.

Jistě vám pomůže i fakt, že budete mít k dispozici ledovou plochu už od konce května.
To jsme si moc přáli a myslím, že to může hodně pomoct. Sice chceme, aby děti byly všestranně zaměřené a aby dělaly více sportů, pokud je to možné. Hokej se ale pomalu stává celoročním sportem a led tedy budeme využívat v maximální možné míře.

Kdy se dá očekávat, že se brusle hráčů poprvé znovu zaryjí do ledu?
Věříme, že od 27. května by mohl být led v malé hale. Od té doby začneme suchou přípravu kombinovat s ledem, takže doufám, že se všechny kategorie dostanou na led aspoň třikrát týdně. Kombinace suché přípravy a ledu nám pomůže vrátit se do správné kondice.

Na pozici vedoucího Akademie se místo odcházejícího dlouholetého kouče Aleše Krátošky posunul Jiří Janoušek. Jak zásadní je tato změna?
Změna to byla veliká, protože Aleš byl na této pozici dlouho, spousta věcí mezi námi už fungovala automaticky a byli jsme na sebe zvyklí. Bohužel z rodinných důvodů se musel vrátit domů a angažování Jirky Janouška byla logická volba. Dlouhodobě má výborné výsledky, postupně se vzdělával a získal nejvyšší trenérskou licenci. Věřím, že je na tuto pozici připravený. Je to Hradečák a má to tady rád. Je to dobrá volba.

Je vaším cílem, aby se trenéři v Hradci vypracovali od úplných žáčků a vyzkoušeli si trénink všech věkových kategorií, podobně jako právě Jiří Janoušek?
Je to trošku složitější, protože každý trenér je jiný. Já sám jsem si prošel tréninkem všech kategorií a pořád chodím na tréninky nejmenších dětí. Myslím, že je správné, aby se trenéři prolínali všemi kategoriemi. U nás je to tak nastavené, všichni trenéři si navíc navzájem pomáhají. Pořád to beru tak, že jsme takový menší, rodinný klub. A jsem moc rád, že mládežnické realizační týmy jsou vesměs obsazeny hradeckými trenéry nebo trenéry, kteří ke klubu mají vztah. Věřím, že to, že se posunuli výš, je pro ně odměnou a uznáním jejich trenérských kvalit. Ale nemáme to postavené tak, že trenér 1. třídy je méně důležitý než trenér juniorky. Pořád se říká, že nejlepší trenéři by měli být u těch nejmenších dětí, a to je pravda. Každý trenér ale tíhne k jiné kategorii a někteří třeba nemají potřebnou trpělivost na práci s malými dětmi. Záleží tedy na daném člověku, ale já si myslím, že je dobře, když si každý z nich projde všemi kategoriemi.

Nedávno jste se vrátil ze zámoří z MS do osmnácti let, které proběhlo v hodně specifickém režimu. Co si z této štace odnášíte?
Byla to výborná zkušenost, pracovali jsme s nejlepšími hráči kategorie U18 v celé republice. Jsem moc rád, že jsem u osmnáctky mohl být a potkat výborné trenéry, kteří mě hodně obohatili do mé další kariéry. Samozřejmě to bylo hodně náročné, vzhledem ke všem okolnostem, protože někteří hráči nemohli v určitých fázích trénovat a hrát. I proto jsme organizovali speciální přípravné kempy a v podstatě jsme byli celé čtyři měsíce před mistrovstvím spolu. Celou dobu jsme se téměř neviděli s rodinami, což bylo náročné. Snad tahle situace byla extrémem, už se nebude opakovat a vše se vrátí do normálu.

