Diváci? Byl jsem nadšený, říká po exhibici Jaroslav Roubík
Vzpomínkový zápas, autogramiáda, ale hlavně radost z hokeje a společné setkání pamětníků. Pod Bílou věží se v neděli konala velká událost, když před extraligovým kolem nastoupilo mužstvo Stadionu proti výběru pod záštitou organizace Sport Hradec Cup. Mač si nenechal ujít ani Jaroslav Roubík. Jak pamatuje na léta na východě Čech a proč ho mrzí, že jeho tým těsně padl?
Jardo, jaký byl návrat pod Bílou věž? Tentokrát jste si to zkusil i na ledě… Bylo to úplně skvělé. Tady v Hradci jsem zažil jedny z nejlepších hokejových let. Nejen na ledě, ale měl jsem tu spoustu kamarádů, se kterými bylo fantastické se teď potkat.
Viděli jste se poprvé až před zápasem? Už dříve, domlouvali jsme se, kdo tu kdy budeme. Určitě jsme si ohledně toho zavolali, navíc se vídáme každý rok. S Martinem Vágnerem se vidím často, když jedu do Hradce. Nebo s Fořtíkem Patrikem Fořtem), Koudym (Martinem Koudelkou), Káďou (Jiřím Kadlecem). S těmi se vidím dost. Ale s Pavlíkem Suchým nebo Héňou (Jiřím Hendrichem) jsme se viděli po dlouhé době. Jsem rád, že jsme si popovídali a usmáli se na sebe.
I když se jednalo o exhibiční utkání, bylo vidět, že jste chtěl moc vyhrát. Bylo to strašně krátké, nevím, kdo to naplánoval (směje se). Chtěl jsem být na ledě pořád, dávat góly, nahrávat a bavit lidi. U tohoto typu zápasu čas strašně rychle utíká. To si říkáte, že po čtyřech minutách už tam byly všechny lajny, a ony sotva dvě. Člověk tam stojí a smutně kouká, že už by tam zase chtěl.
Co vaše branka v poslední třetině? To byl nekompromisní vingl… To tak prostě je. Ale dnes to bylo opravdu hlavně o zábavě, s kluky jsme si pořád povídali a smáli se na střídačce. Bylo to perfektní.
„Tenkrát jsme tu naplnili sedm a půl tisíce na play-off první ligy jak nic.“
I na dovednostních soutěžích jste si dával záležet… Normálně, jako na všem. Myslel jsem, že budu střílet, vymetu to a oni mě tam nepustili (směje se). Ale to je jen sranda.
Jak vlastně vzpomínáte na hradeckou éru? Stále tu držíte některé rekordy a lidé si vás pamatují… Úžasné! Byl jsem nadšený, kolik přišlo diváků. Tenkrát jsme tu naplnili sedm a půl tisíce na play-off první ligy jak nic. Fanoušci tady jsou fantastičtí.
Zavítal jste poté i na duel áčka proti Olomouci? Ano, zůstali jsme a pak zašli ještě na pivo s kluky chvíli posedět. Toho času, když si povídáme, je vždycky strašně málo. Dříve jsme tu chodili na hodně míst, ty podniky jsou pořád stejné.