Extraliga v Hradci byla pro mladé kluky důležitá, ví Lukáš Pravda
V juniorské šatně zavládlo po konci baráže obrovské zklamání. Hokejisté Královských lvů vložili veškeré své úsilí nejen do toho, aby se stali partou hrdinů, která konečně vybojuje návrat do nejvyšší soutěže. Především ročník 1994 sliboval perspektivu, že extraliga by se v Hradci Králové mohla usadit. „Kdo hrál letos ligu, nemohl s ní být spokojený. Spousta kluků určitě zjistila, že má kvalitu, aby se prosadili někde v extralize,“ říká jeden z těch starších hokejistů Lukáš Pravda. Útočník se sedmičkou na zádech byl především v závěru sezóny jedním z tahounů týmu, i díky jeho gólu a sedmi asistencím v baráži měl Hradec k postupu blízko. Jediný bod ale rozhodl ve prospěch Vsetína.
Jak moc jste po výhře v Ústí věřili, že vám ještě může extraliga spadnout do klína?
Všichni jsme tušili, že Kladno na Vsetíně nemůže vyhrát, protože to prostřědí sami známe. Počítali jsme s tím. Ještě jsme doufali, že by to mohlo dopadnout dobře. Ale baráž jsme si prohráli sami, v zápase doma s Kladnem. To byl myslím rozhodující zápas.
K postupu by vám ale stačilo také dotáhnout utkání se Vsetínem do vítězného konce v základní hrací době. Zápas jste otočili a vypadalo to pro vás dobře...
Vsetín přijel a vůbec nepokračoval v té hře, kterou proti nám předváděl doma. Začal opatrně, pouštěl nás do šancí. My jsme byli nažhavení, chtěli jsme jim vrátit to, co jsme zažili u nich. Dostali jsme blbý vlastní gól, pak jsme byli takoví rozjančení a nehráli svůj hokej. Když jsme zápas otočili, zbytečně jsme se zbavovali puků a místo toho, abychom v klidu drželi hru u nich, jsme ani nenapadali a hrozně se stáhli. Tím pádem si Vsetín vytvořil tlak a přišlo vyrovnání. Ke konci nám v náporu chybělo málo, ale nestačilo to.
Šance postoupit byla hodně velká
V posledním kole pro vás bylo povinností získat v Ústí nad Labem tři body. Čekali jste ale, že to nakonec bude tak snadné? Že bude Ústí od druhé třetiny odevzdané?
Oni už před zápasem neměli o co hrát, nastoupili v úplně jiné sestavě s mladšími kluky. Nechci říct, že ti kluci nebojovali, ale bylo na nich znát, že už o nic nehrají a příští rok je čeká liga. V první třetině jsme byli spíš trochu odevzdaní my, nástup nebyl takový, jak jsme si řekli. Potom nám to tam ale začalo padat a uklidnili jsme se. Závěr už jsme si užívali.
Hradec bojoval o postup do extraligy už počtvrté za posledních pět let a znovu se mu to nepodařilo, Vsetín byl v baráži poprvé a hned slavil. Nepřipadá ti to už jako smůla?
To nevím. Když jsem před dvěma lety přišel poprvé, sledoval jsem juniorku v baráži a fandil jsem jí. Tam ale padaly Budějovice, což byl opravdu silný soupeř. V systému, který byl letos, jsme měli hodně velkou šanci postoupit, měli jsme na to dobrý tým. Ale v té koncovce sezóny, co říct... Byl to od nás takový alibismus. Všichni si představovali, že to půjde samo a že to někdo spasí. Pořád se koukalo, kdo to na sebe vezme, ale nikdo to na sebe nevzal. Podle toho to dopadlo.
Jak jsi naznačil, v Hradci jsi působil předloni, a to v dresu staršího dorostu. Bylo pro tebe před touto sezónou rozhodující, že už jsi zdejší prostředí znal?
Vrátil jsem se ještě v průběhu minulé sezóny. Trénoval jsem s týmem a s panem Říhou jsme se domluvili, že tady zůstanu. Rozhodlo, že jsem chtěl s Hradcem jednou něco dokázat, vyhrát a postoupit do extraligy. Jsou tady dobří kluci ročníku 94 a 95, kteří hráli o to, aby se příští rok nemuseli nikam stěhovat a snažit se probojovat do nějakého extraligového týmu. Extraliga v Hradci pro ně byla důležitá. Ale bohužel, chyběla tomu ta sladká tečka.
Fanoušci si kvůli nám vykřičeli hlasivky
Věříš, že se tady takto silný tým udrží a bude příští rok znovu bojovat o postup?
Samozřejmě nevím, kdo co zamýšlí. Ale kdo hrál letos tu ligu, nemohl s ní být spokojený. Spousta kluků určitě zjistila, že má kvalitu, aby se prosadili někde v extralize. Tím pádem to podle mě každý, kdo má aspoň trochu nějaké sebevědomí, půjde zkusit jinam. Záleží jenom na nich a já jim přeju, aby se někde chytili, splnilo se jim to a extraligu si zahráli.
A jak to plánuješ ty osobně?
Ještě nevím, co bude, je brzo to řešit. V juniorce už můžu být jenom na výjimku, takže je otázka, jestli trenéři budou chtít, abych zůstal a jedno místo na výjimku zabral. Uvidíme.
Jaký byl váš program po konci baráže?
V úterý jsme odevzdali nafasovanou výstroj a rozloučili jsme se s šatnou. Ve středu jsme měli poslední sezení s kluky a s trenéry, kterým jsme sezónu zakončili.
V baráži vás i na venkovní utkání doprovázeli hradečtí fanoušci. Jak jste si jejich podporu užívali?
Fanoušci byli celou baráž super. Opravdu mě překvapilo, kolik jich sebralo chuť na venkovní zápasy. I když mohli mít odpoledne jiný program, stejně přijeli a vykřičeli si hlasivky. Cítili jsme, že je tady ze strany fanoušků chuť i do mládežnického hokeje, a opravdu nám to všem udělalo radost. Tím bych jim chtěl poděkovat.
Společně jste si na závěr baráže užili děkovačku v Ústí, kde vás vytáhli ze šatny. Byť výhra nakonec neznamenala postup.
Tam nám vytvořili nádhernou kulisu. Ještě jsme měli v hlavách, že naděje žije, ale byla to tak malá šance... Byl to náš poslední zápas, tak jsme fanouškům chtěli poděkovat za celou baráž i základní část, kdy na nás chodili.
