Diskuzní fórum

Díky Lillu, krásný rozhovor.

To tedy Jsem rád, že jsme mu tady v Hradci mohli trochu pomoct v cestě za jeho snem

Děkuji za sdílení rozhovoru. Oli hodně dozrál, moc pěkný rozhovor.

Jste hodně zvědavý, jak bude působit Paul Maurice? Takhle přes obrazovku bych řekl, že to je trenér, kterého hráč musí milovat. Pro něj se skáče do ohně.
„Hodně. Budu moc rád, jestli jednou přijde chvíle, že bychom si někdy povídali a řekl mi, jaké má se mnou plány. Teď asi ani netuší, kdo je nějaký Okuliar, měli hodně práce, soustředili se na play off. Snad se v kempu ukážu tak, že bude mít zájem mi něco říct, co ode mě čeká, jak vidí moji pozici.“

Zase bude překvapený, že jste si nakoukal jeho hokej. To podle mě moc hráčů nedělá.
„Zčásti to výhoda je. Ale stejně nebude lehké systém dostávat pod kůži, jak jsem říkal, seshora věci kolikrát vypadají jinak než přímo z ledu. Něco vyčíst jde, ale na menším hřišti nevím, jestli tolik vidíte systém. Když se vám tady v Česku postaví Třinec, je to jiné. I když tam by se ve středním pásmu asi postavil taky. (usměje se) Jen jak je všude blízko, gól může padnout rychleji.“

Momentálně jste na development campu. Jaké jsou pak další plány?
„Chtějí, abych přijel dřív, ještě před hlavním kempem. S tím souhlasím. V Hradci mi je taky hezky, ale už to není můj zaměstnavatel.“

V Hradci je sice hezky, ale Florida je taky celkem fajn destinace, co?
„Jasně, pořád v kraťasech, můžete vyběhnout k oceánu, vykoupat se. To bude taky jeden z důvodu, proč tam každý chce hrát.“

Jen jak na Slovensku občas řádí medvědi, na Floridě byste si při tom výběhu měl dávat pozor na trochu jiný typ zvířat...
(usměje se) „Jo jo, u nás medvědi, tam krokouši a žraloci. Tohle bych potkat zrovna tedy nemusel.“

Máte pocit, že se vyplatilo v extralize ještě rok počkat a nechodit za moře po MS 2023?
„Stoprocentně, nemělo smysl dělat něco narychlo. Dost lidí asi říkalo, proč do Ameriky nechci. Nikdy nevíte, kdy jste opravdu připraveni, ale teď bych na tom mohl být nejlépe fyzicky, psychicky i mám dobrý věk. Zapadá to do sebe. Ukáže samozřejmě čas, ale dává mi to takhle smysl. Mám i víc zkušeností, v minulé sezoně jsem měl v Hradci roli lídra, takže i trochu sebevědomí stouplo. Uvidíme, je mi 24 let a měl bych stát na vlastních nohách.“

A prostě šanci rozkopnout, prodat úplně všechno.
„Právě, pokud chci v NHL hrát, tak teď je pravý čas.“

Na konci sezony v Hradci jste vypadal zadřený, jako kdyby se lehkost ve střílení gólů vypařila. Budete mi oponovat?
„Ne, je to pravda. Konec ve čtvrtfinále z části beru i na sebe, Hradec se na mě spoléhal, že dám gól. V určité fázi sezony jsem se zasekl, ale nemyslím si, že bych upustil od své hry. Pořád jsem šlapal pro tým. Možná to bylo tím, že po MS nemáte moc čas na přípravu. Já naskočil ze šampionátu rovnou do kempu, moc času jsem v posilovně nebyl. V lednu a únoru mi to chybělo, musel jsem se chytit, chodit víc do posilky a dělat i víc před zápasem, než jsem byl zvyklý. Chtěl jsem být připravený na konec sezony, který taky nevypadal nakonec nejlépe. Ale je to zase zkušenost, jak pracovat dál.“

Pak asi i dost mrzelo, že reprezentační trenér Ramsey udělal nominaci pro MS v Praze a Ostravě bez vás. Ovšem prostor trénovat a chystat se, se nakonec hodil, ne?
„Souhlasím, všechno zlé je pro něco dobré. Roli střelce bych na MS asi neměl, to si řekněme na rovinu. Je super hrát na takové akci v jakékoliv pozici, ale nevyšlo to. Teď jsem ale v nějakém pátém týdnu přípravy, takže mám šanci si udělat pořádné léto. Před rokem jsem ho neměl. Pořád ještě potřebuju trénovat, není mi třicet, cítím se dobře, když jsem ve formě a vydržím v ní celý rok.“

Extraliga ve vás zanechala ve výsledku jaký dojem?
„Silová, velmi dobrá. Podle mě patří do TOP 3 v Evropě.“

