Tisíc dvě stě utkání? Uvidíme, říká rekordman české extraligy František Ptáček
Odehrát 1100 zápasů v české nejvyšší soutěži? To už je porce hodná neskrývaného obdivu. Jako vůbec prvnímu hokejistovi se to podařilo hradeckému obránci Františku Ptáčkovi, který navíc toto jubilejní utkání sehrál proti týmu, ve kterém strávil největší část ze své dlouhotrvající kariéry. Radost z tohoto mimořádnému počinu mu zkazila jen porážka 1:5.
Františku, odehrál jste jubilejní 1100. utkání. Této mety jste v české nejvyšší soutěži dosáhl jako vůbec první hráč v historii. Bude nějaká oslava?
Oslavovalo by se lépe, kdyby se vyhrálo. Protože jsme prohráli, tak se zřejmě žádná oslava konat nebude. Hodně jsem se na to těšil, bylo by krásné, kdyby to okořenilo vítězství, ale bohužel se to nepovedlo. Nedá se nic dělat, jedenáct set hodím za hlavu a jdu dál.
Můžeme se tedy těšit na dvanáct stovek?
Možná, uvidíme (směje se).
Pojďme zhodnotit utkání. Čím vás Sparta přehrála?
Ze začátku to bylo relativně vyrovnané, škoda našeho neuznaného gólu. Poté byla Sparta lepší a pohyblivější. Navíc dala góly a pak už si zápas pohlídala.
Jste hodně naštvaní za ten neuznaný gól?
Shodou okolností jsem byl na ledě, takže jsem slyšel, že je pískáno. Najednou rozhodčí ukázal do branky, tak jsem si říkal, co dělá. Když dal najevo, že se jde poradit s videorozhodčím, tak jsem tušil, že to neuzná. Samozřejmě je to nepříjemné, protože se člověk automaticky raduje a pak je zklamán.
Nezaskočilo vás, že to bylo od jednoho a toho samého rozhodčího?
S tímto už jsem se setkal vloni. Chtěl jsem proti tomu protestovat a ptal jsem se na to. Rozhodčí mi říkal, že může uznat gól a poté se jít poradit k videu. Je to zřejmě v jeho pravomoci, asi postupoval správně. Ale jistý si nejsem, protože nejsem školený rozhodčí (směje se).
Po jedenácti bodovaných utkáních v řadě jste nezískali ani bod. Může to s vámi nějak zamávat?
Víme, na čem stály naše výkony, že jsme nepřehrávali soupeře herně, ale bojovností. To nám tentokrát trošku chybělo. Sparta i v tomto měla navrch a my se z toho musíme oklepat, protože už v úterý je další zápas. To je podle mě dobře, aspoň nemáme čas se v tom šťourat a přemýšlet nad tím, ale musíme chtít vyhrát další zápas. Ve Vítkovicích si můžeme dokázat, že to bylo jen malé zaváhání a že pojedeme zase dál.
Říkali jste si před utkáním, že by mohlo být lehčí v tom, že nenastoupí Petr Ton a spolu s ním ani Jaroslav Hlinka?
Lehčí, ale jen v uvozovkách. Víme, jaký kluci hrají hokej. Toňák čeká, hledá si místo na střelu nebo na brejk. Hlína je zase technický hráč, který spíše hledá, komu by nahrál. Věděli jsme, že hráči, kteří je nahradí, budou více přímočaří. Otázkou zůstává, co je nebezpečnější. Mně se hraje lépe proti klukům, kteří hrají technický hokej a ne že se jen snaží letět za pukem a být nepříjemní tímto způsobem.
Překvapilo vás nasazení Karla Kubáta, který hrál možná poprvé v seniorech na levém křídle?
Zjistili jsme to až těsně před zápasem a docela nás to pobavilo. Viděl jsem ho i na beku, ale celkově byl jeho přínos zřejmě v tom, že byl s mančaftem a byl připraven naskočit, kdyby se něco přihodilo.
Vraťme se k vašemu zápasovému jubileu. Je v nohách cítit rozdíl mezi utkáním číslo 1000 a 1100?
Spíše když byla stovka (směje se). Tisícovka byla vloni nebo předloni, takový rozdíl už to není. Poslední dobou to ale letí nějak rychle. Celkově se cítím dobře, občas si ale říkám, že bych potřeboval trochu delší pauzu. Na druhou stranu hraji hokej už dost dlouho a našel jsem cestu, jak svému tělu vyhovět, aby bylo odpočaté na následující utkání.
Budete čekat, než ukončí kariéru Jan Peterek, abyste udržel první místo v odehraných utkáních?
Toto je o zdraví. Samozřejmě když to půjde a bude zájem o mé služby, tak budu rád pokračovat. Když ne, tak se svět nezboří.