Rychlobruslař Christophe Lalancette: Vše funguje, jak má

Chrisi, vítejte v Hradci. Máte za sebou první tréninky s týmem. Jaké pro vás byly?
Byly moc dobré. První týden a o to více první tréninky jsou samozřejmě trochu těžší na zvyknutí, nohy hodně bolely. Ale celkem jsem spokojený, všechno funguje tak, jak má.

Tréninky probíhají zejména v češtině, jak je to náročné pro cizince?
Stejně jako na Slovensku, trenér taky během tréninků nemluvil moc anglicky. Musel jsem si na to pochopitelně zvyknout, ale kluci nám pomáhají a všechno pro nás překládají, takže to je celkem v pohodě.

Pár dní před startem přípravy na ledě jste měli se spoluhráči teambuilding. Jak jste si ho užil?
Byla to fakt sranda! Bylo moc super poznat všechny z týmu a pokecat si s nimi. Byla to zábava, navíc na pěkném místě v horách. Vyrazili jsme také na menší procházku. Ale fakt jsem si to moc užil, bylo fajn všechny poznat.

Vy jste přicestoval před pár dny, měl jste na trase do Čech nějaký problém? Přece jenom kvůli koronaviru stále platí jistá opatření…
Je to celkem vtipné, ale nejtěžší to bylo ještě v Kanadě v Montrealu. Říkali mi, že mě v Česku nepřijmou, protože nemám žádný papír, na kterém by mě vítali a povolili vstup do České republiky. Tak jsem si říkal, že to přece musím zkusit, protože já do Česka musím. Když jsem se pak dostal až do Německa, tak už bylo všechno v pohodě. Poté jsem ještě cestoval do Prahy, a to už bylo velmi rychlé a jednoduché.

Jak jste se vlastně dostal k angažmá v Mountfieldu HK? Kdo byl první, kdo vám oznámil zájem Hradce Králové?
Byl to můj agent. Hrál jsem za Michalovce na Slovensku a agent mi během sezóny řekl, že Hradec Králové má o mě zájem. Na Slovensku jsem strávil dva roky, navíc moje první v Evropě, takže jsem jednotlivé soutěže příliš neznal. Agent mi následně vyprávěl o organizaci, že je velmi kvalitní. Takže jsme to různě diskutovali, proběhla pochopitelně i debata s generálním manažerem. A nakonec jsem se rozhodl pro Hradec.

A co byl tedy ten hlavní důvod, proč jste zvolil Hradec Králové?
Asi právě rady agenta. Řekl mi, že je to tu opravdu dobrá organizace, a že se tu budu mít dobře. Byl jsem moc rád, že jsem do Hradce mohl přijít. Ale samozřejmě jsme před mým příchodem řešili i mou roli v týmu, co bude mým úkolem a tak.

Spolu s vámi přichází také váš spoluhráč ze Slovenska – Graeme McCormack. Kdy jste zjistili, že míříte do stejného celku?
Je to celkem vtipné, ale on nevěděl, že já vím, že on podepsal tady v Hradci Králové. Můj agent mi to totiž řekl, ale to ještě nebyl konec sezóny. Nesměli jsme to tak samozřejmě nikomu říct. Ale když už jsem to věděl, tak jsme se o Hradci spolu bavili. Říkali jsme si, že to bude super, že budeme hrát zase spolu.

Je to pro vás ale tím pádem o něco jednodušší, že? Máte v týmu někoho, koho dobře znáte.
Tak to jednoznačně. Graeme je opravdu super kluk, známe se celkem dlouho a dobře. Jsem moc rád, že jsem tu s ním. Ale nebyl to jediný hráč, kterého jsem znal. V juniorce jsem hrál s Blainerem (Jérémiem Blainem), takže bylo super se s ním zase vidět. To bylo celkem příjemné zjištění.

Pocházíte z Québecu, což je taková kanadská kolébka hokeje. Měl jste v mládí vůbec nějaké jiné možnosti než to, že budete hrát hokej?
Myslím, že ani ne. Ale jako malý jsem začínal s rychlobruslením, díky kterému jsem se naučil bruslit. Poté jsem v sedmi letech začal hrát hokej. Samozřejmě jsem s kamarády hrál i ostatní sporty, ale vždycky byl na prvním místě hokej.

V posledních dnech je velkým tématem v zámoří draft do NHL. I vy jste jím prošel, a dokonce se ho zúčastnil přímo na místě. Jak na něj vzpomínáte?
Byla to opravdu skvělá zkušenost. Vybralo si mě San Jose. Ale měl jsem celkem smůlu v tom, že v roce, kdy jsem byl draftovaný, tak následovala výluka. Takže jsme neměli žádný hlavní kemp, pouze letní kemp pro nováčky. To mě trochu mrzelo, ale jinak bylo samozřejmě skvělé, že mě San Jose do NHL draftovalo.

Následně jste nedostal smlouvu v NHL a působil v třetí nejvyšší ECHL. V jedné sezóně jste dokonce vystřídal tři kluby. To asi muselo být hodně psychicky náročné, že?
To teda. Nejdříve jsem chtěl změnit tým, protože to bylo nutné a potřeboval jsem to. Ale v East Coast je to fakt těžké. Hodně se tam točí trenéři, ti pak mají své oblíbence, takže pochopitelně chtějí v týmu své hráče. Musíte být hodně kvalitní, abyste se v týmu hned chopil velké role a klub si vás nechal. Moc mi také nevyhovoval herní styl celé soutěže. To byly takové hlavní důvody, proč jsem tehdy měnil týmy tak často. A pak jsem se rozhodl jít do Evropy.

Přes Slovensko jste se nakonec dostal až do Hradce Králové. Už jste měl čas trochu poznat město?
Ještě moc ne. Byl jsem samozřejmě v centru a navštívil pár restaurací, ale ještě jsem úplně objevovat město nevyrazil. Myslím, že na bude ještě čas. Ale vrhnu se na to brzy.