Diskuzní fórum

Jako první přišel ze Slovenska Miroslav Michálek do Olomouce. O posile mluvit nejde, spíš se jednalo o drobounký záskok. Kromě srdcařů, kteří mají „Moru“ zmáknutou do detailu, si na něj nikdo nevzpomene. V sezoně 1995/96 se v klubu protočilo pět brankářů. V brankovišti úřadovali hlavně Pavel Cagaš s Ladislavem Blažkem, Michálek byl jen jedním z davu. Nastoupil dvakrát a víc už ne. Ani jinde v extralize se nechytil.

Velký průlom zaznamenal až příchod Igora Murína na začátku tisíciletí. Ve Zlíně zářil i dráždil posunováním tyčí, za což jednou dostal stopku na tři zápasy. Dost se mluvilo o jeho výstroji. Soupeři se často domnívali, že nedodržuje pravidla.

„Murínovy kalhoty vypadají, jako když malý kluk donese špatné vysvědčení a bojí se výprasku. Tak jsou nacpané,“ zuřil třeba znojemský asistent Jan Votruba.

V roce 2008 to vypadalo, že na Murína došlo. K měření výstroje se prý dostavil bez přídavných chráničů kolen, takže klub měl platit 250 tisíc pokutu. Celá story ale nabrala bizarní rozměr, protože chrániče tam údajně byly, jen je nikdo nepřeměřil a nikdo si jich nevšiml.

Kromě toho ale výrazně pomohl Zlínu k titulu v roce 2004, chytal skvěle. Pak se rozjela Lašákova velká éra. Škorvánek se v Hradci stane 26. slovenským brankářem a rozhodně by neměl skončit jako Michálek. Vedení klubu spíš věří, že bude mít blíž k Lašákovi.

Podle něj by se nejlepší brankář slovenské soutěže měl v extralize rozvíjet. „Může se posouvat, česká liga je pro brankáře snadnější než slovenská.“

Překvapivý soud, co? Ján Lašák myšlenku ještě rozvádí: „Důvod je docela jednoduchý. V Česku jsou sice kvalitnější hráči, ale je tam taky lepší systém. Slovenská soutěž není tak takticky svázaná, je hokejově bláznivá.“ Škorvánek by tak nemusel čelit tolika těžkým situacím, zato se od něj bude žádat důležitý zákrok v klíčovou chvíli. „A je tady ještě jeden bonus,“ přidává Lašák. „U vás má sportovec možnost se soustředit jen na hokej, na Slovensku to tak není úplně vždycky,“ naráží i na ekonomické problémy některých klubů.

Škorvánek bude eso extraligy, věří v Hradci. Podle Lašáka to rozbalí
Autor: Pavel Ryšavý
VSTOUPIT DO DISKUSE 1
Stanislav Škorvánek je novým gólmanem Hradce Králové
Stanislav Škorvánek je novým gólmanem Hradce Králové
Stanislav Škorvánek v dresu slovenské reprezentace
Český kapitán Roman Červenka zakončuje v těsné blízkosti brankáře Stanislava Škorvánka
Škorvánek v dresu slovenské reprezentace
5zobrazit galerii
Do Česka přichází jako NĚKDO. Na Slovensku se stal Stanislav Škorvánek nejlepším brankářem ligy, nadešel čas, aby se po dvou světových šampionátech posunul. Extraliga by měla ukázat, jak dobrý opravdu je. „Vaše liga je pro brankáře snadnější než slovenská,“ věří bývalá gólmanská hvězda Ján Lašák. Škorvánek to podle něj v Hradci Králové rozbalí. Takže další eso na seznam k němu a Čiliakovi?
Sáhnout si pro posilu na Slovensko je pro český klub vždycky ta nejsnazší varianta. Neplatíte tabulky, neřešíte kulturní rozdíly, jazyková bariéra neexistuje, nabízíte perspektivu kvalitnější soutěže i zpravidla větší peníze. Tohle je rybník, kde se loví často. V poli si nejvyšší soutěž zahrálo přes 300 Slováků. Ale co se týká pozice v brance? Trend byl spíš daleko opatrnější.

Prvním brankářem, který extraligu opravdu chytal, nepřišel se jen podívat, rychle říct „dovi“ a zase se otočit směr Slovensko, byl Pavol Rybár v roce 1999. Za Znojmo zvládl v jeho první extraligové sezoně 19 zápasů, tolik před ním nikdo nedostal. Syn Patrik se po 17 letech stal hvězdou Hradce.

