Lotyš Valdis Dommers o MSJ: Porazit Kanadu? Neskutečný pocit
Přelom roku se tradičně nesl ve znamení světového šampionátu hráčů do dvaceti let, na němž nechyběla ani hradecká stopa. Součástí české bronzové party byl Adam Novotný a videokouč Patrik Stehno. V dresu Lotyšska jsme však také mohli vidět další známou tvář – útočníka juniorky s jedním extraligovým startem – Valdise Dommerse, který se po svém prvním domácím mači po návratu, v němž vsítil hned čtyři góly, rozpovídal o svých nových zážitcích z turnaje, včetně výhry nad Kanadou.
Valdisi, jaké zážitky vám přineslo mistrovství světa juniorů? Turnaj byl skvělý! Zažili jsme na něm spoustu emocí, například po naší historické výhře nad Kanadou – to byl opravdu úžasný zápas. Hodně fanoušků v Ottawě nám po tomhle zápase pomáhalo a fandilo ve zbytku turnaje, což se nám hodilo. Navíc samotné město taky bylo fajn.
Zmínil jste vaši až památnou, historicky první juniorskou výhru Lotyšska nad Javorovými listy v dějinách. Jak se takové mohutné vítězství zrodilo? Hráli jsme jako tým a tahali za jeden provaz. Blokovali jsme střely, pro výhru jsme udělali všechno možné. Před začátkem jsme ani nedoufali, že bychom mohli vyhrát. Potom jsme ale pochopili, že na to máme a musíme v tomto výkonu pokračovat, ideálně se nakopnout, a ještě ho vylepšit.
Byl v našlapaném programu turnaji vůbec prostor pro oslavu velké výhry? Po konci zápasu jsme ještě na ledě hodně slavili, potom ale už tolik ne. Byl to neskutečný pocit, ale potřebovali jsme na tuhle výhru navázat, navíc další den jsme hráli s USA. Takže jsme oslavy odložili, nikde ve městě se nezdržovali a pořádně se vyspali. Když jsme se po skončení turnaje vrátili do Lotyšska, naši fanoušci nás fantasticky přivítali. Chválili nás, že jsme hráli skvěle, s čímž taky souhlasím.
Na turnaji jste potkali nejeden těžký kalibr, za pět střetnutí jste hned čtyřikrát narazili na favority turnaje – Kanadu, USA, Finsko a Švédsko. Který z těch skvělých celků byl podle vás nejsilnější? Nejtěžším soupeřem bylo Finsko. Třeba Amerika byla taky skvělá, ale nehrála příliš do těla. Finové hráli celkově výborně, rychle bruslili, kvalitně si přihrávali, a navíc ještě byli fyzicky nepříjemní. Byl to pro nás opravdu velmi těžký zápas, největší výzva.
A čistě z individuálního hlediska, kdo na vás udělal největší dojem? Ze soupeřů bych asi vybral Axela Sandina-Pellikku, švédského obránce, proti kterému jsme hráli v semifinále. Je to úžasný bruslař s výbornou střelou, i proto je jeden z nejlepších prospektů současnosti.
Právě šikovný obránce byl kapitán Tre Kronor, kteří vás ve čtvrtfinále vyřadili. I přes to, že vás Švédové mohutně přestříleli, postup do semifinále nebyl příliš daleko, padli jste o gól… Bohužel stále cítíme křivdu, první trefa Švédska neměla platit, kvůli nedovolenému zásahu do obličeje, po kterém padl gól. Hodně nás to mrzelo, obrovsky jsme se snažili a vydali ze sebe to nejlepší. Po zápase s Kanadou jsme chtěli víc – znovu se zapsat do historie, jít do semifinále a zahrát si o medaile. Bohužel se nám to nepovedlo, i přesto jsme ale udělali mimořádný úspěch.
Was this a missed interference call immediately before Sweden´s opening goal? @CraigJButton certainly thinks so. 😬#WorldJuniors pic.twitter.com/a2NlAOs0y9
— TSN (@TSN_Sports) January 2, 2025
Byla vaším klíčem k úspěchu obrovská týmovost? Určitě, vytvořili jsme si spoustu krásných vzpomínek, byl to pro mě nejkrásnější turnaj s touto partou. Pospolu jsme hráli už na MS U18, teď naposledy v mládeži na dvacítkách, a třeba se příště uvidíme i na mistrovství světa dospělých.
I přes vaši soudržnost mužstva ale přece jen dva hráči vyčnívali – brankář Linards Feldbergs, jenž svými téměř perfektními výkony deptal střelce všech soupeřů a kapitán Eriks Mateiko, který zapsal pět zásahů a stal se děleným čtvrtým nejlepším střelcem turnaje… Linards měl absolutně neskutečnou formu, je to jednoznačně jeden z nejlepších gólmanů turnaje. Také Eriks odvedl skvělou práci, byl kapitán a lídr, měl za úkol dávat góly, což splnil na výbornou. Bylo úžasné mít oba hráče v týmu.
Na šampionátu byl také váš juniorský klubový kolega – Adam Novotný. Byl jste s ním v kontaktu? S Novasem jsme se vídali po celý turnaj a podnikali spolu hodně věcí, což bylo super. Adam mi ale stále dluží deset dolarů, protože se mnou prohrál ve FIFĚ. Hokej mu jde velmi dobře, FIFA už tolik ne (směje se).
Měl jste čas také na sledování zápasů českého výběru? Ano, zápasy Česka jsem viděl. Fandil jsem týmu, ale hlavně Novasovi, přál jsem mu, ať hraje dobře. Jsem za něj rád, že získal medaili, pro celý klub je to skvělá zpráva. Odvedl dobrou práci, jsem na něj hrdý – hrát za dvacítky v sedmnácti letech? To se jen tak nevidí! I proto je tady v Hradci už v Áčku.
Vy jste však už do prvního týmu také nakoukl, pár minut jste odehrál hned při východočeském derby. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi seniorským a mládežnickým hokejem? V dospělém hokeji jsou hráči více zkušení a dělají minimum chyb. Naopak junioři zkouší mnohem více kliček a triků, než dospělí. Česká nejvyšší juniorská soutěž je samozřejmě o něco pomalejší, než mistrovství světa, i tak v ní je stále velmi dobré tempo. I proto tady jsem a snažím se hrát nejlépe, jak umím.