Mládežnické hvězdy února: Tomáš Perička a Juraj Slafkovský
Mládežnické extraligy pomalu spějí k vyřazovacím bojům, ještě v rámci nadstavbových částí tu ale máme hvězdy za únor. Těmi se stali juniorský obránce Tomáš Perička a dorostenecký útočník Juraj Slafkovský. Zatímco první jmenovaný vynikal převážně ve hře dozadu a tabulce +/-, Slafkovský posbíral průměrně téměř dva body za zápas.
Tomáš Perička: Radši se vrátím, abychom nedostali gól
Junior Tomáš Perička nepatří mezi typy beků, kteří by pravidelně přispívali svými kanadskými body, nýbrž mezi ty, kteří odvádějí černou práci a likvidují šance soupeřů. Jeho dobrou hru reprezentuje například 8 plusových bodů v únorové tabulce pravdy. „I minulý rok jsem měl hodně plusů, spíš bráním, než útočím, to je moje přednost. Proti Havířovu jsem ale dal gól a měl ještě asistenci, to byl pro mě asi nejlepší zápas sezóny. Jsem moc rád, že se mi to takhle povedlo,“ vzpomíná na povedený výjezd.
Přestože juniorská hvězda měsíce plní především defenzívní úkoly, občas by se ráda podívala i dopředu. Jenže nakonec většinou převáží týmový duch a chuť branku především nedostat. „Klidně bych útočil, ale někdo prostě vzadu být musí. Kdybych si měl vybrat, jestli jít dopředu, nebo se vrátit, radši se vrátím, abychom nedostali gól,“ říká bez váhání.
Jako v každém týmu, také v tom hradeckém je potřeba, aby si obranné dvojice a útočné trojice mezi sebou rozuměly, mají-li předvádět efektivní hru. A právě Tomáš Perička dobrého spojence v zadních řadách našel. „S Čápou (Jakubem Kynčlem) se nám daří v obraně, sbíráme plusové body. Oba makáme spíš do defenzívy a kluci z útoku hrají vepředu. V lajně se nám takhle celkem daří, sedí nám to spolu,“ přikyvuje mladý zadák.
Momentálně junioři ze všech sil bojují v těžké skupině o play off, aby se do ní však dostali, museli udržet nervy na uzdě v závěru nadstavby. Vyrovnaná skupina nakonec díky stabilním výkonům vynesla Lvům poslední postupovou příčku. „Bylo to hrozně těžké, museli jsme makat až do posledního zápasu. Pořád jsme neměli jistotu, ale pracovali jsme nejvíc, jak to šlo, a nakonec jsme postoupili. Za to jsme rádi a teď se budeme snažit dál, jak nejvíc budeme moct,“ slibuje Tomáš Perička.
Juraj Slafkovský: Za příležitost v Hradci jsem rád, líbí se mi tu
Juraj Slafkovský přišel pod Bílou věž během listopadu a hned od prvního utkání ukázal, v čem je jeho síla. V průměru sbírá slovenský forvard dva body každý zápas, dobře ale ví, že má stále na čem pracovat. „Řekl bych, že body už jsou jen taková třešnička na dortu. Ale za svoji výhodu považuju asi střelu, možná hru kolem mantinelů. Naopak bruslení zase tolik ne, na něm a na obratnosti a výbušnosti ještě musím zapracovat,“ je si vědom čtrnáctiletý předák.
Ten začal sezónu v rakouském Salcburku, v jejím průběhu se ale přestěhoval právě do Hradce. A svého rozhodnutí nelituje. „Měl jsem nějaké problémy v Salcburku a viděl jsem, že v Hradci v dorostu není žádný Slovák. Otec mi pomohl přestoupit, takže jsem tu a jsem za to rád, líbí se mi tu. Česko je hokejovější země než Rakousko,“ srovnává své bývalé působiště s tím aktuálním.
Kromě tahu na branku Juraj Slafkovský také rád přitvrdí hru, dokazuje to jeho 70 trestných minut. Taková porce není na produktivního útočníka příliš obvyklá, právě s ní navíc vede statistiku trestů celého týmu. „Je potřeba mít hráče, který je trochu tvrdší a nebojí se jít do střetů. Ale trestných minut mám hodně, to je pravda, snažím se teď vyvarovat hlavně vysokým trestům. Hodně jsem byl trestaný za vražení na mantinel na 2+10 minut, tenhle trest mi asi moc nevyhovuje,“ směje se Slovák ve východočeských službách.
A kam míří jeho budoucí hokejové kroky? „Asi jako každý hokejista bych se chtěl dostat do NHL, ale rád bych třeba i do nějaké švédské nebo finské ligy. Mám rád Toronto s Austinem Matthewsem, on je takový můj vzor,“ zmiňuje závěrem své oblíbené mužstvo.