Právě tady je vidět, jak se na slovenské brankáře nahlíží. Mountfield HK už jednu hvězdu od sousedů vychoval, Rybára mladšího, teď si přeje, aby se trefil znovu. Stanislava Škorvánka si zamluvil už dávno před koncem sezony. Nejlepší gólman slovenské extraligy by se měl stát jedničkou a v klubu doufají, že postupně i esem ligy.

„Jasně, on pomůže Hradci a Hradec pomůže jemu. Dobrá volba pro obě strany,“ přikývne Ján Lašák, gólmanská legenda Liberce a Pardubic, který si v Česku udělal výkony i vystupováním velké jméno. U reprezentace se stará o slovenské brankáře, takže dobře zná i osmadvacetiletého Škorvánka, kterého měl na posledních dvou světových šampionátech. „Tichý, moc nemluví, ale soustředí se na každý detail. Hlavou je pořád v zápase a jen tak ho něco nerozhodí. Je pokorný a klidný. Má všechny správné věci, které od brankáře chcete,“ přibližuje ho ze svého pohledu.

Lašák stále drží rekord mezi slovenskými brankáři v počtu zápasů v Česku. Pokud ale Branislav Konrád přidá 35 čárek, má ho. „Vážně, už tak málo? To jsem překvapný,“ diví se 362 utkáním Lašák.

V očích se mu blýskne a hned olomoucké hvězdě v dobrém nakládá: „Jsem zvědavý, když jsem Braňa naposledy viděl, nevypadal, že by mě měl předběhnout. Tak uvidíme.“ Konrádovi je 36 let, naposledy zmáknul celkem 37 zápasů. Takže může Lašáka trumfnout. „Vždycky je bolavý, ale pak hodí ručník na hlavu a zase všechno zavře. Úplně vážně, když se mu to povede, jedině dobře. On si zaslouží mě přeskočit, Braňo je skvělý,“ přidává vítěz extraligy s Pardubicemi a Libercem.

To je to vedro ….🤣🤣

Já nechápu to tlačení na pilu abychom někoho přijmuli tak je necháme teďka chvilku hrát září říjen listopad a uvidíme a může se změnit i typ hrace který budeme potřebovat nebo uvidime jak se rozhodí rady ale já si myslím že fakt teď není kam spěchat a myslím si upřímně že kdyby se někdo našel že po něm šahnem ale zatím se nikdo takový neobjevil a nebála bych se peníze na nej budou kdyby takový za to stal ale zas hodit ranec jen ze na to máme nebudeme u toho přemýšlet do budoucna nevím no

Nebo v hospodě ono je to jedno🤣

Pak na zimaku 🤣

Pivo ny nebylo ?!🤣

Příště mi nápis rovnou na whatsup budu rychlejší teď jsem si všimla náhodou 🤣

Už jen postupem do této fáze potvrdil rozmach, jenž nastal po otevření nové arény. Ve městě na Labi zkrátka fotbal jede. Navíc vedení radnice jasně vyhlásilo, že hledá majitele, který by černobílé společenství posunul. Termín dokončení transakce není jasně dán. Uzavření nabídek se původně mělo dokonat s posledním srpnovým dnem. To se však může změnit.

Jedním ze zájemců je bývalý reprezentant a někdejší hráč „votroků“ Ivo Ulich. O vstup do klubu usiloval už před sedmi lety, nyní se hlásí znovu. „Jsem z podstaty trpělivý člověk. Beru to jako nedokončenou práci,“ vysvětlil Ulich v rozhovoru pro Ligu naruby, proč zájem nezmačkal a nezahodil do koše. „Myslím, že by měl patřit do první šestky,“ naznačil, kde by rád Hradec viděl.

Podle informací Sportu jsou oba pánové (skoro stejně staří, Ulich oslaví padesátiny v září) v kontaktu. Řeší i možnou spolupráci. Každopádně hlavní síla je Tomek.

To by byla rána, možná i rozbití poměrů. Jeden z nejbohatších Čechů se zajímá o vstup do fotbalového Hradce Králové. Jeho kroky mají logiku, ostatně on sám je systematický. Ondřej Tomek, zakladatel portálu Centrum a investor, sonduje terén. V kontaktu je také s Ivo Ulichem, dalším zájemcem o černobílý klub.
Je to selfmademan, ale také tajemný pán. Není rád vidět, rozhovory poskytuje výjimečně - i když má co říct. Z kluka z Hradce se vyšvihl mezi nejbohatší muže (a ženy, ostatně jedna - Renáta Kellnerová - všem vládne) Česka. Ondřej Tomek je podle časopisu Forbes a jeho uznávaného žebříčku šestadvacátým nejmajetnějším obyvatelem tuzemska. Jeho majetek je vyčíslen numerem 17,2 miliardy korun.

