Chci vyhrávat, odhodlaně prohlašuje nová posila Michal Mikeska

Rodák ze Zlína podepsal měsíční smlouvu v Hradci. Do středečního utkání ještě nezasáhl, místo toho pouze přihlížel, jak jeho noví spoluhráči museli zkousnout drtivou porážku. „Výsledek v Jihlavě není optimální. Na druhou stranu se aspoň dostanu do sestavy, že,“ smál se úvodem Michal Mikeska. Ten se bude na ledě prohánět s číslem 44 na zádech.

Jak se vůbec zrodil tvůj příchod do Hradce?
Neměl jsem nikde smlouvu, nebylo do čeho píchnout. Aleš Kmoníček mě kontaktoval už někdy v červnu, takže o tom vím dost dlouho. Není to žádná z nouze ctnost na poslední chvilku. To rozhodně ne. Přemýšlel jsem o tom delší dobu a domluvili jsme se, zatím na měsíc. Je to nejkratší smlouva, kterou jsem kdy podepsal.

Budeš se snažit probojovat se třeba ještě do extraligového kádru?
Ta smlouva je prozatím jen měsíční. V podstatě proto, abychom viděli, zda ta spolupráce může nebo nemůže fungovat. S tím, že chci ještě chvíli čekat na to, jaké dveře se otevřou a zda se mi budou líbit či nikoliv.

Dá se to považovat za sešup? Přece jenom v první lize jsi moc zápasů ještě neodehrál…
Ve srovnání s tím, kde jsem byl, je to níž. Jednou to ale přijde na každého. Nejde být třicet let na vrcholu. Já jsem rád za to, kam jsem se dostal. Budu se stále snažit držet na nějaké úrovni.

S jakým cílem pod Bílou věž přicházíš?
V sobotu nastoupím. Budu hrát vprostřed, nalevo budu mít Haluzku (Petra Haluzu). Chci, aby tým, kde hraji, vyhrával. Prohrávat a mít špatnou náladu v kabině, to nikoho nebaví. Jak k tomu přispěju, to nevím. Prvoligový hokej jsem dlouho neviděl. Neznám soupeře, nevím, kdo jak hraje a podobně. Je to pro mě velká neznámá. Mým úkolem bude taky vyhrávat vhazování, napadat a připravovat góly.

Budeš se snažit vytvářet před brankou soupeře mumraj?
Ano. I to bych měl dělat. V posledních letech jsem však zjistil, že pokud tam člověk chodí a nelítají tam puky, tak je to taky na nic (směje se). Já tam budu chodit, to není problém, musí tam ale přicházet i ty kotouče.

Co očekáváš od první ligy? Myslíš, že to bude více o důrazu a bojovnosti než v extralize?
Bude to asi méně organizované, takže se klidně může objevit člověk tam, kde by to nikdo ani nečekal (směje se). Na druhou stranu tím, že bude napadat víc lidí, se mohou otevírat okénka a vytvářet přečíslení. Něco do plusu, něco do mínusu.

Znáš nějaké kluky z kabiny? Nebo je to pro tebe příchod do neznáma?
Vágoše a Tvrďu znám. Jirku Hendricha taky, a to i přestože jsme spolu nehráli nikdy v týmu, on je známá figurka. S adaptací nemám problém.

Na lavičce tě povede tvůj bývalý spoluhráč David Pospíšil. Vy se znáte z Pardubic…
Povede no (směje se). Uvidím, jak se mu daří a jak u toho vypadá, v televizi mu to docela jde (směje se). Ne, bez legrace. Martin a David jsou mladí trenéři, mají moderní metody a náhled na hokej. Teď jenom prostě, aby to s tím mužstvem šlapalo a přetavilo se vše vzájemnou pohodu.

V sobotu už tě čeká první utkání proti Havlíčkovu Brodu. Jsi rád, že nemusíš dlouho čekat na zápasové vytížení?
Celkem jo. Nerad dlouho vyčkávám. Někdo třeba sedí a říká si, no tak co. Já jsem spíš opačný typ. Když už, tak už.

Máš ještě nějaký sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Já jsem sen nikdy neměl. Nemám ho ani teď. Je mi šestatřicet a říkám si, že bych ještě nechtěl být úplně odepsaný. Tři roky bych chtěl vydržet, alespoň na té prvoligové úrovni. Do Ruska už to asi nevypadá a z nároďáku taky nepíšou (směje se). Přeju si, aby vydrželo zdraví v rámci možností.