Jak byste s odstupem zhodnotil výkony a výsledky české osmnáctky na turnaji?
První tři utkání hodnotím velmi pozitivně. Odehráli jsme výborné zápasy s Německem a Finskem, který jsme nakonec smolně prohráli gólem 17 vteřin před koncem. Konec tohoto zápasu byl rozhodující a klíčový pro další průběh mistrovství, i když pak ještě následovalo výborné utkání proti USA. Je škoda, že tyhle dva zápasy se nám nepodařilo dovést do vítězného konce, protože bychom postupovali z lepšího místa a nešli ve čtvrtfinále na nejsilnějšího soupeře z druhé skupiny, tedy na Kanadu. Ale to jsou všechno kdyby. Následující zápas s Ruskem, který jsme prohráli 1:11, byl velkou kaňkou na celém našem představení, trochu degradoval celou naši práci a ostatní výsledky na mistrovství. Ve čtvrtfinále byla Kanada lepší, ukázala kvalitu a dominanci tak jako na celém mistrovství. Z naší strany to nebylo zas tak špatné, ale prohráli jsme, a turnaj pro nás skončil. Nechci to ale hodnotit úplně negativně, přestože dva poslední výsledky nebyly dobré.

Ukázaly se v přímé konfrontaci s nejlepšími hráči světa znovu rozdíly a důvody, proč je momentálně český mládežnický hokej lehce pozadu oproti těmto soupeřům?
Ukázalo se to nejen v zápase s Kanadou, ale i proti Finům a Rusům. Těmto elitním týmům jsme schopní vzdorovat a eliminovat je hlavně systémem hry a myslím, že dneska už jim můžeme konkurovat i zdatností a fyzickou připraveností. Největší rozdíl je ale v individuálních dovednostech hráčů, rychlosti provedení, pohotovosti a kvalitě zakončení. Jsme schopní hrát s těmito soupeři vyrovnané zápasy, ale když se jejich hráči dostanou k zakončení, tak jsou nekompromisní. My potřebujeme na jeden gól spousty šancí a možností.

Bude trénink dovedností tedy něčím, na co byste se v mládeži Mountfieldu HK chtěli ještě více zaměřit?
Bylo to moje druhé mistrovství a poznatky jsou stejné. Rozdíly v individuálních dovednostech jsou markantní, ale každý si to nejvíc uvědomí až ve chvíli, kdy to vidí na vlastní oči. Bylo to první téma, o kterém jsme se letos s trenéry bavili a na čem budeme chtít v mládeži ve všech kategoriích pracovat.

Mistrovství světa se účastnil rekordní počet hradeckých hráčů – Petr Moravec, Lukáš Pajer, Matěj Pinkas a také Šimon Marha, který v mládeži Mountfieldu hrával dříve. Jak jste viděl jejich výkony na turnaji?
Ani jeden z našich kluků na mistrovství nezklamal. Petr Moravec měl zdravotní hendikep, se kterým na turnaj odjížděl, ale jsem rád, že nakonec mohl ty zápasy odehrát. A jsem taky moc rád, že oni sami viděli, že na sobě musí ještě hodně pracovat, aby se dotáhli na ty nejlepší hráče na světě. Poznali, že rozdíly mezi těmi nejlepšími jsou vidět a že oni sami stále mají rezervy pro zlepšování. Je to pro ně skvělá motivace do další práce.

Jaké máte plány s těmito nadějnými hráči do nadcházející sezóny?
Petr Moravec absolvoval plánovanou operaci ramene, takže uvidíme, jak na tom bude zdravotně a kdy se bude moci zapojit do přípravy. Lukáš Pajer odehrál zbytek sezóny v Litoměřicích a uvedl se tam velmi dobře. Domluvili jsme se tedy s trenérem Davidem Brukem, že se Lukáš zapojí do přípravy s nimi v rámci projektu Dukla. Pokusí se vybojovat si tam místo, samozřejmě s tím, že kdybychom měli problémy v juniorce, tak nám ho uvolní zpátky. Matěj Pinkas se zapojil do přípravy s áčkem a určitě svoji šanci v A-týmu dostane, ale primárně s ním počítáme jako s důležitým bekem do juniorky.