To je sakra těžká váha!

A ve fotbale zvlášť. Jen dva majitelé českých klubů jsou výš. Logicky jde o Daniela Křetínského (2. místo a 210 miliard) s Pavlem Tykačem (4. flek a 183 miliard), vlastníky Sparty a Slavie.

Takový Pavel Sehnal, jenž se Hradci nabízel jako možný nový investor, je se 4,2 miliardami na 92. figuře. Kousek nad ním jsou zlínský Zdeněk Červenka či zachránce Dukly Petr Paukner. Takový Ondřej Kania, průrazná kometa, která chce zvednout Liberec, ve stovce vůbec nefiguruje. Tomek je dokonce i o dost těžší váha než Jiří Šimáně, druhdy spasitel Slavie, jenž je aktuálně výrazný v Mladé Boleslavi.

A tenhle chlap projevil zájem o „votroky“! Nedávno oslavil padesátiny, kamarády sezval na party, těm z východu Čech dokonce zařídil zvláštní vagon ve vlaku z Hradce do Prahy. Mnohem větší stopu by však mohl ve městě zvaném Salon republiky udělat trochu jinak. Radnice plánuje klub prodat, on se ozval.

„Nebudu to nyní komentovat,“ řekl deníku Sport z dovolené.

Už dříve však s redakcí komunikoval, jeho interes není hraný ani nahodilý. Důvodů je několik. Tomek, ač rodák ze Zlína, v Hradci vyrostl. Hrál tady hokej za místní Stadion, dnes Mountfield. V současnosti sice žije v Praze, ale k regionu má velmi silnou vazbu. Kupříkladu podporuje charitativní organizace Sport Hradec Cup, v níž se velmi silně angažuje jeho bratr Petr.

Dlouhou dobu se o něm dokonce spekulovalo jako o novém majiteli místního hokejového klubu. Vedl jednání s vedením firmy Mountfield, ale nakonec mu - přes jeho nadšení pro sport s pukem a bruslemi - vyšlo, že perspektivnější je vstup do fotbalu kvůli možnosti udržet společnost v kvalitních číslech. Tomek přes neskutečné finanční možnosti nechce být jen plnič černé díry…

Pro světový sport číslo jedna mluví zvýšení příjmů z televizních a marketingových práv, mnohem větší možnost rozmachu na přestupovém trhu a také případné výdělky z evropských pohárů. K nim neměl Hradec daleko už v této sezoně, v rozhodujícím duelu o postup do Konferenční ligy padl s Mladou Boleslaví.

V další sezoně bude mít ještě vyšší cíle. „Když vidím to zázemí a všechno okolo, musíme mít ambice. Nelze se schovávat, vymlouvat, říkat si, že se stačí zachránit. To nejde. Chtěl bych hrát o šestku. Kdyby třeba přišel ještě nějaký silný majitel, mohlo by se to posunout ještě víc,“ řekl Adam Vlkanova, zásadní posila mančaftu.

Jste hodně zvědavý, jak bude působit Paul Maurice? Takhle přes obrazovku bych řekl, že to je trenér, kterého hráč musí milovat. Pro něj se skáče do ohně.
„Hodně. Budu moc rád, jestli jednou přijde chvíle, že bychom si někdy povídali a řekl mi, jaké má se mnou plány. Teď asi ani netuší, kdo je nějaký Okuliar, měli hodně práce, soustředili se na play off. Snad se v kempu ukážu tak, že bude mít zájem mi něco říct, co ode mě čeká, jak vidí moji pozici.“

Zase bude překvapený, že jste si nakoukal jeho hokej. To podle mě moc hráčů nedělá.
„Zčásti to výhoda je. Ale stejně nebude lehké systém dostávat pod kůži, jak jsem říkal, seshora věci kolikrát vypadají jinak než přímo z ledu. Něco vyčíst jde, ale na menším hřišti nevím, jestli tolik vidíte systém. Když se vám tady v Česku postaví Třinec, je to jiné. I když tam by se ve středním pásmu asi postavil taky. (usměje se) Jen jak je všude blízko, gól může padnout rychleji.“

