Jak se psal příběh mistrů aneb zlatá sezóna mladších dorostenců

Ale pěkně od začátku. Už samý úvod ročníku naznačoval, že se Lvy se rozhodně musí počítat. Hradečtí ovládli úvodní východočeské derby a v následujících jednadvaceti zápasech našli jediného přemožitele. Ve skupině Střed se přetahovali o první místo s Libercem, díky pozitivní bilanci ze vzájemných utkání ale vedoucí pozice patřila většinou pouze Mountfieldu.

Za zmínku také stojí statistická bilance základní části. Východočeši nastříleli soupeřům v rámci své skupiny vůbec nejvíce branek (83), sami inkasovali druhý nejmenší počet gólů. Průměrně na svého soupeře vyslali téměř 40 střel za jeden zápas, v celé republice byly v tomto ohledu lepší pouze tři celky. Zároveň také dobře bránili vlastní klec, na hradecké brankáře totiž letělo v průměru jen 23 a půl střely.

Východočeši si dokráčeli pro 1. místo v nadstavbě

Parádní statistiky z krátké základní části si Lvi přinesli i do nadstavby. Vypracovaný bodový náskok dokázali směle udržet a s konečnými 90 body nakonec o 9 bodů před druhými Vítkovicemi vyhráli i nadstavbovou skupinu B. Také ve druhé části sezóny se Hradečtí drželi v popředí všech statistických tabulek. Pro zajímavost – po 38 odehraných zápasech měli na svém kontě téměř dvojnásobný počet vstřelených branek než inkasovaných.

Dlouhodobá část hradeckým mladíkům sice vyšla na jedničku, o úspěšné či neúspěšné sezóně ale měly rozhodnout až vyřazovací boje. Čtvrtfinálový los přiřadil Hradci jako soupeře Šumperk. A už tato série naznačovala, že v play off se Lvům bude lépe hrát na půdě soupeře. Úvodní venkovní duel totiž ovládli 6:1, doma byl souboj o poznání vyrovnanější. Přetahovanou o skóre nakonec překlopil na svou stranu Mountfield, který zvítězil 4:3 a po výhře 2:0 na zápasy se mohl těšit na semifinále.

Ve druhém kole narazili svěřenci trenéra Luštince na Třinec. Oceláři šli do série posilněni postupem přes silného soupeře z Vítkovic, první zápas doma jim ale nevyšel. A to především co se gólů týká, protože herně nad mužstvem z východu Čech o něco málo vynikali. Jenže hokej se hraje na vstřelené branky, a tak po výhře 6:2 získali sériový mečbol Hradečtí.

Domácí odveta pořádně zabrnkala divákům na nervy, protože za nerozhodného stavu 3:3 dospěl duel až do samostatných nájezdů. V nich byli Lvi jediný nájezd od prohry, Martin Janda ale klíčový moment zvládl a nájezdová loterie pokračovala i po páté sérii. V sedmém nájezdu navázal na úspěch svého kolegy Jan Jušta a když Tomáš Sajdl vychytal následný třinecký pokus, o postupujícím celku bylo rozhodnuto. Hradec Králové zvítězil ve druhém zápase 4:3sn a vybojoval si postup na závěrečný turnaj!

Do mistrovství republiky vstoupili hokejisté Mountfieldu náramně. S Přerovem si poradili 6:1 a do druhého klání šli s první výhrou v zádech. Mač s Libercem byl o poznání vyrovnanější a o jeho osudu muselo rozhodnout až prodloužení. V nastaveném čase vystřelil Hradci výhru 2:1 Jaroslav Kašpar a bylo jasné, že následující den se Východočeši střetnou s Plzní v přímém souboji o zlato.

Rozhodující duel celé sezóny proti sobě svedl dva nejlepší celky jednotlivých částí republiky. Zatímco Hradec vládl od září skupinám Střed a B, Plzeňští se celou dobu drželi na čele skupin Západ a A. Na své konto navíc nasbírali ještě větší počet bodů než Lvi a také co se týká statistik, měli lehce navrch.

Hradečtí zvládli i poslední duel a vypukly oslavy

Střetnutí o všechno odstartovali lépe indiáni, kteří se prezentovali tvrdým hokejem a techničtěji zaměření Východočeši nemohli v první třetině najít recept na silově výborně vybaveného soupeře. Jenže Plzeňští ze svého tlaku vytěžili pouze jednu branku, na níž v prostřední části odpověděl z trestné lavice se vracející Filip Boštík.

