Takhle jsem to sázel v juniorce, vzpomíná Radek Smoleňák
V Litvínově odehrál v loňské sezóně první zápas v hradeckém dresu a hned si připsal vítězný gól. Ten zatím poslední se konal na stejném místě a byl to opět on, který svou branku dotáhl Lvy k tříbodovému zisku. Radek Smoleňák svým bekhendovým zakončením ve třetí třetině vymetl růžek Petráskovy branky a i díky tomu se Hradec v tabulce docvakl na druhý Třinec a drží krok s extraligovým čelem. Navíc si hradecký buldok udržel svou nadstandardní produktivitu, když ke své brance přidal i gólovou asistenci.
Radku, v utkání s Vervou padly na začátku dva rychlé góly, ale pak dlouho nic. Přibývala už v závěru nervozita?
Neřekl bych přímo nervozita. Vždycky, když hrajeme s Litvínovem, tak je to o jedné chybě a jednom gólu. My ale musíme vyhrávat i tyhle zápasy, které třeba nejsou pro diváka úplně koukatelné. Bylo to takové urputné, snad potom fanoušci nechtěli vracet vstupné (směje se).
Zápas byl vyrovnaný, hra se přelévala z jedné strany na druhou. Mohl ho vyhrát kdokoliv, jak si ceníte toho, že jste to byli právě vy?
Měli jsme celkem hodně šancí hlavně ve druhé třetině. Ale kdybychom na startu zápasu neměli Jarcka (Jaroslava Pavelku), tak by to dopadlo úplně jinak. Kluci z Litvínova si vytvořili spoustu šancí, Petry (Jakub Petružálek) jel úplně sám. Musíme být vděční za to, že Jarcek jede, ale někdy bychom se mu taky měli odvděčit my. Odehrát nějaký zápas vepředu bez starostí, aby to nestálo jenom na něm. On je ten hlavní důvod, proč tyhle zápasy vyhráváme.
Jak se seběhla situace při vašem vyrovnávacím gólu?
Kouky (Petr Koukal) mi to dal výborně za modrou a já jsem viděl, že bek proti mně nevyjel úplně dobře. Snažil jsem si stáhnout puk na prostředek, ale sám jsem se dostal do těžké situace a puk jsem měl na bekhendu. Zkusil jsem to tam nějak loupnout a zaplaťpánbůh z toho byl gól. Možná ta situace vypadala hezky, ale gólman toho asi moc neviděl. Jsem rád, že jsme nakonec zápas dokázali vyhrát.
Dáváte góly spíše z předbrankového prostoru, tentokrát tam padla právě ta bekhendovka. To pro vás není úplně typická branka.
Pozor, já mám bekhend fakt našlapanej (směje se). Je ale pravda, že můj hokej je trošku jiný. Teď jsem si vzpomněl na dobu, když jsem hrál v juniorce a takhle jsem to tam sázel. Sice už to je dávno, ale to světýlko v tunelu tam pořád je, někdy ho najdu.
„Všechny body jsou tvrdě odpracované a vydřené, nikdo nám je nedal. Tam, kde jsme, nejsme náhodou.“
Střela bekhendem bývá pro brankáře hodně nečitelná, souhlasíte?
Stoprocentně. Gólman kolikrát vůbec netuší, kam to půjde a často to neví ani sám střelec. Vždycky je to nebezpečná střela a je důležité i takové puky posílat na bránu, aby z toho byl aspoň nějaký závar. Takové puky se totiž těžko chytají a vždycky se pak někam nebezpečně odrazí.
Máte osmou výhru z devíti zápasů, v tabulce jste se dotáhli na druhé místo. Vaše forma je skvělá, není to všechno tak trochu nad plán?
Jsme za to samozřejmě rádi, ale sezóna ještě není u konce a pořád zbývá nějakých dvacet zápasů. Všechny body jsou ale tvrdě odpracované a vydřené, nikdo nám je nedal. Tam, kde jsme, nejsme náhodou.
Panuje s vaší hrou v kabině a na střídačce spokojenost?
Herně ale pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být. Zápasy vyhráváme hlavně díky gólmanům a naší týmové soudržnosti a zarputilosti. Pořád je ale v naší hře spousta chyb, které musíme vyladit, aby to vypadalo k světu. Náš tým ale dře a je soudržný, což je hodně důležité.