Jen v ní vždycky vyhraje Třinec, co?
(usměje se) „Tohle už není ale možný.“

Vlastně každý rok si v létě chystáme důvody, proč je to třinecká konečná. Hráli jste proti němu ve finále 2023. O rok později, co by na něj mohlo fungovat?
„Škoda, že jsme tenkrát neměli takové zkušenosti jako oni. O nich je to právě hodně. Ve výsledku jim to ale nejde nepřát. Tituly jsou jejich šikovnost, žádná shoda okolností.“

Ve výsledku hezký příběh?
„Stoprocentně, oni si všechny ty střely v posledních sekundách zaslouží. Dělají věci prostě správně. Neříkám, že jinde ne, ale Třinec vyhrál pětkrát za sebou, to není náhoda.“

Tím pádem i vidíte, jak klub NHL vlastně neriskuje vůbec nic, když loví hráče v Evropě a drží si pak na dvě místa v hloubce sestavy klidně osm hráčů?
„Je to tak, pak je na vás, abyste zrovna vy ukázali, že jste ten pravý. Můžete být dříč a hráč do spodních pětek, ale současně musíte mít i kreativita a něco navíc. Budu se snažit tam tohle přenést. Neříkám, že jdu na Floridu a že nechci dát ani jeden gól, to vůbec. Pořád se budu snažit být sám sebou, ale současně vím, kde je moje místo.“

V Hradci jste si udělal i jméno, že naplno jedete i na tréninku, ve kterém štvete spoluhráče svojí dotěrností. Udržíte nastavení i pro kemp NHL?
„Možná jsem se to naučil ve Finsku, na každém tréninku musíte jet naplno. Někdo by vám třeba řekl, že vás pořád někdo sleduje, takže proto je potřeba pořád hrabat. Já to beru jinak, vím, že tohle dělám pro sebe. Chci být lepší a lepší. Po těžkém zápase taky někdy trénink vypustíte, to se taky stane. Ale celkově do toho musíte vždycky dupnout, jinak tahle práce nemá ani smysl.“

Výborně, od teď tedy sleduju sociální sítě, až přetáhnete Matthewa Tkachuka hokejkou po zádech a on spustí, kdo sakra ten chlap je.
„No, nějaký Maďar. (směje se) Ne, mám samozřejmě respekt k hráčům, kteří mají jméno a místo v NHL si vysloužili. Měl jsem ho, i když jsem přišel do Hradce a byli tady starší hráči, jen jsem šel stejně naplno. A beru to pořád stejně. Respekt ke spoluhráčům i protihráčům mít musíte, nikdy nesmíte jít za hranu, že někomu naschvál chcete ublížit. Ale současně nic nejde vypustit.“

Z Radka Smoleňáka se postupně stal váš soupeř. Stejně říkal, že vás jednou v NHL vidí, že tam míříte a měl byste se o nejlepší ligu světa porvat. Hezky se poslouchá, jak jste si získal respekt starších hráčů, kterým byste teoreticky už mohl být jedno, když nehrají ve vašem týmu?
„Jasně, tihle kluci hrají hokej dlouhé roky a hezky se poslouchá, když si něco takového myslí. Jsem moc rád, že jsem v Hradci poznal starší hráče, jako jsou Smoly, Kuba Lev nebo Lukáš Cingel a další. Taky uměli být pěkně ostří a na tréninku vás osolit. Jejich přístup mě taky formoval, nechcete být v pozici, že staří se na tréninku srážejí a vy mladí si děláte kličky. Hodně mě dal i jejich přístup.“

Každý o vás asi ví, že hokej hltáte hodně. Kolik zápasů Floridy jste viděl v play off?
„Snažil jsem se dívat, na co se dalo. Těžké to teď asi počítat.“

Tak jinak, kolik zápasů jste neviděl.
„Asi tak pět.“ (usměje se)

Slušné, když jich cestou ke Stanley Cupu odehrála 24.
„Někdy to bylo těžký, protože sice vstanete, ale jak je přestávka, je těžké neusnout. Přes den jsem kolikrát dost makal, tak přišla únava, navíc ráno jsem musel vstávat. Ale zase je fajn, že se dá dívat na NHL zpětně. Takže když jsem usnul, dal jsem si zápas po obědě. Nechcete tam jít nepřipravený. Z televize věci tedy někdy vypadají jinak, než když jste v kabině, ale chtěl jsem si Floridu pořádně prohlédnout.“

Takže byste takhle z voleje dokázal říct, proč Panthers vyhráli Stanley Cup?
„Jako prvního bych zmínil brankáře Bobrovského. Pak měla Florida i skvělou obranu, nejde říct, že by to zavřeli, v Americe se tohle dělá špatně, odevšad máte blízko. Hráli hodně pospolu a nepotřebovali tolik šancí na góly, byli hodně produktivní. Když se pak podíváte na finále s Edmontonem, vždycky vyhráli o gól a těsný náskok dovedli ubránit. To je taky hodně důležitá věc, když vyhrávali, tak zápas dotáhli do konce. Uměli neinkasovat a dotáhnout zápas do finiše.“

