První gól? Budu na něj vzpomínat, ví premiérový střelec Jakub Muška
Druhý zápas za A-tým, premiérová trefa. A hned v Lize mistrů! V 51. minutě zápasu proti Bernu Jakub Muška potáhl puk na modré čáře a propálil vše, co mu stálo v cestě. Jeho zásah sice na prohře 2:5 nic nezměnil, i tak je ale mladý obránce za jubilejní první branku mezi dospělými rád. „Gól je taková malá náplast, ale jsem rád, že mi padl. Hlavně kvůli dědovi, který je mým největším fanouškem už od mala,“ říká například o své trefě.
Jakube, do Bernu jste přijeli s poměrně mladým týmem. Co vám trenéři před duelem naordinovali?
Chtěli po nás aktivní hokej, ať se ničeho nebojíme. Snažili jsme se hrát trochu kanadský hokej, hodně bruslení, napadání a aktivity. To bylo to, co po nás trenéři chtěli. Abychom nevypouštěli žádný souboj, blokovali střely, hráli srdcem. Nebyly žádné speciální pokyny jako rozjíždění útoků soupeřů nebo podobně. Snažili jsme se soustředit hlavně na sebe a na to, co necháme na ledě. Po zápase nám trenéři poděkovali. Viděli, že jsme tam nechali všechno a makali na sto procent.
Jak bylo náročné se na poslední souboj základní skupiny CHL připravit? Za sebou jste přeci jen měli náročnou cestu...
Zápas byl i kvůli dvanáctihodinové cestě těžký fyzicky. Nebylo lehké se dostat do tempa, ráno na rozbruslení jsme se naštěstí trochu rozjeli. Kdybychom rozbruslení neměli, tak nevím, jak by to vypadalo potom při zápase. Bylo vidět, že máme těžké nohy.
Věděli jsme, že musíme začít od černé práce
Přesto jste ale v úvodní dvacetiminutovce na led doslova vlétli. Dostávali jste se do šancí, vstřelili branku. Bylo právě to vaší vstupní taktikou?
Věděli jsme, že nemáme tým, který je bude přehrávat kombinacemi do prázdné brány, ale že musíme začít od černé práce a od ní se odrazit. V první třetině jsme na ně vletěli, a to se nám vyplatilo, jako doma. Hráli v plné sestavě, s jejich nejlepšími hráči, a možná si mysleli, že to půjde samo. Určitě věděli, že od nás bylo v týmu spoustu mladých hráčů – junioři, kluci z Litoměřic, ze Slavie. Je škoda dvou úniků v první třetině. Tam kdyby padly góly... Už to ale nevrátíme, co se dá dělat.
První část se vám povedla, ve druhé jste ale inkasovali čtyři branky. Co bylo hlavní příčinou obratu ve skóre?
Řekli jsme si, že hrajeme dobře, ať v tom pokračujeme. Bohužel nám ale z jejich těčí napadaly do brány góly. Snažili jsme se hrát pořád stejně, ale soupeř byl o třídu výš. Jsou to páni hokejisti, všichni už mají něco za sebou, my jsme byli mladí kluci. Ve druhé třetině to bylo jako před týdnem v Hradci. Vletěli na nás, přestříleli nás, přebruslili. Bylo tam možná i pár sporných vyloučení. Rozhodčí je ale zapískal, takže to fauly byly. Trochu nás sundalo, když z naší sestavy šesti beků byl Rosa (Mislav Rosandič) vyloučen do konce zápasu. Hráli jsme potom na pět beků, ještě ze vzdálenější strany hřiště, docela jsme tahali nohy. Bylo to hodně fyzicky náročné.
Gól? Budu na něj vzpomínat, zkusím si najít nějaké video
Do poslední třetiny jste vstupovali s třígólovým mankem. Co o přestávce padlo v kabině za slova?
Řekli jsme si, že už nemáme co ztratit, šli jsme do toho naplno. Odmakali jsme to a myslím, že se nemáme za co stydět. Byli jsme tu mladí kluci a dali jsme do toho všechno.
Právě ve třetí periodě jste vstřelil svou první branku v seniorském hokeji. Vypadalo to, že puk byl cestou ještě tečovaný některým z hráčů v mezikruží. Jak jste premiérový gól viděl vy?
Od Cingiho (Lukáše Cingela) jsem dostal puk na modrou a podíval jsem se dopředu. Zigi (Tomáš Zigo) stál krásně před bránou, a tak jsem to tam poslal. Původně jsem si myslel, že právě on puk nohou tečoval, ale ptal jsem se ho a říkal, že ne. Minimálně tam ale byla teč od jejich hráče. Škoda, že to nebyl srovnávací nebo kontaktní gól. Sice už toho moc nezměnil, ale jsem rád, že mi padl. Hlavně kvůli dědovi, který je mým největším fanouškem už od mala. Budu na něj vzpomínat, zkusím si najít nějaké video. Podívám se, jestli to fakt Zigi netečoval, jestli na mě jen nebyl hodný a řekl, že to netečoval, aby mi gól dopřál (usmívá se).
Zápasy mi daly strašně moc, je to velká zkušenost
Byla právě vaše branka alespoň malou útěchou po celkové porážce 2:5?
Každý gól, asistence, hit nebo cokoliv, z čeho můžete mít radost, potěší a udělá člověku zápas lepším. První je ale týmový výsledek, a to byla prohra. Přijeli jsme do Bernu vyhrát, s klukama jsme si řekli, že do utkání chceme jít naplno a nechat v něm všechno. Gól je taková malá náplast, ale jsem rád, že mi do brány padl.
Za A-tým máte v tuto chvíli na kontě dva zápasy Ligy mistrů, oba proti Bernu. Jaká je to pro vás zkušenost do budoucna?
Je to něco, na co budu vzpomínat do konce života. Zápasy mi daly strašně moc, viděl jsem, kde jsou moje nedostatky nebo naopak v čem si myslím, že jsem v zápasech špatný nebyl. Nedostatky jsou v seniorském hokeji poznat o dost víc než v extralize juniorů. Je to jiné tempo, hráči jsou vyspělejší, chytřejší, bruslí, vědí, co mají dělat. Zkušenost je opravdu velká, jsem za ni rád. A že to byl zrovna Bern... Ať už by to byl jakýkoliv soupeř a mohl bych si zahrát za áčko, byl bych strašně rád.
Do Bernu za vámi přijela také početná skupina hradeckých fanoušků. Jak jste jejich podporu vnímali?
Byli tady kvůli tomu, aby si to užili stejně jako my. Snad se jim to vyplnilo, my jsme se jim snažili udělat radost. Jejich podporu jsme vnímali a chceme jim poděkovat, jsou fantastičtí.