Momentálně jste na development campu. Jaké jsou pak další plány?
„Chtějí, abych přijel dřív, ještě před hlavním kempem. S tím souhlasím. V Hradci mi je taky hezky, ale už to není můj zaměstnavatel.“

V Hradci je sice hezky, ale Florida je taky celkem fajn destinace, co?
„Jasně, pořád v kraťasech, můžete vyběhnout k oceánu, vykoupat se. To bude taky jeden z důvodu, proč tam každý chce hrát.“

Jen jak na Slovensku občas řádí medvědi, na Floridě byste si při tom výběhu měl dávat pozor na trochu jiný typ zvířat...
(usměje se) „Jo jo, u nás medvědi, tam krokouši a žraloci. Tohle bych potkat zrovna tedy nemusel.“

Máte pocit, že se vyplatilo v extralize ještě rok počkat a nechodit za moře po MS 2023?
„Stoprocentně, nemělo smysl dělat něco narychlo. Dost lidí asi říkalo, proč do Ameriky nechci. Nikdy nevíte, kdy jste opravdu připraveni, ale teď bych na tom mohl být nejlépe fyzicky, psychicky i mám dobrý věk. Zapadá to do sebe. Ukáže samozřejmě čas, ale dává mi to takhle smysl. Mám i víc zkušeností, v minulé sezoně jsem měl v Hradci roli lídra, takže i trochu sebevědomí stouplo. Uvidíme, je mi 24 let a měl bych stát na vlastních nohách.“

A prostě šanci rozkopnout, prodat úplně všechno.
„Právě, pokud chci v NHL hrát, tak teď je pravý čas.“

Na konci sezony v Hradci jste vypadal zadřený, jako kdyby se lehkost ve střílení gólů vypařila. Budete mi oponovat?
„Ne, je to pravda. Konec ve čtvrtfinále z části beru i na sebe, Hradec se na mě spoléhal, že dám gól. V určité fázi sezony jsem se zasekl, ale nemyslím si, že bych upustil od své hry. Pořád jsem šlapal pro tým. Možná to bylo tím, že po MS nemáte moc čas na přípravu. Já naskočil ze šampionátu rovnou do kempu, moc času jsem v posilovně nebyl. V lednu a únoru mi to chybělo, musel jsem se chytit, chodit víc do posilky a dělat i víc před zápasem, než jsem byl zvyklý. Chtěl jsem být připravený na konec sezony, který taky nevypadal nakonec nejlépe. Ale je to zase zkušenost, jak pracovat dál.“

Pak asi i dost mrzelo, že reprezentační trenér Ramsey udělal nominaci pro MS v Praze a Ostravě bez vás. Ovšem prostor trénovat a chystat se, se nakonec hodil, ne?
„Souhlasím, všechno zlé je pro něco dobré. Roli střelce bych na MS asi neměl, to si řekněme na rovinu. Je super hrát na takové akci v jakékoliv pozici, ale nevyšlo to. Teď jsem ale v nějakém pátém týdnu přípravy, takže mám šanci si udělat pořádné léto. Před rokem jsem ho neměl. Pořád ještě potřebuju trénovat, není mi třicet, cítím se dobře, když jsem ve formě a vydržím v ní celý rok.“

Extraliga ve vás zanechala ve výsledku jaký dojem?
„Silová, velmi dobrá. Podle mě patří do TOP 3 v Evropě.“

Jen v ní vždycky vyhraje Třinec, co?
(usměje se) „Tohle už není ale možný.“

Vlastně každý rok si v létě chystáme důvody, proč je to třinecká konečná. Hráli jste proti němu ve finále 2023. O rok později, co by na něj mohlo fungovat?
„Škoda, že jsme tenkrát neměli takové zkušenosti jako oni. O nich je to právě hodně. Ve výsledku jim to ale nejde nepřát. Tituly jsou jejich šikovnost, žádná shoda okolností.“

Ve výsledku hezký příběh?
„Stoprocentně, oni si všechny ty střely v posledních sekundách zaslouží. Dělají věci prostě správně. Neříkám, že jinde ne, ale Třinec vyhrál pětkrát za sebou, to není náhoda.“

