Dvougólvý debutant Jan Eberle: Deku jsem ze sebe setřepal
K týmu se Jan Eberle připojil jen nedlouho před zápasem, trenér Tomáš Martinec do něj však vložil důvěru a postavil jej do první formace. 33letý útočník svého nového kouče ani hradecké fanoušky rozhodně nezklamal. Ve 38. minutě se trochu šťastně dostal k dorážce, pět minut před koncem zase tečoval Cingelovo nahození a velkou měrou tak pomohl svému týmu k důležitým třem bodům a výhře 4:0 na plzeňském ledě.
Honzo, byl to pro vás debut v hradeckém dresu, jak jste si ho užil?
Přiznám se, že jsem byl trošku nervózní. Jsem v novém týmu, chtěl jsem se ukázat v dobrém. Jsem hlavně rád, že jsme vyhráli, body jsou pro nás strašně důležité. Je leden, tabulka se láme a každý bod má váhu. Bude se nám teď lépe dýchat.
Uvedl jste se rovnou dvěma góly, jak byste jednotlivé trefy popsal?
První gól byl z přečíslení, dostal jsem výbornou přihrávku na střed, viděl jsem, že se mnou ještě jede Kuba Lev a chtěl jsem to na něj prostrčit. Nastřelil jsem ale brusli bránícího hráče a puk zapadl do brány. Ani nevím, jestli jsem ho ještě dorážel. U druhého gólu jsem byl před bránou, přišla tam dobrá střela a já se ji snažil tečovat. Trefil jsem to a jsem rád, že to tam padlo.
„Přiznám se, že jsem byl trošku nervózní.“
Potěšilo vás, že jste byl hned v debutu postaven do první lajny?
Něco takového vždycky potěší. S trenéry jsem mluvil hned potom, co jsem se to dozvěděl. Řekli mi, co ode mě očekávají a já se to budu snažit plnit. Je jedno jestli v první nebo čtvrté formaci, budu se prostě snažit hrát svou hru. Považuju se za univerzálního hráče, co dokáže hrát v každé lajně a budu se vždycky snažit přenášet na led dobrou práci.
Nastoupil jste s Jakubem Lvem a Lukášem Cingelem. Co musí hráč udělat, aby se s nimi takhle sehrál?
Na to se budu snažit přijít (směje se). Strávil jsem s klukama jen jeden den, takže se jim zatím snažím vyhovět, přinést do hry to, co po mně chtějí trenéři a co ode mě očekávají – bojovnost, vyválčit puk, to se nám myslím několikrát povedlo. Kuba Lev je neskutečně silný v osobních soubojích a v rozích hřiště. Řekl bych, že ta síla spoluhráčů je vidět na první pohled. Jsou to špičkoví hokejisti.
Tady v Plzni jste toho taky odehrál docela dost. Není to pro vás trochu emotivní?
Bylo to pro mě samozřejmě speciální, strávil jsem tady tři roky a budu na to tady vzpomínat v dobrém. Když se podíváte na střídačku soupeře a většinu hráčů i realizačního týmu tam znáte, tak se vždycky chcete ukázat v tom nejlepším světle. To se mi doufám povedlo. Výkon samozřejmě nebyl bezchybný, ale jsem rád že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
„Nějaký ten vtípek proběhl, ale všechno je to v dobrém.“
Letos jste za 24 zápasů v Boleslavi skóroval dvakrát. Potom přijdete do nového týmu a tam stejný počet vstřelíte za jeden zápas...
Takový je prostě hokej. Člověk se snaží hrát pořád stejně, tlačit se do brány. Určitě tam byla nějaká notná dávka štěstí, ale jak se říká, musí se tomu jít naproti. Jsem rád, že jsem teď ze sebe něco setřepal, protože ještě z Boleslavi, kde jsme neměli moc dobré výsledky, na mě nějaká deka byla.
V loňském play-off jste ještě v dresu Boleslavi dal Hradci tři góly. Jak vás tady přivítali v kabině, probíhalo nějaké špičkování?
Není to zase tak dávno, takže si to kluci pamatují. Nějaký ten vtípek proběhl, ale všechno je to v dobrém. Jak se převlékne dres, tak se takové věci vymažou. Rychle mě tady přijali mezi sebe a jsem rád, že jim to už splácím.
Neměl jste moc času se s týmem sžít, jaké jsou na první pohled hlavní rozdíly mezi Hradcem a Boleslaví?
Měl jsem jen asi den se přizpůsobit, takže jsme si řekli jen nějaké základní věci. Hlavní rozdíl je asi v celkové náladě. V Boleslavi bylo docela dost proher, a to se odrazilo i v kabině. Jsem rád, že se mi po delší době podařilo taky vyhrát za tři body.
Jak vlastně celý přestup probíhal?
Mluvil jsem s Martinem Ševcem a řekli jsme si na rovinu, jak by to mohlo dopadnout a jak bych si přestup představoval. Potom už to bylo spíš na manažerech a na agentech. Jsem rád, že jsem se dostal právě do Hradce.