Jak se zrodili mistři aneb hromadná zpověď mladších dorostenců

Který moment z mistrovství si budete nejvíc pamatovat?

Filip Jirásek: Asi nájezdy v prvním zápase se Spartou.
Adam Jonáš: Když kluci vyhráli poslední zápas. To bylo fakt pěkný. Když byl konec a všichni jsme se radovali.
Mikuláš Pohl: Pro mě bylo nejlepší, když jsme vyhráli první zápas se Spartou na nájezdy. Tam mi bylo jasný, že už to prostě uděláme.
Václav Maršík: Tu radost a jak tam byly kamery, jak nás natáčela Česká televize.

Od kterého okamžiku jste věděli, že můžete skončit až takhle vysoko?

Tomáš Vomáčka: Od okamžiku, kdy jsme v semifinále porazili Kometu. Tu sérii jsme otočili, protože jsme hráli jako tým.
Radim Šalda: Taky myslím, že po té Kometě. Když jsme porazili tým, který obhajoval titul, tak jsme si dokázali, že na to máme. Že jsme se vyrovnali těm nejlepším soupeřům.
Jakub Muška: Asi po prvním zápase na mistrovství se Spartou, o které jsme si mysleli, že může být nejlepší. Když jsme porazili Spartu, začali jsme věřit, že můžeme porazit každého.
Michael Weiss: Nečekal jsem, že tak uspějeme v prvních zápasech na mistrovství. Když jsme za sebou měli první dva zápasy, věděl jsem, že to můžeme vyhrát. Že na to máme tým.
Václav Maršík: Od začátku roku jsme byli v tabulce docela nahoře a doufali jsme, že se do play-off dostaneme. Když jsme potom v semifinále prohrávali 0:2, už jsme trochu přestávali věřit, ale nakonec jsme to vyhráli celý.
Tomáš Kynčl: Asi až po zápase s Jihlavou, když jsme věděli, že poslední den budeme hrát o zlato.

A co v samotném finále? Kdy jste už naplno věřili, že to dotáhnete k vítězství?

Dominik Matouš: Asi po tom gólu těsně před koncem. Sice by nám ke zlatu stačila i remíza, ale až po tom gólu.
Vítek Fanderlik: Jakmile tam Higi poslal ten gól, věřil jsem, že už nepolevíme a nedáme jim to.
Martin Hejna: Ze začátku nás Třinec hodně tlačil. Za celý zápas jsme měli jenom sedmnáct střel, Třinec skoro čtyřicet. Takže taky až po tom gólu.

Jak se vám líbila organizace šampionátu?

Jaroslav Dvořák: Připravili to strašně hezký. Hotel, měli jsme všechno krásně udělaný.
Martin Štohanzl: I když je Zlín takové město ve starém stylu, je to tady nově zrekonstruované. Chodníky, trávníky nebo obchodní centrum Zlaté jablko, ve kterém jsme trávili hodně času. Celkový dojem ze Zlína je super.

Jaký byl váš největší úspěch do této chvíle?

Martin Štohanzl: Úspěch bylo určitě letos šesté místo na olympiádě dětí a mládeže. Taky považuju za jeden z největších úspěchů, když jsme hráli loni za Královéhradecký výběr na Easton Cupu v Jaroměři, kde jsme skončili na krásném druhém místě za Zlínem. A dva roky předtím jsme ho dokonce vyhráli, ale to jsem hrál ještě s klukama v Jaroměři. Dokázali jsme porazit i několik let neporazitelné Pardubice, v tom zápase jsem dal pár gólů a na pár přihrál.
Martin Hejna: Já jsem byl na mistrovství republiky v házené, kde jsme skončili předposlední. Ve Dvoře Králové, kde jsem se narodil, byla házená poprvé v extralize. Překvapili jsme ve skupině, kde byl favoritem samozřejmě Jičín, který už asi sedmkrát vyhrál titul. Nám se ho ale podařilo porazit a dostali jsme se na republiku. Tam už byla třeba Dukla Jihlava, Karviná a další týmy, které byly na jiné úrovni a trochu nás vyklepaly.
Radovan Pavlík: Asi inlajny. Tam jsme mistři světa (rozesměje celý autobus)... Ne, samozřejmě republiky. Dvojnásobní, v mladších a starších žácích. A ještě se nám dařilo ve čtvrté a sedmé třídě, kde jsme hráli na republice. Se sedmou třídou jsme skončili čtvrtí.
Jaroslav Dvořák: Turnaj v Mostě asi před dvěma lety. Byli jsme tam s výběrem Královéhradeckého kraje a skončili jsme na třetím místě. Pak jak už říkal i kolega, ten Easton Cup v Jaroměři, kde jsme byli druzí.
David Voňka: Letos jsem byl na olympiádě, kde jsme skončili na šestém místě. To byl zatím můj největší úspěch i největší úspěch Královéhradeckého kraje v hokeji. Byla to velká akce, zahajovací ceremoniál, zapálení olympijského ohně, slavnostní ukončení...

Který hráč z hradeckého extraligového A-týmu je váš nejoblíbenější a proč?

