Série s Dynamem? Můžeme být na sebe hrdí, věří Lukáš Pařík
Mountfield se přes předkolo dostal do čtvrtfinále, zde však jeho cesta skončila. Narazil totiž na rivala z východních Čech, který během základní části vytvořil bodový rekord a byl považován za favorita, což se také potvrdilo. Hradec na zápasy podlehl 1:4, ale stal se vyrovnaným a nepříjemným soupeřem. Podílel se na tom i brankář Lukáš Pařík, jenž pod Bílou věž přišel na konci přestupového období. Svými výkony si získal důvěru trenérů a odchytal všechna utkání ve vyřazovacích bojích. Jak hodnotí sérii proti Pardubicím a co říká o samotné sezoně?
Mnoho lidí před východočeským čtvrtfinále netipovalo, že každé utkání bude tolik vyrovnané. Mountfield svého největšího rivala pořádně potrápil, nedal mu nic zadarmo, jenže nakonec urval jedno vítězství po samostatných nájezdech a zbylé čtyři duely ovládly Pardubice. „Samozřejmě nás mrzí, že série skončila takovým způsobem. Každý zápas jsme prohráli o gól, i když jednou jsme vyhráli. Sérii rozhodly malinké krůčky, ale na druhou stranu na sebe můžeme být hrdí, protože jsme hráli s týmem, který v této sezoně zlomil bodový rekord. My jsme s nimi drželi krok a hráli vyrovnané zápasy. Občas jsme měli navrch, ale bohužel to takhle skončilo,“ hodnotí Lukáš Pařík.
Diváci v této sérii příliš mnoho kotoučů, které přešly brankovou čáru, nevidělo. Výjimkou je však první bitva, ve které padlo dohromady devět branek. Poté už to žádné gólové hody nebyly, hradecký i pardubický strážce svatyně to totiž „zavřeli“ a soupeř se těžko prosazoval. „Po prvním zápase začaly oba týmy hrát víc do obrany. Začali jsme hrát bezpečněji. A pak tým, který udělal méně chyb, vyhrál,“ líčí rodák z Neratovic. Nakonec se tím šťastnějším stalo Dynamo, které bylo efektivní v zakončení a své šance proměňovalo. Bylo možné s vývojem série dělat něco víc? „Vždycky jde udělat víc, každý gól jde v podstatě chytit. Některé góly si vyčítám do teď a budu si je vyčítat ještě dlouho po sezoně. Byly to góly, které rozhodly sérii, což mrzí,“ neskrývá zklamání vysoký gólman.
„My jsme s nimi drželi krok a hráli vyrovnané zápasy. Občas jsme měli navrch, ale bohužel to takhle skončilo.“
Právě on v několika důležitých situacích svůj celek podržel a dával naději na vítězství. Přesto se po vypadnutí z vyřazovacích bojů zamyslel a zpětně si vyčítal trefy, které propadly za jeho záda. „Je víc gólů, které si budu vyčítat. Ať už to byl ve druhém zápase vlastňák, nebo gól zpoza brány, kde byla chybná rozehrávka. Mrzel mě i gól ze zápasu, kdy jsme vyhráli 2:1. V sobotu mě zase mrzel druhý gól. Každý gól se dá v podstatě chytit,“ pokračuje hokejista, jenž v barvách Lvů oblékal dres s číslem jedna, a odchovanec pražského klubu HC Letci Letňany.
Cesta maskovaného muže, který v den prvního čtvrtfinále, tedy 15. března, oslavil třiadvacáté narozeniny, je v letošní sezoně poměrně zajímavá. Začínal v Chance Lize za Litoměřice, odkud se přesunul do Liberce, kde byl brán jako brankářská trojka. Pak se však přesunul pod Bílou věž a právě zde ukázal, že má na to působit v české nejvyšší soutěži. „Jsem za celý rok strašně vděčný. Jsem vděčný i lidem, kteří mi pomohli se vyšvihnout tam, kde jsem teď. Moje práce ale nekončí, chci pokračovat dál a zlepšovat se. Za to, jak jsem chytal, můžu poděkovat celému týmu,“ říká o průběhu uplynulého ročníku.