Za vyrovnaného stavu pomalu ubíhaly minuty poslední třetiny a bylo čím dál jasnější, že o mistrovi může rozhodnout jedna jediná branka. A ta spatřila světlo světa v 55. minutě. Daniel Šedivý projel středem hřiště jako nůž máslem a v příhodné palebné pozici trefil přesně místo u delší tyče. Východočeši se po jeho trefě stáhli do obrany a když zazněla siréna, mohli slavit. Nad Plzní zvítězili 2:1 a parádní sezónu zpečetili titulem mistra České republiky!

Kromě týmového poháru získali Hradečtí také dvě individuální ocenění. Jakub Naar si odvezl diplom pro nejlepšího beka turnaje, Tomáš Sajdl se zase stal nejlepším brankářem. A nutno dodat, že zcela po právu. Mladý gólman načasoval svou formu přesně na play off a jeho výborné výkony vygradovaly na samotném mistrovství. Opora královéhradeckého týmu vyšponovala úspěšnost zákroků na 96,39 % a za tři utkání obdržela jen tři branky!

„Myslím, že po druhém zápase s Třincem už jsme lehce začínali věřit, ale pořád tam nebyly ještě tak velké pocity, že můžeme vyhrát titul. Po výhře s Libercem jsme tomu už ale věřili, protože jsme věděli, co náš tým dokáže a že máme na to to dotáhnout do vítězného konce,“ vzpomíná na vítězné tažení útočník Matyáš Budina.

A v hledání zlomového bodu play off se k němu přidává také další forvard, Martin Janda. „Věděli jsme, že když budeme hrát od začátku to, co po nás trenéři chtějí, a budeme hrát jeden za druhého, můžeme to dotáhnout až na republiku. Zlomový moment přišel v prvním zápase s Třincem, když jsme byli horší a stejně jsme dokázali vyhrát. Tam už jsme začali hodně věřit,“ vrací se k vrcholu sezóny hradecký hokejista.

Série s mateřským klubem, návraty po zranění a ztráta vlasů

Jako každé mužstvo, i hradečtí mladší dorostenci mají za celou sezónu nespočet zážitků a zajímavých vzpomínek. Třeba pro Matyáše Budinu byla velmi emotivní čtvrtfinálová série s Šumperkem. Právě v tamním klubu totiž prožil své hokejové dětství, než letos zamířil pod Bílou věž. „Bylo to dost vypjaté, jelikož jsem s kluky hrál odmala, nějakých 10 let, a najednou jsem měl hrát proti nim. Ze začátku jsem z toho měl trochu strach, ale později už ve mě převládl pocit, že je chci za každou cenu porazit,“ vypráví mladý hráč.

Nezbytnou součástí zajímavé série bylo také vzájemné hecování a pošťuchování. „Jakmile bylo jasné, že na sebe narazíme, začali mi psát kluci. Určitě jsme se hodně hecovali, psali si a povzbuzovali se, bylo hezký se tam vrátit a vidět ty kluky, vidět místa kde jsem vyrůstal. O to víc jsem si výhru užil,“ je za triumf Hradce rád Budina.

Podobný příběh prožili útočník Martin Janda a obránce Jakub Naar. Zatímco jednoho vyřadila na delší dobu operace ramene, druhému nedovolila hrát zlomenina klíční kosti. Oba hráči se však stihli do rozjeté sezóny postupně vrátit a týmu nemalým dílem pomohli k celkovému triumfu. „Byl jsem na operaci a asi měsíc a půl jsem nehrál. Bylo mi to líto, protože jsem měl strach, že nestihnu mistrovství, ale nakonec to dopadlo,“ povídá Naar.

„Přišel jsem do rozehrané sezóny, což je pro každého hráče hodně těžké. Tímto bych chtěl všem spoluhráčům, trenérúm i lékařům poděkovat, že jsem mohl vůbec do této úspěšné sezóny naskočit a být součástí nejlepšího týmu v republice,“ přidává se ke spoluhráčovi i Janda. Právě on se vrátil do zápasového tempa ve velkém stylu – svými výkony zaujal natolik, že byl trenéry zvolen hvězdou mladšího dorostu za měsíc únor.

