Extraligu chci hrát v Hradci, vzkazuje kališník Dominik Sklenář

Dominiku, Litoměřice letos zaskočily všechny své soupeře a po základní části Chance ligy skončily na třetím místě. Co bylo klíčem k nenadálému úspěchu?
Musím říct, že jsme hráli výborně odzadu, na to, že máme tak mladý tým. Trenéři nás ukočírovali a hráli jsme hodně týmově, soudržně a pospolu. Tím, že jsme mladý tým, tak jsme všechny dokázali ubruslit. Některé týmy nás možná podcenily a nečekaly od nás takový hokej, jaký jsme hráli. A určitě to bylo trošku i o štěstí, protože nám tam napadala opravdu spousta gólů.

Naopak v nadstavbové skupině, kde se utkávají pouze celky z nejlepší osmičky, se vám aktuálně příliš nedaří. Co se změnilo?
Teď jde od nás málo puků do brankoviště, opadla z nás jistota a klid v zakončení. Zbytečně přehráváme situace, hrajeme moc složitě. Tréninky máme momentálně založené hlavně na tlaku do brankoviště. Na druhou stranu moc neinkasujeme a když, tak to jsou nešťastné góly, které si vlastními chybami v podstatě dáváme sami.

Promítly se do poklesu výkonnosti i obrovské zásahy do sestavy? Měli jste nejprve velkou marodku, pak spousta hráčů reprezentovala na MSJ a do týmu už se nevrátila.
Nebylo to jednoduché a na týmu se to určitě podepsalo. Kolikrát jsme ani před zápasem nevěděli, kdo vůbec přijede, hlavně během MS dvacítek. V poslední době se to ale ustálilo a my pořád nepodáváme výkony hodné výher.

Jaký je cíl Stadionu do zbytku nadstavbové skupiny?
Řekli jsme si, že jsme udělali osmičku, tak teď pojďme udělat šestku. Nechceme hrát zbytečně předkolo a strachovat se o play off. Není to o soupeřích, ale hlavně o nás. I soupeře nahoře jsme dokázali potrápit, vyhráli jsme v Budějovicích. Jsme mladí, takže musíme sklopit hlavu, jezdit po zadku a zkušenější soupeře prostě ubruslit.

Co vaše výkony? Jste po osobní stránce spokojený?
Jsem více méně spokojený s tím, jakou předvádím hru a jaký dostávám prostor. Na druhou stranu vůbec nejsem spokojený se svou produktivitou. Do šancí se dostávám, ale letos mi to vůbec nelepí. Snažím se pracovat hlavně na zakončení, takže doufám, že se to ještě zvedne a trochu se vytáhnu.

Na druhou stranu ze čtvrté lajny se body sbírají těžko, ne? Vyhovovala by vám i pozice powerforvarda nebo psa obranáře?
Já s tím určitě problém nemám. Mám na to parametry a postavu, ode mě by to zkrátka mělo bolet. My jako čtvrtá lajna zase tolik nebráníme a snažíme se trávit co nejvíc času v útočném pásmu. Každý si své místo a prostor na ledě musí uhrát sám. Já jsem byl připravený, že v Litoměřicích budu hrát hlavně oslabení, a ne žádného plejmejkra. Přece jen je to moje první celá seniorská sezóna. Postupně sbírám zkušenosti a jsem moc rád, že můžu být v týmu jako Litoměřice, kterým se navíc teď daří.

V mládežnických výběrech jste často plnil roli asistenta nebo kapitána. Sedí vám vůdčí role v kabině nebo na ledě?
V reprezentaci je kapitánské céčko nebo áčko trochu jiné. Jsou tam vždy ti nejlepší hráči a je nakonec úplně jedno, kdo si vezme slovo v kabině. Je třeba respektovat každého. Kapitán je tam spíš od toho, aby komunikoval víc s trenéry, a hlavně s rozhodčími na ledě. Maximálně ještě vede rozcvičku a tím to tak končí. Každopádně jsem ale za takovou zkušenost rád a dalo mi to hodně.

