Přecházíme na model Vítkovice, hlásí navrátilec Jakub Lev

Jakube, po dlouhé době jste se vrátil do sestavy, bylo to vaše rozhodnutí?
Samozřejmě jsem zelenou musel dostat od doktorů. Byli jsme domluvení, co musím splnit a jak musím vypadat, a pak mi to povolili.

A jak jste se na ledě cítil?
Potřeboval jsem se do toho dostat a dělal jsem, co šlo, abych pomohl týmu. Nehrál jsem pár týdnů, takže jsem potřeboval chytit tempo. Z tribuny je to o hodně jiné, na ledě je všechno výrazně rychlejší. Bohužel, byl to stejný zápas jako u nás doma. Když nedáme gól, tak těžko můžeme vyhrát.

Asi je těžké opět prohrát na jeden gól, ještě navíc když kontrolujete hru…
O tom jednom gólu to není, protože ten dostanete skoro vždycky. Málokdy se podaří hrát na nulu, ale chyba je v tom, že žádné branky nedáváme.

A co s tím? Už na podobné otázky musíte s týmem odpovídat pořád dokola.
Říkáme si to furt. Musíme víc střílet, chodit do brány a proměňovat šance, které máme, ale to se nám zatím nedaří. S Vítkovicemi jsme ale taky 3:0 vedli a doufáme, že to ve čtvrtém zápase zdramatizujeme. Budeme mít nůž na krku a podle toho to musí vypadat. Doufám, že to zvládneme.

Na vlastní kůži jste si teď mohl vyzkoušet, jak frustrující je proti Ocelářům hrát, že?
Třinec takhle hraje i v sezoně, teď je to ještě o to urputnější tím, že je to play-off a čeká na jednu chybu, kterou jsme zatím vždycky udělali. Já si ale myslím, že jsme dost silní v hlavě a i když těch rozjezdů z pásma budeme mít tisíc, tak musíme počkat na ten jeden, dva, tři, kdy Třinec udělá chybičku. Nebo na nějaký šťastný odraz a ten musíme potrestat.

S Vítkovicemi se vám poměrně dařilo nepouštět soupeře do úniků, ale ve finále se do toho Slezané v každém mači dostanou. Čím to je?
I když nám s Vítkovice ujely, tak i když samozřejmě mají kvalitní hráče, tak Třinec je ještě o stupínek výš. Tentokrát měl jednu jedinou obrovskou šanci, ze které hned dal gól. Pak to zavřel a viděli jste sami… Sice jsme měli optický tlak a nějaké šance, ale vždycky nám chyběl ten krůček.

Na první přesilovce jste nebyl, ale v té druhé už jste se na led dostal. Předpokládám, že jste tam šel s jasnými instrukcemi – dát gól. Je to tak?
Samozřejmě. Trenéři to skládají a na druhou přesilovku mi řekli, ať jdu. Bohužel, byly tam nějaké pozice, ale nedostal jsem to tam, kam jsem potřeboval, takže je těžké ten gól dát.

Teď tedy přichází na řadu model Vítkovice?
Jako že bychom se tahali v prodlouženích a čekali na jednu přesilovku? Ale ne, teď vážně… My máme nějaký svůj styl, který nemůžeme po zhruba šedesáti zápasech měnit. Něco nás do finále dovedlo a to musíme produkovat i v něm. Nemůžeme nic extra měnit. Samozřejmě se podíváme na video, ukážeme si, kde domácí dělají chybičky, protože je také dělají, a upravíme detaily. Věříme, že model Vítkovic napodobíme. Chceme dostat sérii domů a pak jít krůček za krůčkem.