Henri Kiviaho

Rodák z finské Lappeenranty se narodil 26. února 1994 a už od mládí prokazoval velký talent. Ve stejném městě, ve kterém se Henri Kiviaho narodil, také dlouhá léta hokejově rostl. Mezitím si vybojoval i stabilní místo v mládežnických reprezentacích Suomi. Před draftem do NHL se však 192 centimetrů brankář rozhodl pro změnu a přesunul se do 270 kilometrů vzdáleného Kuopia.

V KalPa Kuopio strávil mrštný maskovaný muž tři sezóny, ve kterých si dokonce odbyl debut ve finské Liize. Mimochodem na draftu uspěl, v pátém kole si ho vybral Dallas, se kterým později dokonce podepsal tříletý nováčkovský kontrakt. V zámoří se však neprosadil, zachytal si pouze v ECHL v dresu Idaho Steelheads.

A tak zvolil návrat do rodné vlasti, ve které si zachytal nejvyšší soutěž za Ässät Pori a také KalPa Kuopio. Příliš se mu však nedařilo v zápasech vyhrávat, proto plnil spíš roli dvojky. Zachytal si také druhou finskou ligu – Mestis, ze které se přesunul na Slovensko do Nových Zámků.

Ty dokázal v uplynulém ročníku dotáhnout přes Košice do čtvrtfinále, v něm ale Nové Zámky padly proti Zvolenu. Student mezinárodního byznysu na Univerzitě v Kuopiu se stal nejvytíženějším brankářem slovenské extraligy, ve 43 zápasech měl pátý nejlepší průměr inkasovaných branek na zápas – 2,60 a sedmou nejlepší úspěšnost zásahů – 91,51 %. Poté se rozhodl posunout v kariéře, a tak zvolil nabídku Mountfieldu HK.

Pod Bílou věží se dělil o svůj prostor se Štěpánem Lukešem a za pevnou hradeckou defenzivou měl nejlepší čísla v kariéře. Ve 27 duelech vychytal 16 výher, dvě nuly, inkasoval průměrně jen 2,03 gólu na zápas s úspěšností 92,3 %. To z něj udělalo statisticky druhého nejlepšího brankáře v extralize! Výraznou měrou se tak podepsal pod historický zisk Prezidentského poháru.

Svoje kvality ukazoval „Kivi“ i v druhé sezoně na východě Čech. Zpočátku se víceméně pravidelně střídal s Janem Růžičkou, po jeho odchodu však byl jasnou jedničkou. Důvěru od realizačního týmu splatil náramně, vychytal celkem sedm čistých kont a dopomohl k novému klubovému rekordu v podobě deseti výher v řadě. Měl tak ohromný podíl na tom, že se Hradec dostal do play-off ze čtvrtého místa a dostal se až k historickému stříbru.