Michael Vukojevic: V Hradci se chci rozvíjet! Jak zná hvězdu NHL?
Po jeho hitech aplaudoval zimák, kanadský zadák s chorvatskými kořeny si proti Karlovým Varům celkově odbyl docela povedenou premiéru. Rozdával hity, skákal do střel a na ledě nebyl u jediného inkasovaného gólu. K tomu ukázal na svých 191 centimetrů slušné bruslařské schopnosti a jistou rozehrávku. A v dobrých výkonech hodlá pokračovat! S kým konzultoval přestup pod Bílou věž, a jak se zná s hvězdou NHL? To prozrazuje Michael Vukojevic v obsáhlém rozhovoru.
Michaeli, jaké jsou vaše dojmy po prvním utkání v hradeckých barvách? Předpokládám, že porážka jistě mrzí. Na ledě jsem se cítil dobře. Přál jsem si trochu jiný výsledek, ale je super si odbýt debut tak brzo. Sehrál jsem se s týmem a poprvé okusil chuť českého hokeje. Liga mi více připomíná americký styl hokeje. Oproti Finsku je hra dynamičtější a fyzičtější, což mi bude vyhovovat.
Na ledě jste strávil přes osmnáct minut. Očekával jste hned takovou nálož? Chtěl jsem především vytěžit maximum z toho, co mi nabídnou trenéři. Výsledkově to nevyšlo, ale můžeme se během pauzy dát do kupy a silně zakončit základní část, abychom se ideálně naladili na play off.
Proti Karlovým Varům jste rozdával jeden hit za druhým. Mohou se hradečtí fanoušci těšit na podobné výkony i do budoucna? Fyzická hra by měla být vaší doménou. Ano, velká část mojí hry se zakládá na mé fyzičnosti. Snažím se hrát do těla a oddělit hráče od puku. To je moje specialita, a právě proto jsem tady. Rád se dostávám do osobních soubojů, kde můžu uplatnit své fyzické parametry. Na puku chci začínat rozehrávku a aktivně podporovat útočné akce. Věřím, že umím dobře bruslit a rozdávat puky. V tomhle můžu týmu výrazně pomoct.
Když odhlédneme od zápasu: Jak se přestup do Hradce upekl? Agent mě oslovil s tím, že dostal od Hradce zajímavou nabídku. Nejprve jsem to nechal v jeho rukou, protože jsem v ten den hrál zápas za Lahti. Nejspíše měl na stole návrhy i od jiných klubů, ale mě zajímal primárně Hradec. Po zápase jsem to projednal s agentem a rodinou, a nakonec jsem na nabídku kývnul. Dojednali jsme potřebné detaily a já zamířil do Česka.
Jaké byly vaše první dny v Česku? Do Prahy jsem přiletěl ve čtvrtek pozdě večer. Přesunul jsem se do Hradce, něco jsem naspal a v pátek rovnou vyrazil na led. Tým mě přijal s otevřenou náručí a po tréninku jsme dořešili potřebné papírování. Nakonec to byl poměrně bezproblémový přechod, za což vděčím hlavně klukům v kabině.
Ve finském Lahti jste měl v této sezoně hned šest českých spoluhráčů, v Hradci je zase Connor Bunnaman, se kterým jste odehrál sezonu v kanadské juniorce. Proběhla komunikace s někým z nich o přesunu do Hradce? Hodně jsem to řešil s Connorem Bunnamanem, který také zamířil z Finska do Hradce. Především mě zajímalo, jak tady vypadá město a jak funguje tým. On mi sdělil samé dobré věci. Je vidět, že si to tady zamiloval, a podepsal i na další roky. Jeho slova byla pro mě klíčová a dodala mi určitou jistotu. Je to super kluk, takže jsem o jeho úsudku nepochyboval.
