První zápas, první gól! Super pocit, rozplývá se mladík Tomáš Půlpán

Takový debut by si přál každý hráč. „Je to super pocit. Cítil jsem se dobře už od začátku, měl jsem vedle sebe bráchu a Milana Valáška, které znám už dlouho,“ popisuje své myšlenky hradecký junior. Jeho chvíle přišla ve 34. minutě, kdy bekhendovou tečí poslal třetí kotouč za záda Ondřeje Kociána. „Vyjel jsem před bránu, Milan mi od mantinelu hodil puk... no a padlo to tam.“

Půlpánova nominace na zápas se nezrodila náhodou. Den předtím se v dresu juniorky postaral o hattrick, čímž ji výrazně pomohl k výhře ve Velkých Popovicích 7:4. „Ano, myslím, že to bylo klíčové. To utkání se mi povedlo, dal jsem tři góly a na jeden nahrál,“ připomíná hradecký útočník.

Shodou okolností začaly oba duely, do kterých nastoupil, úplně stejně – ať je řeč o juniorech nebo A-týmu, Hradec po osmi minutách prohrával 0:2. V Litoměřicích byl Tomáš Půlpán u první inkasované branky, na led naskočil jen chvíli před ní. „Do zápasu jsme vstoupili špatně, dostali jsme dva blbé góly. Dokázali jsme se ale zvedout, povzbudili jsme se, a nakonec jsme to otočili,“ těší mladého forvarda.

Na obratu Hradeckých se podílely i přesilové hry. V úvodu druhé třetiny zahrávali tři početní výhody v rychlém sledu a využili hned tu první, která byla zároveň jejich úvodní v celém zápase. Navíc ještě gól Davida Švagrovského na 2:4 padl přesně s koncem jiného litoměřického trestu. „Přesilovky nám určitě pomohly. Kluci, kteří na ně chodili, je hráli dobře,“ chválí Půlpán své spoluhráče.

Není pochyb o tom, že rozdíl mezi druhou nejvyšší soutěží juniorů a dospělých je obrovský. Mrštný Tomáš Půlpán se s ním ale popasoval slušně. „Největší rozdíl je v té silové stránce. Tohle už jsou chlapi a i když ten chlap váží stejně jako já, má prostě jinou sílu,“ uvědomuje si. „A také jiné herní dovednosti.“

Hradecký klub touží po juniorské extralize, ovšem Půlpán trenérům A-týmu ukázal, že i za současné situace si někteří hráči z mládežnické kategorie šanci mezi seniory zaslouží. Zároveň se sám posunul do role, v níž by mohl dostat další příležitost právě on. „Doufám, že mi ten gól pomůže. Jsem odchovanec Hradce Králové a rád bych tady jednou hrál za áčko,“ říká hrdě mladý útočník.

Na ledě byl však ještě víc vidět jiný hokejista ročníku 1994. V Litoměřicích působí sparťan Dominik Simon, reprezentant a jedna z velkých nadějí českého hokeje. Na jeho hru byla opravdu radost se dívat. Nebylo vůbec náhodou, že ze dvou litoměřických úspěchů jeden připravil nahrávkou a o druhý se postaral sám. Jeho kvality dokázali ocenit třeba i hradečtí fanoušci, kteří na utkání dorazili.

„Dominik Simon je super hráč. Sledoval jsem ho celý zápas a hrál výborně, neztratil jediný puk,“ neváhá Půlpán vyseknout poklonu svému o dva dny mladšímu protihráči. Simon byl nakonec stejně jako Filip Luňák vyhlášen nejlepším hráčem svého týmu. „Cenu si rozhodně zasloužil.“ Na druhou stranu, pohled na osmnáctiletého hokejistu, kterak si do šaten se zklamaným výrazem odnáší karton piva, byl poměrně úsměvný...

Ale zpátky k Hradečákovi. Tomáši Půlpánovi rozhodně na ledě pomohla přítomnost jeho zkušenějšího bratra Aleše. „Známe se, takže tuším, kde bude stát. Vedle něj se mi prostě hraje líp.“ A že by se sourozenci mezi sebou špičkovali, když Tomáš v prvním zápase dosáhl toho, co se zatím ještě Alešovi nepodařilo? „Určitě ne. Říkal, že má radost i za mě,“ směje se hradecký junior.