Tím pádem i vidíte, jak klub NHL vlastně neriskuje vůbec nic, když loví hráče v Evropě a drží si pak na dvě místa v hloubce sestavy klidně osm hráčů?
„Je to tak, pak je na vás, abyste zrovna vy ukázali, že jste ten pravý. Můžete být dříč a hráč do spodních pětek, ale současně musíte mít i kreativita a něco navíc. Budu se snažit tam tohle přenést. Neříkám, že jdu na Floridu a že nechci dát ani jeden gól, to vůbec. Pořád se budu snažit být sám sebou, ale současně vím, kde je moje místo.“

V Hradci jste si udělal i jméno, že naplno jedete i na tréninku, ve kterém štvete spoluhráče svojí dotěrností. Udržíte nastavení i pro kemp NHL?
„Možná jsem se to naučil ve Finsku, na každém tréninku musíte jet naplno. Někdo by vám třeba řekl, že vás pořád někdo sleduje, takže proto je potřeba pořád hrabat. Já to beru jinak, vím, že tohle dělám pro sebe. Chci být lepší a lepší. Po těžkém zápase taky někdy trénink vypustíte, to se taky stane. Ale celkově do toho musíte vždycky dupnout, jinak tahle práce nemá ani smysl.“

Výborně, od teď tedy sleduju sociální sítě, až přetáhnete Matthewa Tkachuka hokejkou po zádech a on spustí, kdo sakra ten chlap je.
„No, nějaký Maďar. (směje se) Ne, mám samozřejmě respekt k hráčům, kteří mají jméno a místo v NHL si vysloužili. Měl jsem ho, i když jsem přišel do Hradce a byli tady starší hráči, jen jsem šel stejně naplno. A beru to pořád stejně. Respekt ke spoluhráčům i protihráčům mít musíte, nikdy nesmíte jít za hranu, že někomu naschvál chcete ublížit. Ale současně nic nejde vypustit.“

Z Radka Smoleňáka se postupně stal váš soupeř. Stejně říkal, že vás jednou v NHL vidí, že tam míříte a měl byste se o nejlepší ligu světa porvat. Hezky se poslouchá, jak jste si získal respekt starších hráčů, kterým byste teoreticky už mohl být jedno, když nehrají ve vašem týmu?
„Jasně, tihle kluci hrají hokej dlouhé roky a hezky se poslouchá, když si něco takového myslí. Jsem moc rád, že jsem v Hradci poznal starší hráče, jako jsou Smoly, Kuba Lev nebo Lukáš Cingel a další. Taky uměli být pěkně ostří a na tréninku vás osolit. Jejich přístup mě taky formoval, nechcete být v pozici, že staří se na tréninku srážejí a vy mladí si děláte kličky. Hodně mě dal i jejich přístup.“

Každý o vás asi ví, že hokej hltáte hodně. Kolik zápasů Floridy jste viděl v play off?
„Snažil jsem se dívat, na co se dalo. Těžké to teď asi počítat.“

Tak jinak, kolik zápasů jste neviděl.
„Asi tak pět.“ (usměje se)

Slušné, když jich cestou ke Stanley Cupu odehrála 24.
„Někdy to bylo těžký, protože sice vstanete, ale jak je přestávka, je těžké neusnout. Přes den jsem kolikrát dost makal, tak přišla únava, navíc ráno jsem musel vstávat. Ale zase je fajn, že se dá dívat na NHL zpětně. Takže když jsem usnul, dal jsem si zápas po obědě. Nechcete tam jít nepřipravený. Z televize věci tedy někdy vypadají jinak, než když jste v kabině, ale chtěl jsem si Floridu pořádně prohlédnout.“

Takže byste takhle z voleje dokázal říct, proč Panthers vyhráli Stanley Cup?
„Jako prvního bych zmínil brankáře Bobrovského. Pak měla Florida i skvělou obranu, nejde říct, že by to zavřeli, v Americe se tohle dělá špatně, odevšad máte blízko. Hráli hodně pospolu a nepotřebovali tolik šancí na góly, byli hodně produktivní. Když se pak podíváte na finále s Edmontonem, vždycky vyhráli o gól a těsný náskok dovedli ubránit. To je taky hodně důležitá věc, když vyhrávali, tak zápas dotáhli do konce. Uměli neinkasovat a dotáhnout zápas do finiše.“