Další zajímavá příhoda se váže k Jaroslavu Kašparovi. Ten totiž po první sezónní výhře nad Pardubicemi spíše z legrace prohlásil, že pokud Hradec vyhraje celou ligu, ostříhá si vlasy. „Kluci se toho chytili a já doufal, že na to zapomenou a nebudou to řešit. Jenže jak se nám dařilo, tak to kluci stále připomínali,“ směje se východočeský útočník.

„Přišlo play off a vyřadili jsme Šumperk a následně Třinec. V tu chvíli jsem si říkal, že už jsou to jen tři zápasy a budu se stříhat. Tři zápasy jsme vyhráli, zvedli nad hlavu titul a druhý den, ač nerad, jsem se ostříhal,“ dostál svého slova Jaroslav Kašpar. Ten si tak musel připadat trochu jako Slavomír Lener v roce 1998. Tehdy totiž současný šéftrenér ČSLH slíbil, že pokud Češi vyhrají olympiádu, odstraní pryč svůj knír. Svůj slib byl taktéž donucen splnit, v hokejové kabině se totiž každý šprým velmi rchle uchytí…

Který moment sezóny se hráčům nejvíce vryl do paměti?

Kryštof Lang: Asi úplně první zápas v sezóně, kterým bylo derby. Po tom zápase jsem si řekl, že by to mohlo jít a mohli bychom dojít daleko.

Filip Boštík: Můj největší zážitek z celé sezóny byl domácí zápas proti Žďáru nad Sázavou. Byl pro mě speciální tím, že jsem minulý rok hrál ve Žďáru, takže jsem měl zvláštní motivaci. Užil jsem si ho nejen proto, že jsem dal hattrick, ale hlavně kvůli tomu, že jsme vyhráli 10:1.

Jakub Naar: Nejvíc si pamatuju moment, když jsme hráli doma s Libercem o první místo ve skupině a po druhé třetině prohrávali 1:2. O přestávce jsme s Kašpim (Jaroslavem Kašparem) zůstali sedět ještě chvíli na střídačce a rozhodčí dal Kašpimu desítku. Přijeli jsme do kabiny a trenéři nám vynadali. Pak začali třetí třetina a když Kašpimu vypršel trest, posunul mě trenér do útoku s ním a s Morym (Petrem Moravcem). Bylo pět minut do konce, Kašpi vyhrál buly na mě a já trefil horní roh branky. O minutu později jsme spolu ujeli dva na jednoho, Kašpi mi přihrál a já trefil gólmanovi jesle. Po zápase za námi přišel trenér a řekl nám: „Proč vy si to vždycky musíte něčím zkazit...“ To je asi moment, na který si pamatuji nejvíc (usmívá se).

Martin Janda: První zapas po zranění, jelikož mi hokej vážně chyběl.

Jaroslav Kašpar: Když vzpomínám na celou sezónu, jako první se mi vybaví mistrovství. Nepopsatelný zážitek se zlatou tečkou na konci. Jako další se mi vybaví zápasy s Pardubicemi, zápasy s Libercem. Těch momentů, na které budu vzpomínat, je ale strašně moc.

Matyáš Budina: V hlavě mi ještě dlouho zůstane série se Šumperkem. Po roce jsem se tam vracel s rozklepanými koleny a dopadlo to tak, jak jsem ani nesnil. Krom toho mi asi zůstane v hlavě i první gól v ELMD a zároveň hattrick proti Českým Budějovicím, za který vděčím hlavně spoluhráčům z lajny – Kašpimu (Jaroslavu Kašparovi) a Šimimu (Kryštofu Langovi).

Tomáš Sajdl: Je víc momentů, co si budu pamatovat. Chtěli jsme si udržet první místo v základní části, což se nám podařilo. Taky se nám povedlo být první v nadstavbě a urvat čtvrtfinále a poté semifinále. Nakonec že se nám podařilo získat titul a byl jsem vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, to si taky rozhodně budu pamatovat.

Jan Jušta: Nejvíc si asi budu pamatovat před mistrovstvím tu euforii v play off, když jsme porazili Třinec na samostatné nájezdy a postoupili na republiku. Tam si budu nejvíce pamatovat hlavně průběh, protože to byl vrchol sezóny, kde se sešly nejlepší týmy celé extraligy. Mělo to opravdu úroveň a euforie byla neuvěřitelná. Nejvíc si budu pamatovat zápas o titul s Plzní, protože to, jak jsme všichni makali naplno, bylo super. A nakonec samozřejmě výhra a titul. To je zážitek, na který se bude hodně vzpomínat.