Mistrovství světa juniorů? Jeden z vrcholů kariéry, říká Aleš Krátoška

Pane trenére, jak jste s odstupem času viděl uplynulý turnaj a jeho výsledek očima asistenta trenéra národního týmu?
Do turnaje jsme šli s takovým cílem, že minimálně přejdeme přes čtvrtfinále. Chtěli jsme pak samozřejmě zabojovat o nějakou medaili, ale to bylo spíš takové naše přání, které jsme nikde dopředu nevyhlašovali. Věřili jsme, že by to i s kapkou štěstí mohlo vyjít. Výsledek teď už všichni znají a my ho bereme jako neúspěch. Klukům nemůžeme upřít snahu a bojovnost, ale ve hře jsme určitě měli co zlepšovat.

Úvodní dva duely ale ze strany vašich svěřenců nebyly špatné, souhlasíte?
Vítězství nad Švýcary zpětně bereme jako velmi cenné, Švýcarsko odehrálo celý turnaj výborně. Utkání s Ruskem skončilo 1:2 a myslím, že to bylo z naší strany možná nejlepší utkání na celém turnaji. Rusové mají obrovskou kvalitu, v kádru měli velké a silné hráče a nakonec si z mistrovství odvezli bronzové medaile.

Následující výkon v zápase s Kanadou už tak oslnivý nebyl a ani proti Dánům to nebylo nějaké přesvědčivé vítězství.
Proti Kanadě jsme nehráli tak, jak jsme si představovali a tomu odpovídal i výsledek. Proti Dánsku byl náš výkon velmi nervózní, přece jen vidina toho, že bychom mohli spadnout do baráže, nebyla úplně příjemná. Na kluky ten tlak trochu dolehl, ale nakonec to nějakým způsobem zvládli a vyhráli.

Turnajová matematika je jasná, celkový úspěch se odvíjí od čtvrtfinálového zápasu. Jak se s odstupem díváte na klíčový duel se Spojenými státy?
Se Spojenými státy jsme hráli už přípravné utkání před turnajem. Soupeř opravdu dominoval a výsledek byl možná pro nás ještě shovívavý. Ve čtvrtfinálovém zápase jsme za stavu 0:2 snížili a Američané se začali trochu bát o výsledek. V tu chvíli jsme měli šanci s utkáním něco udělat a celkový dojem z turnaje se mohl ubírat úplně jiným směrem. Bohužel se tak nestalo, dostali jsme gól do prázdné branky a na mistrovství jsme skončili.

Jak jste byli spokojeni s výkony jednotlivých hráčů? Vyčníval svou hrou někdo nad ostatní?
Největším překvapením byl pro nás post brankáře. Lukáš Dostál zvládl svou roli nad očekávání dobře a nejen pro nás byly jeho výkony milým překvapením. Navíc on jako hráč ročníku 2000 může absolvovat i příští turnaj a zkušenost z letošního roku je pro něj obrovským příslibem do budoucna, na kterém může stavět.

Jak na tom byla z vašeho pohledu obrana? Přece jen tým neinkasoval tolik branek.
Obrana odehrála turnaj obstojně. Nízký počet obdržených branek je dobrou vizitkou právě pro defenzívu a pro brankáře. Nějaké chyby jsme samozřejmě viděli, ale většinou se nejednalo o nic zásadního.

Útok byl před turnajem označen za naši největší zbraň. Naplnili forvardi vysoká očekávání?
Vzhledem k očekávání a ke kvalitě jednotlivých hráčů měl být naší hlavní devízou právě útok. Bohužel se někteří hráči nepotkali se střeleckou formou a v jednotlivých zápasech nám chyběly góly v rozhodujících fázích právě od klíčových hráčů v útoku. Tím nechci nikoho jmenovat, útoku se bohužel celkově příliš nedařilo.

Co byl podle vás jako trenérů hlavní problém nízké produktivity?
Hráči opravdu chtěli, to se jim nedá upřít. Když se ale hráč nesejde s formou, tak právě proto, že až příliš chce, dělá jiná rozhodnutí, než by udělal za normálních okolností. Ať už kluci chtěli sebevíc, v útoku nám to tam zkrátka nepadalo.

