Dva body? Nádhera, hlásí Radek Smoleňák. Čeká hustou atmosféru

Radku, co říkáte na to, co bylo slyšet bezprostředně po zápase z útrob stadionu?
Já se domácím nedivím, že nadávali, protože oba zápasy byly takové, jaké byly. Je to opravdu bitva a prohrát dvakrát v prodloužení, to by mě taky štvalo. Na druhou stranu je chápu, ale čím víc my vidíme tu jejich frustraci, tak o to větší máme radost.

Párkrát padlo i vaše jméno…
Jo, vyvolávali mě. Asi mi tady diváci chtěli na sklonku kariéry dopřát, takže jim skrz noviny děkuju a že to bylo od nich milé (usmívá se).

Myslíte si, že bylo utkání více vypjaté než v úterý, hlavně ten závěr?
Jo, skoro celý zápas. Samozřejmě šance tam byly, ale bylo to zase dlouho 0:0. Jak oni dali gól na 1:0, tak jsme věděli, že musíme hrát víc vabank. Jsem rád za kluky a jsem na ně pyšný, že jsme to nezabalili a pořád jsme měli nastavené hlavy tak, že máme sílu na to, abychom minimálně vyrovnali.

Rozhodčí zkoumali u videa tři góly a na verdikty se čekalo poměrně dlouho. Jak to na vás působilo?
Pravidla jsou taková nejasná, my jako hráči nikdy nevíme, jestli to bude gól, nebo ne. Rozhodčí říkali, že u prvního gólu Vítkovic stál Kalousek (Marek Kalus) v brankovišti, ale nestínil. A mně naopak v Třinci podobný gól neuznali. Pravidla jsou taková ohebná a je to opravdu loterie. Člověk vždycky čeká, s čím rozhodčí přijdou. Určitě to nemají jednoduché, o tom žádná.

Vašemu týmu trenérská výzva nevyšla, a tak jste byli potrestáni dvouminutovým trestem, který jste odpykal vy osobně. Jaké to bylo na trestné lavici?
Kromě těch pár „fakáčů“, co jsem tam viděl, tak to moc dobré nebylo. Protože víme, že jejich tým je založený na přesilovkách. Má špílmachry, kteří si to prostě umí dát. Víme, že musíme být co nejmíň vylučovaní. Příjemné to nebylo, ale klobouk dolů před kluky, kteří to ubránili a zblokovali spoustu střel. Každým blokem a týmovým pojetím se zvedáme, a o to jsme silnější.

Zápas se rozhodl až v prodloužení, když Patrik Miškář dopravil puk do brány bruslí. Jak jste to vnímali?
Jak už jsem říkal, pravidla jsou nastavená tak, že člověk nikdy neví. Něco je kopnutí, něco není. Člověk čeká, co bude. To, že to dal „Mišák“, který se k nám připojil před pár dny, tak to je příběh na nějaký film. Jsme za to rádi, on si to taky zasloužil. Po dlouhé době, co nehrál, tak odehrál hodně dobrý zápas. Je to ohromná euforie.

Vítkovice mají zatím dobrá oslabení. Cítíte, že nejde do útočného pásma lehce projít?
Když se na ně podíváte, tak to jsou samé skříně, co tam mají (směje se). Jsou to vysocí a hodně siloví kluci. Musíme si s tím nějak poradit. Myslím si, že děláme spoustu věcí dobře. Pokud se nikdo z nás nezblázní a nebude si chtít hrát na Maria, tak víme, jak na ně.

Představovali jste si, že budete do Hradce odjíždět s vedením 2:0?
Určitě jsme si to přáli. Je takový ten klasický kec, že je hlavně důležité vyhrát jeden zápas. A že jsme tady získali dva, to je nádhera. Vítkovice jsou ale takový tým, že jsou schopné příště přijít a dát nám úplně v klidu osm gólů, když se dobře vyspí. Je to jenom na nás, jak dobře budeme mít nastavené hlavy a jak moc si budeme vážit těch dvou vybojovaných bodů. Těším se na další zápas, doma nás požene spousta lidí a troufnu si říct, že atmosféra bude ještě hustší než ve Vítkovicích.