Není lehkých utkání, tvrdí po výhře ve Zlíně Christophe Lalancette

Chrisi, podruhé za sebou jste jeli na zápas daleko a podruhé jste přesvědčivě vyhráli první třetinu. Jak to, že máte tak dobré starty do zápasů po tak dlouhé cestě autobusem?
Nevím, před zápasem je hlavně důležité se pořádně rozehřát na rozbruslení. Dobře rozjezdit brusle a taky se pořádně soustředit na zápas, který nás čeká.

Podle výsledku se může zdát, že zápas proti Zlínu byl jednoduchý, ale bylo to tak i v realitě?
Vůbec ne, proti Zlínu se hraje opravdu těžko. Jsou hodně úporní a natěsno brání a pro nás je pak těžké hledat mezírky a dostávat se do pásma. Nikdy to proti nim není jednoduché. Naštěstí jsme dokázali vyhrát.

Připravovali jste se na zápas proti poslednímu týmu tabulky nějak odlišně?
V lize není lehkých utkání. Každý může porazit každého, takže jak puk padne poprvé na led, musíte být připravení. Snažíme se vždy na každý zápas připravovat stejně. Nesmí nám záležet na tom, proti komu hrajeme, ale jen na tom, že si jdeme pro tři body.

Trefil jste se podruhé v řadě, jak dlouho hodláte gólovou sérii natahovat?
Doufám, že až do konce sezóny (směje se). Musím zkrátka dál dobře a tvrdě pracovat a hlavně střílet, když mám k tomu příležitost. A pak se uvidí, co z toho vzejde a jak se to vyvine.

Mířil jste cíleně do horního rohu? Vypadalo, že i spoluhráči stříleli hlavně do horní poloviny branky.
Snažil jsem se mířit nahoru. Před zápasem máme vždycky poradu ohledně soupeřova gólmana, takže víme, jakým způsobem jednotliví brankáři dostávají nejvíc gólů. Poslal jsem to nahoru, padlo to tam a samozřejmě mi to udělalo radost.

Těsně před tím to vypadalo, že jste se dotkl puku v ofsajdu. Věřil jste, že gól bude uznán?
Nejdřív jsem si nebyl úplně jistý. Chtěl jsem udělat otočku na modré co nejtěsněji za čárou, abych měl obě brusle za modrou než se dotknu puku. Jsem rád, že to nakonec rozhodčí uznali jako regulérní gól.

Po čtvrtém gólu a za stavu 4:0 vypadalo, jako by Zlín ztratil motivaci a přestal hrát. Jak jste v tu chvíli byli nastavení vy?
Za každého stavu se snažíme hrát stále lépe a nepřestat pracovat. Nesoustředíme se vůbec na soupeře, ale hlavně na sebe a na naši hru. V takové situace prostě chceme dál hrát a hlavně uhrát vítězství, což se nám povedlo.

Před pár týdny jste se posunul do první řady mezi Radka Smoleňáka a Ahtiho Oksanena. Jak vám to spolu klape?
V posledních zápasech je to fakt dobré. Oba to jsou skvělí hráči a je jednoduché je na ledě najít přihrávkou. Oba hodně mluví, takže dobře komunikujeme. Musíme takto pokračovat i dál a doufat, že to bude klapat i nadále.

Jaký je plán do konce roku, kdy vás čekají ještě dvě náročná utkání?
Musíme dělat to co dosud, dobře se na zápasy připravovat a jít do nich skvěle nachystaní. Tvrdě pracovat, dodržovat systém a snažit se jednoduše získat co nejvíc bodů.

Jak jste strávil Štědrý den, váš první v Česku?
Moc jsem toho nestihl. Zavolal jsem svým rodičům a zbytku rodiny do Kanady přes FaceTime a takhle na dálku jsme si spolu rozbalili dárky. Teď s nimi nemůžu být, takže jsem se s nimi snažil strávit co nejvíc času alespoň takto. A taky jsem si chtěl hlavně odpočinout.

A co jste tedy pod stromečkem našel a rozbalil?
Dostal jsem nějaké poukázky na golf, protože v létě rád a hodně hraju golf. Od přítelkyně jsem dostal sluchátka Airpods, což byl taky skvělý dárek.

Máte Vánoce obecně v oblibě?
Vánoce miluju, ale v posledních letech to pro mě bylo těžké, protože jsem je nemohl trávit se svou rodinou a přáteli v Kanadě. Ale jinak jsou to moje oblíbené svátky.

Co se servíruje na Štědrý večer v Kanadě a co dobrého jste měli v Česku?
V Kanadě míváme takový velký masový slaný koláč, uvnitř jsou ještě brambory. Všechno se to zapeče a je to neuvěřitelně dobré. Francouzsky se to jmenuje Tourtière, na Vánoce ho jíme už od rána. No a tady jsem si udělal k večeři klasický steak.