Lotyšská stálice Ralfs Freibergs z MS: V Česku mám druhý domov
Minulý rok pomáhal psát lotyšskou pohádku, která ho vynesla až na návštěvu v prezidentském paláci. Letos chtěl Ralfs Freibergs nečekaný bronz zopakovat, sám se také bodově činil, když si své statistiky na světových šampionátech zlepšil o jeden gól a asistenci. Nakonec však jeho rodná zem zůstala jednu příčku od postupu do čtvrtfinále. Jak si obránce užíval šampionát v zemi, jejímž jazykem plynně hovoří nebo jak si rýpl do Ostravy?
Ralfsi, symbolicky opět poslední zápas s USA vás tentokrát odsoudil ke konci na šampionátu už po skupinové fázi, jak byste ho zhodnotil? Klíčový byl začátek turnaje, kde jsme ztratili důležité body. Ve druhé fázi skupiny se zápasy vyhrávají mnohem obtížněji, protože všechny týmy už jsou sehrané. V utkání se Slováky jsme se emocionálně vyčerpali a s Američany už nám chyběl potřebný drajv. Já osobně jsem hrál na stejné vlně jako ve čtvrtfinále play off proti Pardubicím, na šampionátu je vlastně každé utkání podobné vyřazovací fázi, letos nám to ale bohužel nevyšlo.
Jaké byly vaše plány na dva týdny v Ostravě? Hlavním plánem pro nás Lotyše bylo vyhrát první tři zápasy s papírově slabšími soupeři, ty pro nás byly klíčové, ale nehráli jsme v nich tak, že bychom je měli vyhrát. Ve střetnutích se silnějšími jsme nebyli tolik svázaní, mohli jsme být tvořivější a více hrát náš hokej. Slováci jsou na to podobně, lépe se jim hraje v roli outsidera, ale proti nám byli oni těmi, kteří museli zvítězit, což jim náš duel prohrálo.
Lotyšů si do Ostravar Arény našlo cestu opravdu velké množství, jak jste si užíval téměř domácí prostředí? Bylo jich tady opravdu hodně, protože je to z Lotyšska poměrně blízko. Kdyby bylo mistrovství světa v Polsku, tak podnikneme invazi v desetitisících, ale i tak nás bylo hodně. Navíc Česká republika je fajn místo na výjezd, jednak je tady docela levno a zároveň naše kultury s pivem a jídlem jsou hodně podobné. Výjezd fanoušků byl rozhodně super, ale myslím, že pro ně byla škoda, že jsme nehráli v Praze, v Ostravě podle mě neměli po dvou dnech do čeho píchnout (usmívá se).
Hlavním tématem skupiny B se stalo úmorné vedro v severomoravské metropoli, jak jste ho vnímal vy? Jo, zaznamenal jsem, že se o tom Šimon Nemec zmiňoval. Normálně mám jedny rukavice na zápas, ale tady jsem musel mít dvoje na třetinu. Museli jsme si s tím nějak poradit, my jsme třeba měli fén přímo na střídačce.
„Já mu pomůžu se vším, co bude potřebovat. Jsem si jistý, že stejně se zachovají i ostatní kluci.“
Vy osobně v Česku působíte už několik let, nehrál jste vlastně taky doma? V Česku mám už druhý domov, protože tady v srdci Evropy strávím deset měsíců každý rok. V Lotyšsku se otočím akorát přes léto na dva nebo tři měsíce. Od července už budu zase v Hradci. Znám jazyk, gastronomii, zdejší města, jsem tady rád.
Barvy hradeckého Mountfieldu bude od nové sezony oblékat také Oskars Batna, který tady zaujal svou nepříjemnou prací na brankovišti, konzultoval s vámi nějak svůj přesun? Jo, vyptával se. Chtěl vědět, na čem je, takže vyzvídal, jestli v Hradci nejsou nějaké problémy nebo složitosti, tak jsem mu říkal, že se nemá čeho bát. Bude to pro něj těžké, protože bude hrát v Tipsport extralize prvním rokem a ve Finsku, kde doteď působil, je to úplně jiná mentalita. Já mu ale pomůžu se vším, co bude potřebovat a jsem si jistý, že stejně se zachovají i ostatní kluci.
Chtěl byste na závěr poslat nějaký vzkaz pod Bílou věž? Moc děkuji za podporu a za dva měsíce se znovu začneme vídat.