Cítíte se v Litoměřické kabině už jako mazák, s ohledem na to, že už jste tam dohrával loňskou sezónu?
Na žádného mazáka si hrát nechci, zatím na to nemám věk. Ale jasně, že když přišli mladší kluci, kteří zdrhli z ledu a neposbírali puky, tak jsme jim to důrazně vysvětlili. Ale určitě je lepší, že se s některými staršími kluky znám už z loňska. Loni jsem byl ještě dost vyjukaný, teď už všichni společně klidně zajdeme na kafe.

Není mezi mladými hráči, bojujícími o místo v kádru a také o pozvánky do reprezentace, někdy až nezdravá konkurence?
Každý z mladých hráčů si hraje o své místo v kádru, ale žádná nevraživost mezi námi není. Máme opravdu skvělou partu a já doufám, že to tak zůstane. V kabině je sranda, děláme si naschválky a vtípky. Každé odpoledne někam jdeme nebo hrajeme na Playstationu, nenudíme se. Škoda, že nás nedávno opustili třeba Vojta Střondala, Tomáš Dajčar nebo Otakar Šik, se kterými jsem byl nejvíc v kontaktu.

V týmu nastupuje střídavě i pár hráčů z Hradce, ale i z různých dalších týmů. Vzájemné hecování je asi více než obvyklé, že?
Kluci přicházejí z různých kmenových týmů, takže pošťuchování je na denním pořádku. Komeťáci se nám Hradečákům třeba smějí, že hrajeme v Hradci beton. Mezi sebou se hecujeme, když extraligové týmy zrovna hrají proti sobě, a my samozřejmě držíme jako Hradečáci pospolu.

Kromě mladých reprezentačních nadějí máte v týmu i zkušené borce a třeba i nejproduktivnějšího cizince ligy Markuse Korkiakoskiho z Finska. Je to dobrý mix?
Na Markuse se stačí jít podívat po tréninku, když jezdí nájezdy na gólmany. To, co tam občas předvádí, je na highlighty do NHL. Je super, že tu je, stejně jako Dan Voženílek, Kristian Kangas nebo Martin Kadlec, vzadu zase Jirka Jebavý. Od všech je, co si brát, a je super, že jsou v týmu a že nás mladé kluky ukočírují. Myslím, že svou roli zvládají dobře.

Trénujete s finskými spoluhráči angličtinu nebo třeba základy finštiny?
My na sebe mluvíme tak česko-anglicko-finsky (směje se). Ale je super, že tu jsou a že v kabině slyšíme angličtinu. Ta se hodí do života, až jednou člověk hrát hokej nebude. S komunikací s nimi tedy problém nemám, ale moje angličtina úplně ideální není. Z finštiny jsem zatím pochytil jen samé sprosťárny (směje se).

V Litoměřicích se o hráče z projektu Dukla starají po všech směrech, jak vám to vyhovuje?
Máme nastavená pravidla, které musíme dodržovat, ale s tím není vůbec žádný problém. Jsme 24 hodin denně pod dozorem, někdy to je výhoda, někdy nevýhoda. Máme zajištěnou veškerou stravu od snídaně, přes svačinu až po druhou večeři. Ohledně zázemí si není na co stěžovat, máme krásnou kabinu, posilovnu, tělocvičnu, spoustu možností regenerace. Pokoje máme přímo nad kabinou, vše je na jednom místě.

Během akce Pojď hrát hokej jste se aktivně účastnil dění na stadionu. Co bylo vaším úkolem a jaký na vás akce udělala dojem?
Nejdřív jsme měli autogramiádu, pak jsem byl s Alešem Pavlasem chvíli s děckama v tělocvičně a hráli jsme s nimi hry. Pak jsem byl na ledě, učili jsme děti bruslit. Spíš jsme je ale sbírali z ledu (usmívá se). Přišlo přes 40 dětí a za mě to byla určitě povedená akce. Užil jsem si to a bavilo mě to. Hned když potom vyšly fotky, tak mi volal táta a říkal mi, že jsem přesně takhle vypadal a že jsem se taky pořád válel po zemi.

Jste odchovancem Letňan, jak vůbec probíhají přesuny mezi mládežnickými týmy?
Od začátku jsem hrál v Letňanech a do Hradce mě dostal pan Martinec (Tomáš). Byl se mnou v kontaktu asi od osmé třídy. Ale byl jsem v kontaktu i se Spartou a Chomutovem, ale nakonec jsem si v Hradci vybral i střední školu. Navíc jsem měl dobré recenze od Michaela Gaspara, který šel do Hradce přede mnou a moc si to chválil. Jsem moc rád, jak jsem se rozhodl.

