Dětství na zimáku. Jak vzpomínají na své hokejové začátky hradečtí junioři?

Někteří stojí na bruslích dřív, než se naučí pořádně chodit, jiní zase vezmou hokejku poprvé do ruky „až“ v předškolním věku. Začátek každého sportovce je trochu jiný a každý má svůj vlastní příběh, jak se k hokeji dostal. „S tátou jsme chodili na hokej, tak jsem se rozhodl, že ho chci zkusit. Začal jsem bruslit a s hokejem pořád pokračuju. Táta hrál sice fotbal, ale mě bavil hokej,“ vypráví David Chalupa, jenž hokej poprvé okusil už ve třech letech.

To Tomáš Hofman měl rozhodování o něco těžší, v dětství totiž nejprve kloubil hned dva sporty dohromady. „Kromě hokeje jsem hrál ještě fotbal a rozhodoval se, jestli budu hokejista, nebo fotbalista. Nakonec jsem si vybral hokej, protože jsem neměl moc rád teplo a sluníčko,“ vysvětluje s úsměvem hradecký hráč důvod, proč se mu stala bližší ledová plocha než trávník.

Třetí hráč do party, který se rozpovídal o své dosavadní kariéře, je Tomáš Zahradník. A i on zavzpomínal na své první bruslařské krůčky. „K hokeji jsem se dostal díky taťkovi, který mě poprvé postavil na led. Začínal jsem s ním, když mi byly čtyři roky v Nové Pace, ještě v minihokeji jsem ale přestoupil do Hradce,“ hlásí hokejista, jenž se na zimní stadion pod Bílou věží přestěhoval ještě v dětském věku.

Tréninky v přípravce? Byla to hlavně zábava

A co ho vlastně na specifickém ledním sportu baví nejvíc? „Na hokeji se mi nejvíce líbí to, že mohu něco dělat ve volném čase, a hlavně taky parta kluků, kteří ten sport hrají se mnou,“ vyzdvihuje sílu a krásu kolektivního sportu Tomáš Zahradník.

Pro mladé hráče, kteří se sportem teprve začínají, je nejdůležitější, aby pro ně byl zábavou. Aby tréninky navštěvovali rádi a těšili se na ně. „Bylo to pěkné si vždycky po škole jít zatrénovat. Tréninky byly dělané tak, aby nás hlavně bavily, vzpomínám na ně rád,“ vrací se do období hokejové přípravky David Chalupa.

Ten hraje na postu forvarda, stejně jako třeba i Tomáš Zahradník, jehož do útoku poprvé vyslali mládežničtí kouči. „Na pozici útočníka mě postavili trenéři už odmala, ani si nepamatuji proč. Tenhle post mi ale vyhovoval, nikdy jsem neuvažoval nad tím, že bych zkusil hrát beka nebo třeba brankáře,“ vypráví sportovec, který nejraději nosí na dresu číslo devět.

Rybička aneb první branka hokejové kariéry

Než hokejista vyroste z hráče základny do hráče juniorky, uplyne mnoho sezón. A během nich jsou odehrány stovky zápasů, padne v nich ještě více branek. Je pak prakticky nemožné zapamatovat si každý vstřelený gól, ten úplně první ale bývá v paměti sportovců zapsán nesmazatelným písmem.

„Bylo to někdy v přípravce. Před gólmanem byla skrumáž a puk zůstal ležet na brankové čáře. Kluci začali křičet, že to není gól, a rozhodčí nějak nevěděl, co dělat. Já jsem si uvědomil, že se vlastně nepískalo, rozjel se a rybičkou dopíchl puk do brány,“ usmívá se při vzpomínce na svou první hokejovou trefu útočník Tomáš Hofman.

Výhry střídají porážky, vrcholy zase pády. Mohou nastat i období, kdy není pro hráče úplně jednoduché se sportu věnovat naplno a s chutí. „Určitě byly chvíle, kdy hokej úplně nebavil, ale vydržel jsem a jsem rád, že jsem neskončil. Je tu skvělá parta a hlavně když hokej hraju už odmala, přirostl mi k srdíčku,“ nelituje Tomáš Hofman svého rozhodnutí u zimního kolektivního sportu vytrvat.

Vicemistři staršího dorostu? Bylo to krásný

Většina party, jež se v letošním ročníku sešla v hradecké juniorské kabině, byla v sezóně 2014/15 součástí týmu staršího dorostu. Na tomto faktu by pravděpodobně nebylo nic moc zajímavého, kdyby právě tento ročník nebyl historickým ročníkem východočeské mládeže. Juniorka tehdy postoupila do extraligy, mladší dorostenci obhájili titul Mistra republiky a zmiňované mužstvo starších dorostenců slavilo titul extraligového vicemistra.

