Retro akce bavila! Exhibiční utkání ovládl Stadion 13:11

Mač, v dobových dresech, se hrál na tři třetiny, každá o délce deseti minut, navíc o pauze byly k vidění různé dovednostní soutěže, které se následně promítaly i do samotného skóre. „Na mě byl zápas strašně krátký, nevím, kdo plánoval třetinu po deseti minutách,“ směje se někdejší hradecký kapitán Jaroslav Roubík. „Na ledě jsem chtěl být furt, dávat góly, nahrávat na ně a bavit lidi. Navíc čas hodně rychle utíkal, to si říkáte, že zbývají čtyři minuty, takže vystřídají všechny lajny, přičemž se na led dostanou sotva dvě. Člověk na střídačce smutně kouká, že by zase chtěl na led,“ komentuje s nadsázkou forvard, jenž tentokrát byl součástí týmu Sport Hradec Cup.

Trochu jiný postoj zastává obránce Stadionu Milan Nedoma. „Bylo to celkem náročné, ale hráli jsme na tři pětky 30 minut, což se dá zvládnout. Na led chodím většinou jednou za rok, kvůli exhibičním utkáním nadačního fondu pro mého vnuka,“ odhaluje hráč draftovaný Buffalem v roce 1990. Jak si zmiňovaný ročník 1993/94 na východě Čech vybavuje? „Vzpomínky na sezonu mám dobré, byl jsem na začátku kariéry. Samozřejmě nás všechny mrzel sestup, hlavně kvůli fanouškům, kteří měli obrovský hlad po hokeji,“ připomíná si bek, který pověsil brusle na hřebík v roce 2007.

Jak retro akci hodnotí legenda prvoligové éry klubu? „Byla úplně skvělá. V Hradci jsem zažil jedny z nejlepších let svého nejen hokejového života. Mám zde spoustu kamarádů, se kterými se znovu setkat bylo fantastické. Hodně nás duel bavil, s kluky jsme se na střídačce neustále smáli a povídali si,“ sdílí radost útočník, jenž byl vyhlášen jako nejlepší hráč benefičního duelu na straně Sport Hradec Cupu. Podobný názor vyznává také 51letý zadák. „Bylo to super, ani jsem nevěřil, že se sejdeme v tolika hráčích, přece jenom už to je třicet let. Někteří sice nemohli ze zdravotních důvodů na led, ale i tak přijeli, rád jsem se se všemi viděl,“ libuje si asistent u první trefy Stadionu v historickém utkání.

Jsou spolu hráči i po letech ve styku? „S někým z týmu jsem občas v kontaktu, s většinou jsem se ale potkal opravdu po těch třiceti letech,“ vzpomíná brněnský rodák. Jeho dnešní soupeř to má ale trochu jinak. „Každý rok se aspoň jednou vidíme. Pravidelněji jsem v kontaktu asi se šesti lidmi, s některými jsme se naopak viděli po dlouhé době, takže jsme si strašně rádi zase popovídali a zasmáli se,“ říká 46 letý útočník, jenž ještě v loňském roce nastupoval za druholigové Ústí nad Labem.

Na exhibiční zápas od 13:30, jenž nakonec ovládl Stadion výsledkem 13:11, si našla cestu početná skupina fanoušků, která vytvořila této akci parádní kulisu. „Jsem nadšený, kolik lidí se přišlo podívat, fanoušci tady byli vždycky fantastičtí. Pamatuji si, že v období play-off první ligy na nás chodilo sedm a půl tisíce diváků bez problému,“ pochvaluje si nejen Jaroslav Roubík. „Překvapilo mě, že se na nás přišlo podívat tolik lidí, bylo to neskutečné,“ těší atmosféra rovněž Milana Nedomu. Jaké jsou vyhlídky hráčů po skončení akce? „Zůstaneme na zimáku, nejprve máme autogramiádu, potom se podíváme na zápas s Olomoucí a pak si asi ještě půjdeme popovídat na pivo,“ uzavírá Jaroslav Roubík.