Fascinovalo mě, že třeba v sedmém finále se Connor McDavid nerozjel. Proti Floridě stál nejlepší hráč světa, který má v nohách rakety. Ale nemohl prodat svoji silnou zbraň. Proč?
„Velkou roli podle mě sehrál švédský bek Gustav Forsling, hrál ve dvojici s Ekmanem-Larssonem a skvěle ho bránili. Forsling čistě chodil na McDavida a on se přes něj nedokázal prosadit. Na to jsem se zaměřil, dělal zápas McDavidovi hodně těžký. Hokej není basket, tam balón zkrátka dostanete. V hokeji je těžké projít přes pět lidí.“

Sedí na něj označení „hokejový blázen“. Oliver Okuliar (24) vám vysype detaily ze všech možných lig, znal dobře všechny soupeře v extralize, pravidelně sleduje NHL. Teď by se do ní chtěl dostat. V Hradci skončil, českou soutěž opouští výrazná figura. Další metou je sestava Floridy Panthers. „Osobně si myslím, že na mezinárodní úrovni jsem spíš hráčem druhého sledu. Dokážu pro světové hráče dělat práci,“ vidí sám sebe čtvrtý nejlepší střelec posledního ročníku.
Má výborný pohyb, rád hraje tvrdě, tlačí se do koncovky. V poslední sezoně nastřílel Oliver Okuliar za Mountfield HK 24 gólů. Měl být lídrem, což splnil. Neměl k sobě navíc žádného výjimečného centra, který by mu práci usnadňoval. Sám byl i nejlepším hradeckým nahravačem.

Další útočník? Se 14 nahrávkami Giorgio Estephan, což ani nebyl Okuliarův spoluhráč z lajny. Tohle ale jen podtrhuje, jak skvělou sezonu měl. Estephan byl 69. nejlepším nahravačem soutěže, ani s Okuliarem nehrál. Slovenský reprezentant měl spíš průměrnou podporu v ofenzivě, přitom patřil mezi nejproduktivnější hráče ligy.

Nově si ale Hradec musí hledat nové eso, protože Okuliar zamířil na Floridu. V rozhovoru pro iSport.cz vysvětluje, proč až teď. A bez přípravy vysype detaily o Panthers a Stanley Cupu. Je připravený.

Skauta Floridy jsem několikrát viděl během sezony na zimáku v Hradci. Bavili jste se o případném přesunu delší dobu?
„Dá se to tak říct, bavili jsme se, co bude pro mě nejlepší a jestli další krok dokážu zvládnout. Během sezony usoudili, že ano, takže když skončila, podepsali jsme smlouvu.“

Mělo význam, že jste byli v kontaktu delší dobu?
„Pro mě hodně, v kontaktu jsme byli v od mistrovství světa 2023. Sledovali mě, znají mě jako hráče a řekl bych, že tak z 80 procent vím, do čeho jdu, co na mě čeká. Nemůžu říct, že NHL leží vyloženě na stole, to vůbec, různých proměnných je tam pořád hodně a čeká mě nový svět. Každému musí být jasné, že když jdete do Ameriky, přijdou věci, které musíte vyřešit.“

Jste typ hráče, který má NHL hodně nakoukanou. Asi mi teď nebudete básnit, jak jdete k Panthers do druhé formace a že chcete přesilovku, že ne?
„Vůbec. Jsou tam hráči, kteří mají dělat body a pak jsou tam další, kteří mají dělat věci pro ně, aby měli prostor body dělat. Nejdřív se potřebuju dostat do prvního týmu, na rovinu jsem jim řekl, že s třetí a čtvrtou pětkou nemám vůbec problém. Dokonce si myslím, že tam je moje síla.“

Vážně, když v extralize jste platil za největší ofenzivní poklad Hradce?
„Nějaké body jsem měl, ale osobně si myslím, že na mezinárodní úrovni jsem spíš hráčem druhého sledu. Dokážu pro světové hráče dělat práci, aby měli komfort, že se dostanou do šancí a po mých střídáních dávali góly. Černou práci beru, uvědomuju si, do čeho jdu.“

To das chlape uvidíš posílám též hodně sil !!!!!!

