Jak se dařilo hradeckým reprezentantům v národních týmech?

Pláněk s Jankem odcestovali do Finska, Dej do Německa

První turnaj letošní sezóny v rámci Euro Hockey Tour má za sebou česká reprezentace. Trenéru Vladimíru Růžičkovi byli k dispozici pro Karjala Cup 2014 i dva hráči z hradeckého kádru. Martin Pláněk si, i přes nepovedené vystoupení Čechů, kteří se ziskem jediného bodu obsadili čtvrté, poslední místo, premiérové reprezentační zkušenosti váží. „Užil jsem si to moc. Za prvé mě to strašně bavilo, za druhé je to něco úplně jiného než extraliga. Hrát proti takovým hráčům bylo prostě úžasné,“ neskrývá své nadšení obránce.

Premiérového reprezentanta zaujalo i odlišné pojetí hry. „Nedá se to vůbec srovnávat, je to mnohem rychlejší a na nic není čas. Je to úplně jiný styl hokeje, a mě to takhle vyhovovalo, bavilo mě to,“ přiznává znojemský rodák.

Dva plusové body, které si připsal do statistik, pro něj nemají extra velkou hodnotu. „To jsem nějak neřešil, byl jsem hlavně rád, že jsme v obranné dvojici s Michalem Kempným nedostali gól. Super bylo také to, že jsme splnili vše, co nám trenéři řekli, a zvládli jsme to,“ říká Pláněk.

Podobné pocity ohledně Karjaly má i Pláňkův spoluhráč z obrany Bohumil Jank, který si už reprezentační dres vyzkoušel. I tak si ale dobře uvědomuje jedinečnost takové události. „Užil jsem si to hrozně moc, protože pozvánka už nemusí přijít, takže jsem si to užíval každým dnem a každou hodinou, co jsem tam byl,“ tvrdí Jank.

I on si pochvaloval, že díky účasti v národním týmu nevypadl ze zápasového tempa. „Samozřejmě je mnohem lepší hrát zápasy a ještě k tomu si zahrát za českou reprezentaci, než trénovat a potit krev. V tomhle ohledu to je lepší,“ má jasno mladý obránce.

Mountfield měl zastoupení i v útočných řadách, byť se nejednalo o tým České republiky. Rastislav Dej spolu s celým slovenským národním týmem vycestoval na turnaj do německého Mnichova, a byť svěřenci českého trenéra Vůjtka dopadli jen o něco lépe než Růžičkův výběr na Karjale, i Dej si možnost reprezentace své země pochvaloval.

„Byl jsem velmi rád, že jsem dostal pozvánku. Na samotném turnaji jsme zanechali celkem dobrý dojem jako tým, protože jsme byli mladší, dalo by se říci nezkušenější mužstvo. Všechny zápasy jsme odbojovali a celkem jsme plnili to, co od nás trenér chtěl. Užil jsem si to i po osobní stránce. Hrál jsem docela hodně, nějaké přesilovky i oslabení, takže jsem byl dost vytížený. Odehrál jsem všechny tři zápasy za tři dny, bylo toho dost, co se týkalo hokeje, takže určitě jsem si to užil,“ popisuje své pocity z Německého poháru.

Na něm nastoupil proti týmům Švýcarska, Kanady a právě Německa, tedy celkům, které se zúčastní i pražského mistrovství světa. Vidí potenciální možnost, jak se do sestavy Slovenska na šampionátu prodrat? „Nad takovými věcmi člověk ještě ani nerozmýšlí, teď se soustředím na ligu. Každý by rád jel na mistrovství, ale já se na to dívám tak, že je to ještě nereálné. Uvidíme, člověk nikdy neví. Samozřejmě se budu snažit, abych ještě nějakou pozvánku do reprezentace tento rok obdržel, a uvidíme, zda se to podaří. Ale nad mistrovstvím vůbec nepřemýšlím,“ shrnuje šestadvacetiletý pravý forvard.

Starší dorostenec Pavlík okusil zámořský hokej

Hráči národního týmu do sedmnácti let měli na programu turnaj v americkém Minneapolisu, kde měli sehrát přípravné zápasy s místními školními výběry. Své místo v sestavě zkušené trenérské dvojice Roberta Reichela a Patrika Augusty si našel i hradecký Radovan Pavlík. „Bylo to super, hlavně zázemí. Byli jsme i na zápase NHL, takže jsme všechno viděli na vlastní oči,“ kvituje s povděkem.