„Na tuhle sezónu zapomenout nejde, vzpomínám na ni často a moc rád. Nikdo by do nás neřekl, že dojdeme až do finále. Byli jsme neuvěřitelná parta, která chtěla vyhrávat. Sem tam jsme sice měli nějaké výpadky, ty má ale každé mužstvo. Jsem moc rád, že jsme to dotáhli až takhle daleko. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, na který nikdy nezapomenu,“ říká s trochou nostalgie Tomáš Zahradník.

Cesta oním úspěšným ročníkem rozhodně nebyla bez trní a hned několikrát visela nad hradeckým týmem na vlásku hrozba v podobě vyřazení z play off. Tehdejší starší dorostenci ale nehodili flintu do žita, vývoj sérií otočili a probojovali se až do finále. Série s třineckými Oceláři si nakonec vyžádala rozhodující třetí duel, jenž se odehrál na ledě Slezanů. Lvi v něm sice svému soupeři podlehli 1:3 a mistrovský titul slavit nemohli, stříbrné medaile měly ale pro mužstvo téměř hodnotu zlata.

„Kdyby nám to někdo řekl před sezónou, neuvěříme mu. Bylo to krásný, hráli jsme jeden za druhého. Ukázalo se to v play off, kdy jsme většinou prohrávali a stejně dokázali vývoj otočit. Škoda jen, že to už nevyšlo ve finále v Třinci,“ ohlíží se za úspěšným ročníkem David Chalupa, jenž právě toto stříbro označil za vrchol své dosavadní hokejové kariéry.

Sezóna 2016/17 už je minulostí. Co bude následovat?

Hokej je kolektivním sportem, a proto v něm nezáleží jen na schopnostech jednotlivců, nýbrž na umění celého týmu. Velmi důležitá je v něm také spolupráce – ať už třeba mezi brankáři, beky nebo útočníky. „V lajně se mi hrávalo dobře s Chajdou (Davidem Chalupou), protože jsme byli na sebe zvyklí a trenéři nás stavěli spolu po mnoho let,“ zmiňuje Tomáš Zahradník spoluhráče, se kterým se mu v útočné formaci dobře spolupracovalo.

A koho měl v lajně rád po boku Tomáš Hofman? „Určitě se mi hrálo nejlíp s Tomášem Zahradníkem. Je to naprosto úžasný nahrávač, padlo nám hodně gólů a bylo k vidění i hodně hezkých souher,“ vysvětluje důvod úspěšné spolupráce mladý hokejista.

Vraťme se nyní k hokejovému ročníku 2016/17. Jak prožívali hráči nedávno skončenou sezónu, jež mohla být také jejich poslední? „Chtěl jsem ji odmakat a pomoct týmu do play off. Škoda, že to nevyšlo,“ smutní David Chalupa. „Na myšlenky ohledně A-týmu je zatím brzo, budu ale makat, abych si za něj třeba jednou mohl zahrát,“ odpovídá vzápětí na dotaz, jak to vidí se svým nasazením do seniorského hokeje.

Pověsit brusle na hřebík se v nejbližší době nechystá ani Tomáš Hofman. „Pořád mám nějaké cíle, doufal jsem, že se někam můžu probojovat. Do sezóny jsem dával maximum, i když jsem třeba byl chvíli zraněný. Doufám, že nějaká šance ještě bude, jdu si za tím,“ hlásí východočeský hráč.

S juniorským hokejem nemusí být konec, vrací se „výjimky“

Že hokejista s dovršením dvaceti let ztrácí statut juniora je sice pravda, ne však tak docela stoprocentní. Pro sezónu 2017/18 totiž byly obnovené takzvané výjimky. To znamená, že za juniorskou kategorii bude umožněno nastupovat i třem hráčům staršího ročníku, kteří by za normálních okolností už za juniorku hrát nemohli. O tři místa v juniorském kádru Hradce se tak poperou hokejisté ročníku 1997, mezi něž patří i trio Hofman – Chalupa – Zahradník.

A právě této příležitosti by David Chalupa rád využil. „Určitě se budu snažit o to, abych tu hrál a byl bych rád, kdyby to dopadlo,“ přeje si mladý forvard. Podobně je na tom také jeho spoluhráč Tomáš Hofman. „Budeme bojovat celou letní přípravu. Jestli tu chceme hrát, musíme do toho dát všichni maximum,“ je si vědom mimo jiné také student královéhradecké univerzity.

Možnost protáhnout si mládežnickou kariéru tak stále zůstává otevřená, stejně tak příležitost přestěhovat se do kabiny některého ze seniorských celků. A kdyby to přeci jen nevyšlo, jsou tu kromě studia ještě další zadní vrátka, a to v podobě role trenérské. Kde hradecké juniory uvidíme v příští sezóně, zatím ještě není jisté. Kdo ale ví? Třeba je za pár let budeme pod Bílou věží vídat v dresu A-týmu.