Šéf juniorů Jiří Janoušek: Každý zápas jsme jeli na maximum
Primární cíl juniorky v podobě záchrany nejvyšší soutěže byl letos s velkou rezervou splněn. O to víc mrzí, že k postupu do play off nakonec chyběl jediný bodík. Konečné deváté místo ale hlavní trenér nejstarší mládežnické kategorie Jiří Janoušek považuje za úspěch. Ten před sezónou převzal kormidlo jakožto hlavní šéf celé Akademie a je tak tím nejpovolanějším, který může sezónu hradeckých juniorů hodnotit.
Trenére, jak byste se ohlédl za základní částí uplynulé sezóny hradecké juniorky? Naprosto klíčový byl pro nás vstup do sezóny. Vyhráli jsme oba zápasy hned na začátku na tripu v Třinci a Havířově, a to nás trochu uklidnilo. Na klíčových pozicích jsme měli od začátku dost zraněných útočníků, ale i tak jsme tyhle zápasy dokázali urvat. Mužstvo pak začalo věřit, že poctivým hokejem a prací může sbírat body pravidelně. Doma jsme na to pak navázali a důležité bylo, že jsme ani tolik neinkasovali. Výborně chytal Kuba Tichý, mužstvu dával obrovský klid a hráči před ním mu to pak vraceli. Byla to symbióza, na které jsme měli postavenou celou sezónu.
Po úvodní fázi jste se umístili na 7. místě v republice. Považujete to za úspěch? Každý, kdo sportuje, chce být vždycky co nejvýš. Za mě ale sedmé místo můžeme brát jako úspěch.
Poté následovala nadstavba a boje o play off. Jak se v ní změnil obraz hry a soupeři? Ze začátku u nás možná panovala lehká spokojenost s tím, že se zachránila extraliga. Do toho ještě někteří hráči odešli do dospělého hokeje a to nás trošku oslabilo. I v okleštěné sestavě jsme ale dokázali bodovat a mužstvo se neuvěřitelně semklo. Navíc začal skvěle chytat Max Burda, který přišel během sezóny. Kuba Tichý totiž odešel do Ameriky a Tomáš Sajdl byl k dispozici Kolínu. Mužstvo začalo bojovat, parádně blokovat střely a kluci opravdu dřeli. Takto jsme dokázali spoustu zápasů urvat, třeba proti suverénní Plzni nebo v Třinci. Získali jsme chuť a cítili jsme, že play off je blízko. Dva klíčové zápasy doma se Zlínem a Třincem jsme ale výsledkově nezvládli a tam se boj o play off zlomil.
„Musím vyzdvihnout hlavně brankáře a taky charakter hráčů a celého týmu.“
K postupu chybělo naprosté minimum, existuje moment nebo aspekt, který o tom rozhodl? Byli jsme první pod čarou a chyběl nám bod. Teď si to můžeme zpětně analyzovat, kde ten bod chyběl, ale takhle to nefunguje. Klíčové zápasy jsme ztratili, ale zase jsme získali body, se kterými jsme třeba ani nepočítali. V konečném účtování nám prostě jeden bod chyběl a mrzí nás to. Kluci pro to opravdu dělali maximum.
Primární cíl byl zachránit pro Hradec soutěž, což se podařilo s velkou rezervou. Jak jste byli spokojení s tím, jak tým této mety zvládl dosáhnout? Sezóna byla nesmírně náročná a s tím razantním zúžením u všech panovalo velké očekávání. S kolegou Martinem Vágnerem jsme byli zvědaví, jak se s tím kluci poperou a jak to zvládnou. Výborně nám hráli hráči ročníku 2002. A nejenom hokejově, kde pro výhru udělali maximum, ale chtěl bych vyzdvihnout jejich charakter. Pro některé to třeba byla poslední sezóna ve vrcholovém hokeji a oni tomu i tak obětovali strašně moc. Je jejich velkou zásluhou, že jsme skončili sedmí, a mají náš hluboký respekt.
Jaké byly další silné stránky vašeho letošního mužstva? Musím opravdu vyzdvihnout brankáře. Kuba Tichý sezónu neuvěřitelně nastartoval, spousta bodů šla za ním. Vždycky, když přijel Tomáš Sajdl, odvedl parádní práci, stejně jako potom Max Burda. O gólmany jsme se mohli opřít během celé sezóny, do několika zápasů dokonce zasáhl i Honza Kasal z dorostu. Když na sobě bude dál pracovat, nemám o něj strach.
Týmy celý rok bojovaly o holé přežití, byla znát zvýšená kvalita zápasů? Jednoznačně. Zaprvé hráči nebyli posunutí výš a když ano, tak minimálně. Dříve jsme mluvili o desítkách juniorů v Chance lize, letos to byly jednotky. Všechna juniorská mužstva hrála v nejsilnější možné sestavě, minimálně v prvních třech čtvrtinách soutěže. Zápasy tedy měly perfektní úroveň díky kvalitě hráčů. Zadruhé si všechna družstva uvědomovala důležitost soutěže. Nastavení týmů bylo stodvacetiprocentní. V každém zápase bylo potřeba předvést maximální výkon, abychom mohli myslet na body.
„Jsem rodilý Hradečák, o to víc jsem udržení v extralize juniorů bral osobně.“
Máte představu, jak bude vypadat herní systém v příštím ročníku? Příští rok by mělo v extralize juniorů být 14 účastníků, s otevřeným postupem a sestupem, ale ještě to není oficiální a definitivní. Hráčská kvalita by se tedy jednoznačně měla zlepšit už jen tím přirozeným výběrem do čtrnácti klubů místo do dvaceti.
Úspěch nejde jen za hráči a hlavním trenérem, kdo další se na něm podílel? Výsledek je odrazem práce spousty dalších lidí. Martin Stehno, který se stará o kluky po materiální stránce a vždycky jim vyšel vstříc. Taky celý realizační tým áčka, včetně videotrenéra Patrika Stehna. Vždycky si na nás našli čas, pomáhali nám a konzultovali s námi spoustu věcí. Míra Řehák s námi odjezdil většinu sezóny jako plnohodnotný člen realizačního týmu, zápasy sledoval z tribuny a o každé přestávce přišel s nějakým smysluplným podnětem. Jarda Zákravský, to je opravdu unikát mezi vedoucími mužstev. Takový servis, jaký od něj mají kluci v Hradci, je v celé republice ojedinělý. Je to taková dobrá duše, která pro kluky i pro nás udělá maximum. A v neposlední řadě chci poděkovat Martinu Vágnerovi, kterého bych si nedovolil označit jako asistenta, ale je to plnohodnotný kolega a dobrý kamarád. Do sezóny jsem chtěl jít s někým, komu bezmezně věřím a kdo pro úspěch udělá maximum. A to se potvrdilo.
Letos jste v klubu působil poprvé v roli hlavního šéfa Akademie. Co se pro vás v této funkci změnilo? Byla to obrovská zodpovědnost. Nějakou tu administrativu do sebe člověk dostane rychle. Ale zodpovědnost za sportovní výsledek byla nesmírná, ještě v téhle náročné sezóně. Byla to zodpovědnost za to, aby juniorka nespadla. Denně jsme potkávali i mladší kategorie a brali jsme to jako zodpovědnost vůči nim, abychom pro ně zachovali extraligovou příslušnost. Navíc já jsem rodilý Hradečák, o to víc jsem to bral osobně. Ale podobně to měli i dorostenci v čele s Vencou Pánkem, který udělal s týmem obrovský kus práce a došli společně až do semifinále. Příští sezónu tak máme na co navazovat a čekají nás nové výzvy.