Samotný turnaj potom komentuje následujícím slovy: „Sehráli jsme čtyři zápasy, z toho byl jeden přátelák. Byli jsme přihlášeni do turnaje s o rok nebo dva staršími kluky, ale na to jsme nemohli koukat. Přijde mi, že extraliga je oproti zámořskému hokeji pomalejší, tempo bylo rozhodně vyšší. Ještě tím, jak se hrálo na malém kluzišti, tak není na nic čas, hned přistupují hráči,“ popisuje Pavlík odlišnost evropského a amerického hokeje.

Tomu zpočátku dělala problém i aklimatizace na tamní podmínky. „První tréninky byly hrozné, připadal jsem si, jako kdybych neuměl bruslit, jak to tam je zmenšené – někde jsem i přepadával přes mantinel. V Americe se, jak nám říkal pan Reichel, střílí ze všech pozic, gól může spadnout klidně i z rohu, takže jsme se snažili co nejvíce střílet. Museli jsme si na to zvyknout,“ říká nadějný starší dorostenec.

Na něj i jeho spoluhráče čekal po návratu domů ještě zápasový trojblok proti Švýcarsku. „První dva zápasy jsme spokojení nebyli, protože jsme si mysleli, že je přejedeme raz dva, ale ukázalo se, že ne. Využívali přesilovky, tím nás poráželi. Třetí zápas nám pan Reichel řekl, ať se jdeme bavit hokejem, a vyhráli jsme 10:3. Nebyli jsme tolik vylučováni, dávali jsme si na to pozor,“ shrnuje průběh reprezentační přestávky Radovan Pavlík.

Hned tři mladší dorostenci ve výběru do šestnácti let

Stejně jako U17, i výběr do šestnácti let sehrál tři zápasy se švýcarským mužstvem (plus přípravný zápas s celkem SD HC Plzeň 1929). Pozvánku na reprezentační sraz obdrželi hned tři hradečtí mladší dorostenci.

Jedním z nich byl Jaroslav Dvořák. Ten si pochvaluje především tréninkový režim, který pro hráče připravil trenér Pavel Arnošt. „Mám z toho dobrý pocit, protože kromě tří odehraných utkání jsme měli také hodně tréninků. Z tohoto pohledu to bylo dost náročné, ale zase jsme si mohli ověřit, jak na tom vlastně jsme,“ tvrdí hradecký útočník.

I v národním výběru do šestnácti let panuje značně jiné pojetí hokeje, než je běžné v extralize. „Mnohem víc se dává důraz na taktickou stránku. Hrálo se hodně do obrany s důrazem na obětavost, jednoduchou hru a samozřejmě nasazení. Nebyly to jednoduché zápasy, ale všechny tři jsme vyhráli, což se v trojutkáních české reprezentaci do šestnácti let dlouhých osm roků nepodařilo,“ je si vědom Dvořák historického úspěchu.

Podobnými poznatky oplývá i Radim Šalda. Toho potěšila i skutečnost, že se hráči dokázali mezi sebou rychle stmelit. „Bylo to skvělé, dobrá parta. Je to něco jiného jak v extraligovém týmu, vše je do detailu připravené. Prostě paráda,“ přiznává s úsměvem.

Stejně jako jeho kolega z útoku, i on zaregistroval odlišné pojetí hokeje. „Je to úplně něco jiného, jiná rychlost a tak dále. Ti kluci už mají větší sílu a jsou rychlejší, souboje jsou daleko těžší. Hra je vážně o něčem jiném. I proto jsme všichni měli z výsledku velkou radost,“ říká Šalda.

Posledním do party byl pak strážce hradecké svatyně Tomáš Vomáčka. „Každý mezinárodní zápas mě hrozně posouvá dopředu, je to obrovská zkušenost. Navíc teď jsme hráli v Česku, kde byla úžasná atmosféra. Trenéři v reprezentaci jsou skvělí, trenér brankářů s námi výborně pracuje. Za každou šanci v národním týmu jsem hrozně rád,“ ohlíží se hradecký brankář za nedávnými zápasy s výběrem Švýcarska.

A jaké jsou jeho osobní reprezentační cíle do budoucna? „O Vánocích hraje reprezentační výběr do šestnácti let tři zápasy s Ruskem, na které bych se chtěl kvalifikovat. Dále budou turnaje ve Finsku a Švédsku, kam bych se také moc rád podíval. Znovu ale musím zopakovat, že prioritní je pro mě dostat se na MČR s hradeckým mladším dorostem,“ dodává východočeský brankář.

Zdroj foto: cslh.cz, aktualne.atlas.sk, hokej.idnes.cz, facebook Juniorský hokej SK/CZ.