Štěpán Matějček: Asi Rastislav Dej. Přijde mi strašně příjemný, je to zarputilý a šikovný bojovník.
Radovan Pavlík: Jirka Šimánek. Jak bojuje a dává týmu impuls, umí rozhodnout. Hraje jako správný kapitán.
Kryštof Hroudný: Franta Ptáček. Má strašný přehled ve hře a hraje takovým úsporným režimem.
Tomáš Vomáčka: Jirka Šimánek. Je to takový vůdčí typ a kapitán, zároveň nejlepší střelec.
Radim Šalda: Pro mě Josef Marha a Jaroslav Kudrna, to jsou takoví veteráni. Jsou k nám hodní. Třeba před mistrovstvím nám přišli do kabiny pogratulovat, že jsme se tam dostali, a popřát, abychom udělali úspěch. To se nám splnilo a myslím, že jsou na nás pyšní.
Filip Jirásek: Mně se strašně líbí Tomáš Mertl. Sice hraju křídlo a on centra, ale je to takový pracovitý šikula, technický, takže se na něj hodně snažím koukat. A taky na starší hráče, kteří mají cit pro hru.
Tomáš Mazura: René Vydarený. Hraje s velkým přehledem a dobře brání i rozehrává.
Tadeáš Jakubec: Jiří Šimánek. Je nejproduktivnější, bojovný a správný kapitán.
Denis Martinec: Martin Pláněk. Snažím se hrát stejným stylem jako on. Je to ofenzivní obránce a líbí se mi, jak hraje.

Co vás čeká po návratu z mistrovství?

Mikuláš Matouš: Ještě asi týden budeme mít dobrovolné tréninky, takový oddych. Pak už bude konec sezóny a v květnu nám začíná letní příprava na další sezónu.
Kryštof Pažourek: Čekají nás přijímačky na střední školy, většinu z nás devadesát devítek. Takže bude hodně učení a odpočineme si na další sezónu.
Mikuláš Pohl: Užívat si, chodit do školy a za měsíc zase na zimák.

Patronem vašeho týmu byl Jaroslav Kudrna. V čem byl jeho přínos, jak vám pomohl?

Radovan Pavlík: Pan Kudrna přišel s Pepou Marhou před mistrovstvím České republiky k nám do kabiny a řekli nám pár slov, aby nás povzbudil. Ať se nám to vydaří a neuděláme ostudu. Když jsme něco potřebovali, tak nám to pan Kudrna donesl. Chodil do kabiny v semifinále za stavu 0:2 a povzbuzoval nás, abychom to zvládli a postoupili. Ať si z toho nic neděláme a hrajeme, jako kdyby to byl náš poslední zápas.
Michael Weiss: Často nás přišel podpořit. Namotivoval nás do sezóny a zdá se mi, že byl v kabině vždycky, když byl potřeba. Byl s námi i na několika trénincích. Myslím, že nás do sezóny nakopl, abychom ji začali tak, jak jsme ji potom i skončili.
Tomáš Vomáčka: Motivoval nás a říkal, ať makáme. I v play-off za náma v sobotu přišel a řekl, že se nemáme na co šetřit.
Jaroslav Dvořák: Je to strašně zkušený hráč, takže myslím, že pro tyhle věci je jako dělaný. Je v týmu jeden z nejstarších a má nám co říct, předat hokejové zkušenosti. Myslím, že je to ten pravý, kdo může mladým hokejistům pomoct.

Otázka na závěr. Jak byste popsali své trenéry, kteří vás dovedli až na vrchol?

Martin Hejna – Pavel Naar: To je náš kondiční trenér. Za pozdní odchod z kabiny nebo na rozcvičku nám dával angličáky, takže za sezónu jsme jich měli klidně čtyři sta. Říkal, že to smaže, jenom když vyhrajeme republiku. A to se nám povedlo. Je to trenér, který nás připravil na sezónu, a ačkoli jsme ho kvůli těm tvrdým tréninkům třeba neměli rádi, tak teď se ukázalo, že ta dřina za to stála. V play-off jsme vyhráli díky naší kondičce, Brno po dvou zápasech odpadlo a už nepodávalo takové stabilní výkony jako my.
Štěpán Matějček – Miroslav Řehák: Pan Řehák, to je trenér, který vidí maličkosti, které rozhodují zápasy. Třeba když soupeř změní lajny, přestřídá a má na ně chodit někdo jiný. Nebo vidí, že gólmani mají opačný gard, tak se s námi baví o tom, kam máme střílet.
Patrik Hidveghy – Václav Tichý: Pan Tichý se o nás dobře stará. Abychom měli o přestávkách jídlo. Připravuje nám štulpny, dresy a všechny věci před zápasem. Je to dobrý vedoucí.
Kryštof Hroudný – Tomáš Martinec: Pan Martinec možná není až tak zkušený trenér, ale tenhle rok už nastoupil do sezóny jako zkušený matador. I díky jeho práci s námi, jakou nám naordinoval taktiku, jsme vyhráli. V kabině je pro všechnu srandu, při zápase už je trochu ostřejší a samozřejmě na nás musí někdy zakřičet. Občas si říkáme, že to je zbytečný, ale myslí to s námi dobře. Dovedl nás k titulu, takže myslím, že je to pro nás ten nejlepší trenér.