Hradecký klub vyhlásil hvězdy mládeže za září: Šťastný, Pilař, Zahradník

Tomáš Šťastný: Musím ještě zapracovat na střelbě

Junioři bojují ve druhé nejvyšší soutěži a rádi by se poprali o extraligu. Za devátý měsíc roku stačili odehrát pouze čtyři utkání, která podle trenérů nejlépe vyšla Tomáši Šťastnému.

Čtyři góly a jedna asistence – to je bilance hokejisty, který v příštím týdnu oslaví dvacáté narozeniny. „Musím ještě zapracovat na střelbě. Mám hodně šancí, abych nasbíral ještě víc bodů,“ podotýká sebekriticky.

V první řadě mu ale pochopitelně jde o úspěch týmu, díky stoprocentnímu bodovému zisku tedy může být spokojený. „Ano, to jsem. Jen myslím, že bychom mohli mít lepší začátky zápasů. Nevím, jestli je to tím, že někdy hrajeme pozdě večer a někdy ráno...“ přemítá.

Pardubický odchovanec přišel do Hradce letos v létě. „Jako hráče ročníku 1992 nás už postupně vyhazovali, nechali si asi jen dva. Já jsem neměl kde hrát, tak jsem zavolal panu Říhovi, který mě pak vyzkoušel a vzal. Jsem rád, že tu můžu být. Nemám to z Pardubic daleko,“ těší Tomáše Šťastného.

Jako jeden z mála hráčů v týmů může srovnat juniorskou extraligu s druhou nejvyšší ligou. „Extraliga je daleko rychlejší a techničtější. První liga je zase tvrdší a víc o bruslení,“ popisuje. Zatím to tedy hradeckým juniorům bruslí dobře.

Radek Pilař: Hrát za reprezentaci? Paráda!

Starším dorostencům naproti tomu nevychází v podstatě celý start soutěže. To si uvědomuje i Radek Pilař, který byl oceněn právě v této extraligové kategorii.

„Není to moc dobré, zatím jsme vyhráli jenom dva zápasy. Naposledy jsme v Budějovicích vedli 2:1 a nakonec prohráli 2:3 gólem pět vteřin před koncem,“ smutní Pilař.

Ke třem brankám a čtyřem asistencím v září se prosadil i díky prostoru, který jako centr první formace dostává. „Na ledě trávím hodně času, za to jsem opravdu rád. Chodím i na oslabení a přesilovky,“ potvrzuje hráč, který přitom může ve starším dorostu hrát ještě i za rok.

Dlouhodobé výkony Radka Pilaře nezůstávají bez povšimnutí reprezentačních trenérů, kteří ho v srpnu povolali do kádru „sedmnáctky“ na turnaj pěti zemí v Chomutově.

„Dostal jsem se tam na poslední chvíli, protože jim někdo vypadl,“ popisuje okolnosti svého nástupu. „Bylo to pro mě docela štěstí. Každopádně hrát za reprezentaci je paráda, jde zkrátka o něco úplně jiného. Všechno kolem je v podstatě už profesionální.“

Teď však musí Pilař i jeho spoluhráči řešit, jak se posunout v tabulce mezi silnější polovinu, a zajistit si tak play-off. „Skupina je strašně vyrovnaná, dá se hrát s každým. Postup z první čtyřky je v našich silách. Tým na to má,“ věří hradecký útočník v obrat k lepšímu.

Tomáš Zahradník: Je to zásluha ostatních kluků

V týmu mladších dorostenců se titulu mládežníka měsíce dočkal kapitán Tomáš Zahradník. Za šest zápasů si připsal devět kanadských bodů, navíc dokázal skórovat v prvních pěti utkáních.

„To je hlavně zásluha ostatních kluků. Často už to jenom někdo doklepne do brány,“ říká skromně Zahradník. A že byl za nejlepšího hráče vybrán právě on? „Vždycky to musí někdo být.“

S dosavadními výkony svého týmu je spokojen. „Zatím je to docela dobré, i když některé porážky byly zbytečné. Občas jsme byli lepší a prohráli jsme si to sami. Také máme zbytečná vyloučení, ale celkově hrajeme dobře.“

Poslední dvě střetnutí mladšího dorostu přinesla zcela rozdílný obrázek. Nejprve Hradečtí rozdrtili Tábor 8:0. „A to jsme mu mohli ještě nastřílet víc gólů,“ přikyvuje kapitán.

V neděli však pod Bílou věž zamířil soupeř z nejtěžších, a sice Liberec. S ním Východočeši nevyhráli od ledna 2010 a po nejtěsnější možné porážce 0:1 se neradovali ani tentokrát.

„Přitom to od nás nebylo špatné,“ potvrzuje Zahradník, že takový výsledek rozhodně neznamená ostudu. „Měli jsme dát góly v první třetině, kdy jsme si vytvořili hodně šancí. Ale nevyšlo to.“