Olivere drž se a at se daří a kdyby náhodou u nás jsou dveře stále otevřené pro takové šikuly:-)

V Hradci jste měl konec základní části v roce 2022 brilantní, osm výher z devíti zápasů, úspěšnost zákroků vyskočila na 94,9 %. Ale v play off jste si poranil tříslo a tým hned vypadl. Máte tady i nedodělanou práci?
„Konec základní části byl famózní od všech. Bohužel pak přišlo zranění, což se někdy stává. Tohle mě pořád hrozně mrzí a chtěl bych tady všem lidem ukázat něco jiného, odvděčit se jim, vyhrávat.“

Mohou ale kluby typu Hradce konkurovat dlouhodobě Třinci, Pardubicím a Spartě, které jsou momentálně prostředky, které vynaloží do hokeje, úplně jinde?
„Jasně, že mohou. Důležitá je i parta, bojovný výkon. Kolikrát mají tyhle týmy TOP hráče, ale vodu tam nechce nikdo nosit, každý by rád hrál přesilovky a dával góly. Dá se s nimi hrát.“

Má Hradec velkou zbraň ze systému, který je fyzicky hodně náročný, ale kouč Tomáš Martinec z něj neuhne?
„Před těmi dvěma lety tady taky nebyl na jména nejlepší tým v lize a stejně se vyhrála základní část. Bohužel nám nevyšlo play off, další rok se tady došlo do finále, což nikdo moc nečekal. Mountfield hrál parádní hokej v Lize mistrů. S každým se dá hrát, i když proti vám stojí super hráči, bojovností je můžete taky předčít. Třeba ve čtvrtfinále vyhrály nad Hradcem Pardubice, ale zápasy pro ně nevyznívaly jednoznačně. Když jsem byl na Spartě jako mladý v pozici trojky, zažil jsem třeba, že nás z prvního místa vyndala v play off Kometa. Nikdo to nečekal, stejně nás vyřadila. V Hradci se nám to stalo s Bolkou. Rozhodují maličkosti a příprava. Všechno je nakonec možné.“

Prozradíte hlavní důvod, proč jste Hradci teď kývnul?
„Už před dvěma roky se mi tady hrozně líbilo, chtěl jsem tady být delší dobu. V týmu i kolem něj jsou super lidi. Mám rád prostředí v Hradci, fanoušky, jak se projevují. Přijdete sem na zimák, dýchne na vás, že jste tady. Chtěl jsem si tady zase zahrát.“

Filip Novotný v extralize od postupu s K. Vary
Zápasy
2018/2019 (K. Vary) 40
2019/2020 (K. Vary) 41
2020/2021 (K. Vary) 39
2021/2022 (K. Vary/Mountfield HK) 40
2022/2023 (Ml. Boleslav) 33
2023/2024 (Ml. Boleslav) 26

Výhry
2018/2019 (K. Vary) 15
2019/2020 (K. Vary) 22
2020/2021 (K. Vary) 18
2021/2022 (K. Vary/Mountfield HK) 20
2022/2023 (Ml. Boleslav) 15
2023/2024 (Ml. Boleslav) 8

Úspěšnost zákroků
2018/2019 (K. Vary) 91,3 %
2019/2020 (K. Vary) 92,2 %
2020/2021 (K. Vary) 90,5 %
2021/2022 (K. Vary/Mountfield HK) 91,7 %
2022/2023 (Ml. Boleslav) 92,2 %
2023/2024 (Ml. Boleslav) 90,4 %

Průměr inkasovaných gólů
2018/2019 (K. Vary) 2,8
2019/2020 (K. Vary) 2,61
2020/2021 (K. Vary) 3,05
2021/2022 (K. Vary/Mountfield HK) 2,48
2022/2023 (Ml. Boleslav) 2,21
2023/2024 (Ml. Boleslav) 3,01

Vychytané nuly
2018/2019 (K. Vary) 4
2019/2020 (K. Vary) 2
2020/2021 (K. Vary) 2
2021/2022 (K. Vary/Mountfield HK) 6
2022/2023 (Ml. Boleslav) 4
2023/2024 (Ml. Boleslav) 1

Repete v Hradci začíná. V zimě 2022 přišel Filip Novotný z Karlových Varů, pomohl k výhře v základní části. Ale v play off si poranil tříslo, tým se pakoval hned ve čtvrtfinále. Dres Mountfieldu oblékne znovu, už na plný úvazek, ne jako posila na posední chvíli. Jen jeho pozice vypadá jinak. Spolu s ním dorazila slovenská hvězda Stanislav Škorvánek. „Dnes je základ mít dva dobré brankáře, pevně věřím, že my dva dobří jsme,“ říká Novotný.
S Karlovými Vary postoupil Filip Novotný do extraligy a od roku 2018 přinášel vysoký standard. Nevadilo mu, že před ním vládl defenzivní blázinec, uměl se s tím vypořádat. Jen taky chtěl zažít týmový úspěch, ne jen, plácání, že dobré, ale tím to hasne. Takže před play off 2022 odešel do Hradce, pak podepsal na dva roky Mladou Boleslav. Tam nakonec zažil ještě větší blázinec, než čekal.