Dají se nějak konkrétně pojmenovat rozdíly, které jsou mezi našimi juniory a světovou špičkou?
Každý zápas se jinak hodnotí od televize, jinak z tribuny nebo přímo ze střídačky. Pokud sledujete jednotlivé týmy, je třeba si přiznat, že rozdíly v kvalitě některých reprezentací nebo jednotlivých hráčů jsou opravdu nesrovnatelné. Samozřejmě někdy se sejde silný ročník, jindy ne. U světových velmocí se to ale nerozlišuje, protože ti mají svou kvalitu neustále, zejména proto, že mají obrovskou základnu. U nás musíme pracovat s tím, co máme, pokud se ale hráči nepotkají s ideální formou, rozdíly mezi jednotlivými týmy se projeví.

Panovala z vaší strany spokojenost s výkony hradeckých kmenových hráčů?
Radima Šaldu znám dobře už tady z Hradce, hrál už na minulém turnaji a měl patřit k hráčům, které nominace neměla minout. Na začátku turnaje jsme si ale chtěli nechat některá místa volná pro případná zranění a začali jsme se šesti obránci. Aktuální forma rozhodla o tom, že Radim se do té šestky na začátku nedostal. Nakonec si ale na turnaji zahrál i on.

A co druhý hradecký zástupce ve vašem kádru?
Michael Gaspar byl na mistrovství poprvé a svými výkony nás mile překvapil. O svou šanci se popral a už od přípravy podával stabilní výkony. V zápase proti Kanadě jsem u něj viděl některé herní prvky úplně poprvé, snažil se podporovat útok a někdy byl u puků v útočném pásmu jako první. Turnaj ho zastihl v dobré formě a odehrál ho skvěle.

O to víc mrzelo jeho zranění v duelu proti Dánsku, že?
Jeho zranění bylo velmi nešťastné, už v první chvíli jsem věděl, že je to vážné. Gaspy by se jinak určitě hned zvedal a chtěl dojet alespoň na střídačku po svých. Nakonec to naštěstí nebylo nic extrémně vážného, Michael má kromě nějakých pohmožděnin malou trhlinku na ledvině a teď už je v péči našich klubových lékařů.

Dá se odhadnout, za jak dlouho bude zdravotně fit?
Původně to vypadalo na 3-4 týdny úplného klidu. U každého hráče je doba léčby individuální, až další vyšetření prognózu upřesní. Všichni mu přejeme, aby se co nejdříve uzdravil a mohl se vrátit do zápasového rytmu.

Když se ještě jednou vrátíme k turnaji a zápasu proti Američanům, co jste říkal na hru amerického supertalentu Jacka Hughese?
Je to hráč ročníku 2001 a na svůj věk je opravdu vyspělý. Je to neskutečný bruslař, ale má i herní kvality, umí to s pukem a má kvalitní koncovku, zkrátka geniální hráč. Možná by potřeboval ještě trochu zesílit, ale dnes už není v NHL takový trend, že by hráči měli být tak mohutní a silní. I drobnější hráči, kteří mají dostatečný talent, se dokáží v NHL prosadit.

Je vůbec možné se na takového hráče připravit a nějakým způsobem ho ubránit? Ve své kategorii si počíná opravdu suverénně.
Snažili jsme se o to, ale když on se dostane k puku a vyvine takové zrychlení, tak se těžko zastavuje. Je složité ho trefit tělem, protože skvěle čte hru a já jsem snad za celý turnaj neviděl, že by ho někdo u mantinelu dohrál. Je taky nesmírně kreativní, často ani on sám do poslední chvíle neví, co na ledě vymyslí, a proto se na něj dá těžko připravit.

Jaké bylo mistrovství světa juniorů pro vás osobně? Asi to byla neocenitelná zkušenost, souhlasíte?
Pro mě jako trenéra byl tohle jeden z vrcholů kariéry. Moc jsem se těšil, loni jsem byl na turnaji U19 ale dvacítka je ještě o stupínek výš. Tím spíš, že byl turnaj v Kanadě, kde je organizace na vynikající úrovni a všichni tam žijí hokejem. Vancouver sám o sobě je krásné město. Byl jsem strašně rád, že jsem se turnaje mohl zúčastnit. Jako trenér jsem nabral spoustu zkušeností, profesionalita tam na nás dýchala na každém kroku. Navíc v Kanadě na zápasy chodí spousta fanoušků, takže i v tomto ohledu to bylo perfektní.