Technika a práce s mládeží. Hradec hostil trenérský seminář

Ačkoliv v zápase jsou nejvíce vidět hráči, důležitou roli v týmu hrají také trenéři. I oni se přirozeně chtějí neustále zlepšovat, k čemuž jim slouží různé workshopy a semináře. Jeden takový se v úterý odehrál pod Bílou věží. Ve spolupráci s klubem Mountfield HK a Krajským svazem ledního hokeje byli do východočeské metropole pozváni zástupci všech klubů v kraji. Ti pak byli vedeni regionálními trenéry a skill kouči, kteří byli pověřeni Českým hokejem. Seminář se skládal z přednášky s videoukázkami a z praktické části na ledě, kde se trenéři věnovali hlavně technikám stěžejním pro mladší hráčské kategorie – bruslení, jízdě na hranách a přenášení váhy.

Jedním z organizátorů akce byl i vedoucí sportovních tříd a trenér mládeže Mountfieldu Martin Stehno. Ten si výsledek akce pochvaluje a mrzí ho, že ne všichni přijali pozvání se semináře zúčastnit. „Byl jsem velice spokojený, protože se trenéři zapojovali do diskuzí, ptali se a zkoušeli si jednotlivé techniky bruslení, které jim skill koučové ukazovali. Bylo super i to, že jsme do toho zapojili naše mládežníky, kteří jim to ukazovali, aby věděli, jak to vypadá v praxi,“ popisuje cvičení na ledě. Pro hladký průběh akce bylo všech třicet účastníků rozděleno do pěti skupin – každou vedl jeden hlavní trenér a k dispozici mu byli dva hradečtí mládežníci.

Účast na semináři byla odměněna dvěma kredity, které trenéři mohou využít k prodloužení svých licencí. Hodily se tak i Radku Smoleňákovi a Bohumilu Jankovi, kteří akci oba z vlastního zájmu navštívili. Jak si ji užil druhý jmenovaný? „Bylo to pro mě něco nového. Začal jsem dělat trenéřinu a teď mám C. Chtěl bych se posunout dál. Tenhle seminář vlastně slouží k tomu, že se sbírají body, abych si mohl prodloužit licenci a založit si nějaké podhoubí k béčku,“ sdílí svou motivaci hradecký obránce.

Co přesně bylo na programu? „V tomhle semináři šlo o oblouk – nájezd do oblouku, výjezd z oblouku, jak ty dětičky opravovat a jak je to naučit. Bylo to takové zpříjemnění k mojí kariéře. Když si pár věcí ze základů uvědomíte, tak se taky můžete zlepšit,“ myslí si rodák z Písku, který se kromě trenérských dovedností přiučil i něco o technice. „U nás není moc času na to, abychom se věnovali projíždění oblouků a trenér nás zastavoval, že to děláme špatně. To, co jsme se naučili v mládeži, teď používáme v áčku, ale to že nám ukážou na malých dětech, co dělají špatně, nám může něco přinést. My dospělí hráči si to kolikrát můžeme v daném pohybu uvědomit a třeba i opravit,“ domnívá se hráč, který obléká dres s číslem 72.

Bohumil Jank sice příští rok oslaví teprve třicáté narozeniny, přesto si už nyní tvoří základy pro možnou budoucí trenérskou kariéru. „Hokej samozřejmě nebudu hrát do šedesáti a musím se nějakým stylem připravovat na to, že jednou skončím. Neříkám, že půjdu dělat trenéra hned, ale třeba mě to chytne a budu v tom tak zakousnutý, že do toho po kariéře vlítnu. Chtěl bych mít něco stranou, o co bych se mohl teoreticky opřít,“ dodává na závěr.