Na konec základní části 2022 jste přišel do Hradce kvůli velkým výsledkům, abyste zase poznal pocit, jak se hraje nahoře. Co se změnilo za dva roky v Boleslavi?
„Vlastně nic, takhle to mám pořád, prohrávat nechce nikdo. S tím jsem přišel i do Hradce, podle mě je tady mnohem lepší tým, než jsme měli v Bolce. Mountfield vyhrál základní část, pak se dostal do finále, minulou sezonu hodně trápil Pardubice ve čtvrtfinále. Chtěl bych, abychom navázali na úspěchy, kdy se hrálo hodně nahoře, lidí sem hodí na hokej ve velkém počtu, zaslouží si to.“

Z Karlových Varů jste odcházel, abyste hrál v týmu s ambicemi. S Boleslaví jste ale v obou letech skončili i za Vary. Neštve zpětně tohle rozhodnutí?
„Tak to někdy zkrátka chodí. Nebyly to dva jednoduché roky, ale zase je to zkušenost. Před dvěma roky jsem přišel na konci základní části do Hradce, závěr byl super, vyhráli jsme Masarykův pohár. Bohužel pak nevyšlo play off, kde nás vyřadila právě Boleslav. Tyhle dvě sezony pro mě byly těžší, ale myslím, že mě mentálně posunuly.“

I když třeba i vaše čísla spadla oproti vysoko nastavenému standardu dolů?
„První rok to byla v Boleslavi ještě tak nějak slušná sezona, ale nedávali jsme góly. Pořád jsme o jeden prohrávali. Ale ta poslední... Nevydařila se od začátku a táhlo se to jak se mnou, tak s ostatníma klukama. V týmu si to úplně nesedlo a trápili jsme se od začátku do konce. Naštěstí jsme aspoň tu baráž nemuseli hrát, ta by byla vyloženě třešnička.“

Ani z konce sezony jste neměl lepší pocit? Vás sice z branky vystrčil Jan Růžička, ale celkově Boleslav začala krást body, zlepšovala se.
„Jenže pořád jsme byli dole, tam nikdo nechce zůstávat. Každý by mnohem radši hrál nahoře, užíval si hokej. Tady to neplatilo. Zvedli jsme se, ale stejně vždycky přišel zápas, kdy se ukázalo, že to dobrý není. Naštěstí bylo Kladno hodně špatný, mělo hodně vyloučených, dost zraněných, to hrálo s námi.“

No a chvílemi to vypadalo, že ještě na konci sezony možná předjete Karlovy Vary, které zahučely taky do pořádného maléru...
„Jo, to je taky pravda, ale nevyšlo to. Doufám, že teď přijde úplně jiná doba a v Hradci budeme vyhrávat.“

Před dvěma roky jste přišel do Hradce jako hvězda, eso pro play off. Jak vnímáte pozici teď, když vedle vás je slovenský reprezentant Stanislav Škorvánek?
„Dnes to není tak, že někdo musí být jednička. Dřív stačil jeden gólman, dnes mají všechny úspěšné týmy dva kvalitní gólmany. Podívejte se na Třinec, Spartu, Pardubice měly na konci minulé sezony tři. Chci udělat maximum pro tým, pomůžu Škovimu a on pomůže zase mně. Budeme se doplňovat. Zápasů je vážně hodně, vy potřebujete taky někdy vypnout, nejste stroj. Tam je hlavní, aby jeden gólman dokázal zajistit druhého, ať tým jede a vyhrává. Dnes je základ mít dva dobré brankáře, pevně věřím, že my dva dobří jsme.“

Hele pokud by se fakt někdo objevil a tzv si sednul jak víko na kastrol do týmu osobně si myslím ze by se peníze určitě našly jde o to ze to muže být pecka , která ale nesplňuje některá důležitá kritéria týmu a to je ti pak jméno naprd

Úctu k 70 tinam ok ale už pro tvůj věk by jsi mohl vědět a znat ze psát na vizi fora a poučovat není zrovna nejvhodnější metoda notabene když koukneš na jih a tam nás mate v hube velmi často

Řešte svoje věci a nechte nás resit naše at se to týká čehokoliv od toho jsou domovská fora. A píšu domovská ne cizi

Pardon tentokrát nějak dlouhý rozhovor takže jsem to musela rozkouskovat