Lukáš Pajer nejen o MS U18: Rád budu vzpomínat na partu
Rekordní počet zástupců měl hradecký hokej na MS hráčů do osmnácti let. Světového šampionátu se účastnili Matěj Pinkas, Petr Moravec, Šimon Marha a Lukáš Pajer. A právě poslední jmenovaný byl jedním z nejproduktivnějších hráčů celého týmu. Národní mužstvo nakonec i přes kvalitní start vypadlo ve čtvrtfinále. „Na mistrovství světa budu vzpomínat jedině v dobrém, i když jsme tam neudělali pořádný výsledek,“ říká talentovaný útočník v rozhovoru.
Máte za sebou celkem průlomovou sezónu, že? Zahrál jste si mezi dospělými v Litoměřicích a celkem se vám dařilo. Berete to také tak? Myslím, že jo. Byla to obrovská změna. Hrozně moc mi to dalo, že jsem mohl takhle skočit do dospělého hokeje. Nebylo tu úplně lehké, ale nečekal jsem, že budu mít takový bodový přínos. Čekal jsem jeden, maximálně dva body. Jsem strašně rád, že jich bylo víc.
Litoměřice fungují jako svazový projekt, stahují se tam hráči mládežnických reprezentací. Jak se vám to pozdává? V Litoměřicích je to super, je tam krásný přístup k mladým hráčům a všechno okolo, měli jsme super servis. Myslím, že mi to tam opravdu hodně prospělo a jsem rád, že v Litoměřicích můžu působit.
Díky svým výkonům jste se dostal na MS U18 v USA. Jak na něj budete vzpomínat? Na mistrovství světa budu vzpomínat jedině v dobrém, i když jsme tam neudělali pořádný výsledek. Mrzí mě některé zápasy, ty mohly skončit lépe. Rád budu vzpomínat na partu a dobu, kterou jsme spolu strávili v bublině před mistrovstvím. Mám z toho spoustu zážitků.
Jak jste se vy osobně cítil? Hrál jste i v přesilovkách, ve kterých jste dával góly. Byl jsem celkem spokojený, myslím, že jsem odvedl svou práci a myslím si, že se nemám za co stydět.
„Chtěl bych být v základním kádru v Litoměřicích. Musím makat.“
Navíc jste si zahrál i před fanoušky... Jo, to bylo parádní, takové trochu zpestření té sezóny, během které nikdo nemohl na zimák. Opravdu to bylo moc pěkné.
Vy jste se navíc předvedl nejenom svými ofenzivními schopnostmi, ale také hitem, po němž soupeř přeletěl přes hrazení. Souboj zaujal i na sociálních sítích. Zaznamenal jste nějaké ohlasy? Úplně nějaký velký ohlas jsem nezaznamenal, ale vzpomněl jsem si na příhodu z loňského roku, kdy jsem na sedmnáctkách taky takhle trefil Američana, ale přes mantinel nepřeletěl on, ale já (usmívá se). Na to jsem si hnedka vzpomněl.
Dlouhou dobu před a i celý šampionát jste museli strávit s týmem v bublině. Jak náročné to pro vás bylo? Počítal jsem s tím, takže ani moc ne. Byl jsem vůbec rád, že se turnaj mohl konat, že můžeme být s klukama takhle spolu. Mohli jsme si díky tomu i více porozumět. Trošku mi samozřejmě rodina chyběla, ale vnímal jsem spíše mistrovství a věci kolem něj.
Na MS ohromili Rus Matvej Mičkov a Kanaďané Shane Wright a patnáctiletý Connor Bedard. Bylo na nich znát, že to jsou budoucí hvězdy? Když jsem byl na střídačce, tak jsem kolikrát koukal, co tam ti kluci dělají. Je vidět, že jsou jinde a tomu ročníku budou velet. Je radost se na ně koukat.
Jak trávíte posezónní volno? Teďkon regeneruju po té dlouhé sezóně, dám si třeba fotbálek s klukama a tak. Ale nějak extra, že bych letěl někam na dovolenou, to ne (směje se). Spíš tak odpočívám po domově a v pondělí znovu začínám. Připojím se k Litoměřicím a začnu suchou přípravu tam.
A co školní povinnosti? Stíháte všechno? Snažím se, mám i nějaké uvolnění od učitelů, ti mi celkem fandí a podporují mě (usmívá se). Samozřejmě to není úplně jednoduché, ale co bych měl mít, tak mám splněno. A jsem spokojený a moc rád, že to takhle šlo zařídit u všech učitelů a u ředitele.
Jaké si dáváte cíle do následující sezóny? Chtěl bych být v základním kádru v Litoměřicích a musím makat. A když se poštěstí, tak by mohla vyjít dvacítka, udělám pro to všechno. A když by se poštěstilo fakt moc, tak bych rád nakouknul do extraligového áčka Mountfieldu.
Také by vám k tomu mohl pomoct návrat Tomáše Martince k áčku. Moc dobře vás zná... Možná i jo, ale je to spíše na trenérovi, jestli mě zkusí. Hlavně záleží na mých výsledcích. Jak budu hrát a jak to bude vypadat.