V Letňanech kromě vás dvou začínal i Matěj Chalupa, to vypadá na slušnou hokejovou líheň.
Dřív se tam s mládeží pracovalo výborně, což dokládá třeba Jakub Vrána, který teď válí v NHL. Náš ročník 2000 byl hodně silný, patří do něj kromě mě třeba Milan Antoš ml. (Slavia Praha), Petr Čajka (Ženeva), Ivan Lytvynov (Č. Budějovice). Bohužel se ale v Letňanech nebylo kam posouvat a teď to pomalu odchází.

Jak vzpomínáte na své první sezóny v Hradci Králové?
Začátek v Hradci nebyl nejideálnější, protože jsem ještě musel v Praze dodělat školu a nestihl jsem letní přípravu. Dlouho jsem se do toho dostával a sezóna nebyla úplně povedená. Pak se to ale zvedlo, postupem času to bylo lepší, a nakonec jsem byl rád, že jsem si vybral právě Hradec.

Loni jste zapsal tři starty za hradecké áčko. Je pro vás motivací si zahrát extraligu právě za Mountfield HK?
Určitě bych se chtěl probojovat do sestavy áčka právě v Hradci. Už jen kvůli tomu, jací jsou tam fanoušci. Debutoval jsem doma, sám jsem tedy atmosféru už okusil, a ta je fakt neskutečná. Hradec je hodně ambiciózní mužstvo, klub i město se mi líbí a chtěl bych hrát extraligu právě tam.

Stíháte sledovat některé zápasy i osobně?
Zápasy Hradce sleduju pravidelně, jezdil bych rád častěji přímo do Hradce, ale je to 180 kilometrů. Když ale hraje Hradec někde poblíž, tak se jedeme podívat. Byli jsme třeba v Kladně nebo v Litvínově. Jinak sledujeme spíš streamy.

Provozoval jste nebo stále provozujete aktivně nějaké jiné sporty?
Kromě hokeje jsem hrával i hokejbal. Loni jsem to moc nestíhal, takže když to vyjde letos, rád bych si šel zahrát. U nás ve vesnici jsem ještě asi do deseti let hrál i fotbal. Mám ho rád a doteď ho hodně sleduju. Jinak se ale snažím volný čas trávit hlavně s rodinou, takže po sezóně doma hodně společně grilujeme a chodíme na výlety.

Máte nějaké oblíbené sportovce nebo hráče?
Ve fotbale hodně sleduju Kyliana Mbappého, líbí se mi, že i v mladém věku je o level jinde než ostatní hráči. Ve fotbale fandím odmalička Spartě, v hokeji samozřejmě Hradci. No a z hokejistů sleduji Kubu Voráčka, taky se mi líbí William Nylander a Auston Matthews.

Jak vyplňujete čas mezi tréninky a zápasy?
Sledujeme hodně seriály na Netflixu, s Mírou Kuklou jsme dokoukali celý Prison Break, teď jsme zkoukli i celý seriál Narcos. Jinak chodíme s klukama po obědě na kafe, nebo do posilovny. Taky hrajeme hry na Playstationu.

Jaké videohry konkrétně si nejraději zahrajete?
Nejvíc Fifu. S Tomášem Dajčarem jsme hráli fotbalového manažera, měli jsme West Ham a udělali jsme z něj takový tým, že jsme vyhráli všechny možné poháry na nejtěžší úroveň. Do toho jsme byli fakt zažraní. Teď Tomáš odešel, takže hraju Ultimate Team. Pak ještě občas hrajeme na mobilech PUBG, hlavně s Mírou Kuklou a Vojtou Střondalou.

Jaký vzkaz pošlete závěrem hradeckým příznivcům?
Aby zůstali nadále tak výbornými fanoušky, jakými jsou, protože jsou opravdu jedni z nejlepších v lize. Ať podporují hradecký hokej tak, jak ho podporují doteď. Doufám, že to kluci společně s fanoušky dotáhnou v play off co nejdál a já jim budu fandit. A taky věřím, že si pod nimi ještě někdy budu moct zahrát.

Foto v článku: Jan Velčovský / HC Frýdek-Místek