Mládežnické hvězdy listopadu: Denis Vacek a Jan Gaspar
Vánoce už pomalu klepou na dveře, kromě porce zápasů je ale před jejich startem prostor také na další důležitou věc. Jedná se o představení mládežnických hvězd za listopad, kterými byli zvoleni juniorský gólman Denis Vacek a dorostenecký útočník Jan Gaspar. Oba dva se zmínili nejen o zápasech svých kategorií, ale také třeba o návratu po zranění nebo starším bratrovi.
Denis Vacek: Nic jiného než play off nebereme
Juniorem měsíce se letos vůbec poprvé stal brankář, a to konkrétně Denis Vacek. Ten se do zápasového kolotoče vracel po zranění a v listopadu se jen jednou stalo, že by s ním v zádech Hradec nezískal ani bod. „Vrátil jsem se po zranění, měl jsem přetrhané vazy v kotníku, takže jsem rád, že můj návrat byl v dobrém světle. Já osobně se cítím dobře a abych řekl pravdu, nečekal jsem, že se mi návrat tak povede,“ je za předvedené výkony rád mladý gólman.
Junioři nedávno ukončili základní část, v jejímž závěru předvedli solidní sérii výsledků, ani to ale na postup do horní skupiny nadstavby nestačilo. „Výsledky nebyly špatné, hlavně naše hra se zvedla. Konečně jsme začali hrát to, co nám říká trenér v šatně, a dodržovali jsme systém. Ke konci nám chybělo možná i štěstí, měli jsme spíš zabrat už na začátku než to honit teď na konci. Pak bychom horní skupinu třeba udělali,“ je si vědom východočeský hokejista.
„Zklamání bylo chvíli znát, ale rychle jsme se z něj oklepali a hodili jsme to za hlavu. Řekli jsme si, že musíme jet dál, abychom skončili do čtvrtého místa a udělali play off. To je teď náš hlavní cíl, pro který makáme na tréninku, nic jiného nebereme,“ jdou hradečtí mladíci směle vstříc dalším bitvám. Právě odhodlání bude spolu s pracovitostí, pokorou a týmovou hrou jistě hlavním klíčem ke kýženému úspěchu.
Denis Vacek si za své dobré výkony vysloužil nejen titul hvězdy měsíce, ale také tréninky s hradeckým A-týmem. Ty navštěvuje celkem pravidelně. „Určitě je to jiné, ale ne zase tolik, aby se tempo nedalo stíhat. Moc si vážím, že s áčkem můžu často chodit, je to pro mě super a každý trénink mě posune a velký kus dál. Trenérům za příležitost děkuju.“ A čí střely dělají Vackovi největší problém? „Asi od všech hráčů,“ směje se. „Ale nejvíc mi dělají problém asi Ráďa Pavlík a Matěj Chalupa. To jsou takoví dva hráči, co mi moc nejdou chytat,“ dodává už s o něco vážnější tváří.
Jan Gaspar: S bráchou jsme soutěživí, ale jsem na něj pyšný
Jako hvězdu z řad dorostenců vybrali trenéři forvarda ročníku 2004, Jana Gaspara. Ten si coby dorostový „prvoročák“ váží prostoru, který v zápasech dostává. „Určitě jsem rád, že mi trenéři věří a staví mě. Ale podle mě si prostor zasluhuju tím, že se snažím a makám. To ale vlastně všichni kluci z ročníku, první rok v dorostu je to těžké. Zatím se nám docela daří a snad příští rok budeme moct stavět na tom, co teď získáme,“ doufá mladý hráč.
Ten spolu se svými spoluhráči načne v tomto týdnu nadstavbovou část, a tak přichází ideální příležitost ke shrnutí právě ukončené části základní. „Je dobře, že jsme postoupili do nadstavby, za to jsem rád. Myslím, že jsme podávali dobré výkony, akorát v některých zápasech trochu nestabilní. V nadstavbě bychom měli stavět na tom, že jsme postoupili a dostat se co nejvýš,“ má jasno Jan Gaspar.
Přestože nevyniká v tabulkách kanadského bodování, jeho poctivé a obratné práce si při duelech všimne nejeden divák. „Myslím si, že dobře přemýšlím, třeba na přesilovkách. Snažím se hrát chytře a být ve správný čas na správném místě,“ říká na extraligové poměry poměrně drobný útočník. „Nevýhodu mám v osobních soubojích, ale zase mám navrch v rychlosti a mrštnosti. Můžu hráče proskočit nebo jinak přechytračit, je potřeba použít svoje silné vlastnosti proti jejich slabinám. Abych výhodu měl já,“ je si vědom hradecký mladík.
Jméno Gaspar znají východočeští fanoušci již díky jeho staršímu bratrovi Michaelovi, jenž ještě loni působil v juniorce Hradce a letos hraje v rámci hostování v Litoměřicích. „Oba jsme byli od začátku obránci, já na beka ale nemám postavu, tak jsem šel do útoku. Ale je mi to jedno, hrál bych kdekoliv. Teda kromě postu brankáře,“ směje se. „Jsme s bráchou soutěživí, takže se chci stát lepším, než je on. To je ale ještě dlouhá cesta, teď obdivuju, co zatím dokázal. Jsem na něj jako na bráchu pyšný.“ A po právu. Starší z bratrů Gasparových byl totiž nedávno nominován na MS dvacetiletých, mladšímu Janovi tedy laťku sourozenecké soutěže nastavil opravdu vysoko.