Štěpán Lukeš o reprezentační zkušenosti: Chtěl jsem si to užít
Prožívá doposud zřejmě nejlepší období své kariéry. Štěpán Lukeš odstartoval do sezóny skvělým způsobem a dlouhou dobu se držel na čele extraligových brankářských statistik. Díky svým kvalitním výkonům si navíc vysloužil angažmá v národním týmu, se kterým odcestoval na finský turnaj Karjala. V Helsinkách si tak pětadvacetiletý brankář odbyl reprezentační debut. Jak na něj bude vzpomínat?
Jak jste si užil první reprezentační sraz? Jsem rád, že jsem se dostal do brány. Tak, jak to proběhlo, to bylo to možná i lepší. Prohrávali jsme s Finskem 0:3 a trenéři mi po první třetině řekli, že půjdu do brány. Neměl jsem čas na nějaké polemizování o tom, kdo je dobrý a tak. Prostě jsem tam skočil. Řekl jsem si, že si to chci užít; pomoci klukům se nějakým způsobem chytit, nedostat gól. Abychom měli šanci se dotáhnout. To se celkově dařilo, ale pak jsem dostal čtvrtý gól a Finové už si to poté pohlídali.
A kdy jste dostal informaci o tom, že půjdete na Rusy od začátku? Až po zápase s Finy jsem dozvěděl, že s Rusy budu začínat.
Jednou jste šel do hry z lavičky, podruhé jste byl zase střídán. V obou případech chtěli trenéři dát týmu nějaký impuls, že? To by asi řekli spíše oni, co mým střídáním zamýšleli. Trošku mě to zamrzelo, protože jsem se v zápase cítil dobře. Je to nepříjemné, když jdete ven v rozjetém zápase. Ale co se dá dělat, prohrávali jsme 0:4.
Nebylo to pro vás náročnější v tom směru, že jste před reprezentační pauzou nějakou chvilku nechytal? Jo, to rozhodně. Jak vypadnete ze zápasového tempa, tak je to na těle znát. Trénink se zápasem se srovnávat nedá. Chvíli jsem se tam hledal, ale nic velkého to nebylo.
Jaká to tedy byla zkušenost? Bylo to fajn. Hodně kluků jsem tam znal, takže to ani nebylo takové, že bych tam přišel a byl zalezlý někde v rohu. Nevěděl jsem moc, co čekat od mezinárodní úrovně, ale jak jsem vlítnul do zápasu si Finy, tak jsem si po prvních pár situacích řekl, že to je furt hokej. Bylo to spíše o detailech.
Jaký to byl rozdíl oproti extralize? Kvalitativně tam asi musel být. A co sehranost celků? Kvalita tam byla znát. A sehranost? Už nejsme dorostenci, každý ví, co by měl hrát. Když vezmu soupeře, tak těm přesilovky fungovaly, takže o tom to úplně není. Hráči jsou chytří, mají už také něco za sebou, takže se dokážou domluvit. Ale na našem oslabení možná šlo vidět, že nebylo tak natrénované jako tady v extralize. Ale všichni na to měli stejně času.
Vy jste to zažil už v mládežnických reprezentacích. Ale jaké je pro hráče setkat se v kabině s kluky z jiných extraligových týmů? Nemyslím si, že to je něco zvláštního. Ale když jsem přijel do Holešovic, tak první, koho jsem potkal, byl Matěj Blümel z Pardubic. Ttakže jsem si do něj hned rýpnul, jestli už se z toho oklepal (usmívá se). Zasmáli jsme se, ale jinak v tomhle směru není na reprezentačním srazu nic specifického.
Když jste se o nominaci dozvěděl, komunikoval jste s někým dopředu o tom, co vás čeká? Zavolal jsem si Davidem Kašem, protože jsme oba z Kadaně, a tak jsme se domlouvali, že budeme spolu na pokoji. Ale nějaké další věci, jak bude sraz probíhat a tak, to jsme neřešili.
Stačil jste si vůbec nějak odpočinout? Hned jste se zase začal připravovat s Mountfieldem na extraligu... Tréninky byly docela náročné, hodně jsme pracovali s trenérem brankářů Zdeňkem Orctem, takže to mě docela vyšťavilo. Přiletěli jsme sice někdy v neděli v půl dvanácté večer, s rodinkou jsme pak v pondělí vyrazili zpátky do Hradce. Nechtěl jsem přijet a vzít si volno, takže jsem se rovnou pustil do tréninku.
V pátek už se v Hradci opět rozjede extraliga, hostíte Plzeň. To je pro vás také změna, že? Oproti cestování do Švédska a poté do Finska... Je vždycky dobré, když máte nějaký zaběhlý zápasový program, máte nastavený denní režim směřující k danému zápasu. Což je rozhodně lepší. Extraliga je letos hodně zajímavá, nám se daří, takže se nemůžeme dočkat pátku.