Fascinovalo mě, že třeba v sedmém finále se Connor McDavid nerozjel. Proti Floridě stál nejlepší hráč světa, který má v nohách rakety. Ale nemohl prodat svoji silnou zbraň. Proč?
„Velkou roli podle mě sehrál švédský bek Gustav Forsling, hrál ve dvojici s Ekmanem-Larssonem a skvěle ho bránili. Forsling čistě chodil na McDavida a on se přes něj nedokázal prosadit. Na to jsem se zaměřil, dělal zápas McDavidovi hodně těžký. Hokej není basket, tam balón zkrátka dostanete. V hokeji je těžké projít přes pět lidí.“

Sedí na něj označení „hokejový blázen“. Oliver Okuliar (24) vám vysype detaily ze všech možných lig, znal dobře všechny soupeře v extralize, pravidelně sleduje NHL. Teď by se do ní chtěl dostat. V Hradci skončil, českou soutěž opouští výrazná figura. Další metou je sestava Floridy Panthers. „Osobně si myslím, že na mezinárodní úrovni jsem spíš hráčem druhého sledu. Dokážu pro světové hráče dělat práci,“ vidí sám sebe čtvrtý nejlepší střelec posledního ročníku.
Má výborný pohyb, rád hraje tvrdě, tlačí se do koncovky. V poslední sezoně nastřílel Oliver Okuliar za Mountfield HK 24 gólů. Měl být lídrem, což splnil. Neměl k sobě navíc žádného výjimečného centra, který by mu práci usnadňoval. Sám byl i nejlepším hradeckým nahravačem.

Další útočník? Se 14 nahrávkami Giorgio Estephan, což ani nebyl Okuliarův spoluhráč z lajny. Tohle ale jen podtrhuje, jak skvělou sezonu měl. Estephan byl 69. nejlepším nahravačem soutěže, ani s Okuliarem nehrál. Slovenský reprezentant měl spíš průměrnou podporu v ofenzivě, přitom patřil mezi nejproduktivnější hráče ligy.

Nově si ale Hradec musí hledat nové eso, protože Okuliar zamířil na Floridu. V rozhovoru pro iSport.cz vysvětluje, proč až teď. A bez přípravy vysype detaily o Panthers a Stanley Cupu. Je připravený.

Skauta Floridy jsem několikrát viděl během sezony na zimáku v Hradci. Bavili jste se o případném přesunu delší dobu?
„Dá se to tak říct, bavili jsme se, co bude pro mě nejlepší a jestli další krok dokážu zvládnout. Během sezony usoudili, že ano, takže když skončila, podepsali jsme smlouvu.“

Mělo význam, že jste byli v kontaktu delší dobu?
„Pro mě hodně, v kontaktu jsme byli v od mistrovství světa 2023. Sledovali mě, znají mě jako hráče a řekl bych, že tak z 80 procent vím, do čeho jdu, co na mě čeká. Nemůžu říct, že NHL leží vyloženě na stole, to vůbec, různých proměnných je tam pořád hodně a čeká mě nový svět. Každému musí být jasné, že když jdete do Ameriky, přijdou věci, které musíte vyřešit.“

Jste typ hráče, který má NHL hodně nakoukanou. Asi mi teď nebudete básnit, jak jdete k Panthers do druhé formace a že chcete přesilovku, že ne?
„Vůbec. Jsou tam hráči, kteří mají dělat body a pak jsou tam další, kteří mají dělat věci pro ně, aby měli prostor body dělat. Nejdřív se potřebuju dostat do prvního týmu, na rovinu jsem jim řekl, že s třetí a čtvrtou pětkou nemám vůbec problém. Dokonce si myslím, že tam je moje síla.“

Vážně, když v extralize jste platil za největší ofenzivní poklad Hradce?
„Nějaké body jsem měl, ale osobně si myslím, že na mezinárodní úrovni jsem spíš hráčem druhého sledu. Dokážu pro světové hráče dělat práci, aby měli komfort, že se dostanou do šancí a po mých střídáních dávali góly. Černou práci beru, uvědomuju si, do čeho jdu.“

Přečti si to tady na stránkách, to bude obšlehnutý

odkaz
Někdo celé?

Já to tak razantně řešit nechci, je to pořád pan hráč. Nikdy jsem nezaznamenal, že by byl podrazák, naopak vždy působil profi, přátelsky, týmově. Nikdy (nebo si nepamatuji), že by odmítnul reprezentovat, jak za ní hrál a bojoval a navíc to teď okořenil zlatem, tak ZA MĚ zasloužil kredit a i toto rozhodnutí ho menším hráčem neudělá. Ale jak jsem již psal dříve fandit mu rozhodně nebudu.