Často jste s ním proti Karlovým Varům komunikoval také na ledě. Je to velká výhoda, že tady máte starého známého? Ohromně mi to pomáhá. Když zamíříte do nového města s odlišným jazykem, velmi rádi uvidíte někoho, kdo si prošel úplně stejnou situací. Dává mi užitečné rady a v případě potřeby mě dokáže správně nasměrovat. Hrál jsem po jeho boku v Kanadě, když mi bylo šetnáct let, takže je pěkné se po sedmi letech zase setkat.
Kromě toho bude asi taky váš průvodce tady, viďte? Měl jste už čas se porozhlédnout? V sobotu po tréninku jsem si udělal procházku po centru města. Je to tu opravdu nádherné. Poslal jsem pár fotek rodičům, a i jim se město líbí. A také jsem se dozvěděl, že tady v mládí byl můj dědeček, který pochází z Chorvatska. Ani se nezmínil, co tady vlastně dělal. Když se jednalo o přestupu, tak mi řekl, že někdy v 60. či 70. letech město navštívil, ale od té doby se to asi hodně změnilo.
Vaše kořeny sahají do Chorvatska, odkud vaše rodina na emigrovala do Kanady. Cítíte pořád nějaké spojení s Chorvatskem? V Chorvatsku stále žije velká část mé rodiny. Moji rodiče umí chorvatsky, otec se tam dokonce narodil. Nikdy jsem tam nebyl, což bych rád jednoho dne změnil.
V mládí jste vyrůstal po boku Jacka Hughese, velké hvězdy New Jersey Devils. Jak se zrodilo vaše přátelství? V dětství jsme spolu hráli hokej a hlavně baseball. Na baseballovém hřišti jsme spolu strávili spoustu hodin. V dalších letech jsme hráli hokej v odlišných týmech, takže jsem proti němu často nastupoval. Vždycky byl ohromně talentovaný, takže mě vůbec nepřekvapuje, jakým způsobem se mu v NHL daří.
V roce 2019 vás společně draftovali New Jersey Devils. Jack se stal celkovou jedničkou draftu, vás si Devils vybrali z 82. místa. Udržujete se stále v kontaktu? Více jsme se bavili, když jsem byl ještě součástí organizace Devils. Teď už si nepíšeme tak často, jelikož nás dělí velká vzdálenost a oba máme spoustu jiných starostí.
Slyšet své jméno na draftu, to asi musí být zážitek… Každé dítě, které vezme v mládí hokejku do ruky, sní o tom, že ho jednou draftují do NHL. Bylo skvělé to zažít se svou rodinou, která mě podporovala od mých hokejových začátků. Moji rodiče toho pro mě hodně obětovali, takže slyšet moje jméno bylo pro ně velmi speciální.
Tomuto milníku předcházely i nějaké starty za mládežnickou reprezentaci Kanady. Za tu jste poprvé nastoupil na Hlinka Gretzky Cupu a rovnou získal zlaté medaile. Po vašem boku tehdy stála další jednička draftu a současná hvězda New York Rangers, Alexis Lafrenière. Jak jste si užil tento turnaj? Bylo to parádní. Poprvé v životě jsem reprezentoval Kanadu a hnedka se nám povedlo ovládnout celý turnaj. S některými kluky jsem hrál jen na tomto turnaji, ale dodnes jsme v kontaktu. Udělali jsme si tehdy zážitky na celý život.
Po draftu jste strávil čtyři roky v AHL. Jak vzpomínáte na toto období? Bylo to výborné uvedení do mužského hokeje. Více jsem se osamostatnil, jelikož jsem žil sám a nemohl jsem se opřít o pomoc rodičů. Začal jsem si sám vařit a celkově se o sebe více starat. V organizaci Devils umí s mladými hráči velmi dobře pracovat, což hodně pomohlo mému hokejovému růstu.
K poctivé defenzivní práci na farmě Devils jste přidal také slušný bodový zisk. Nemrzelo vás, že nikdy ve vaší schránce nepřistála pozvánka z hlavního týmu? Mým snem vždycky bylo zahrát si v NHL. Zatím se mi to nepoštěstilo, ale jsem stále mladý, takže ta šance někdy může přijít. Věřím v Boha, který má pro mě svůj plán. Stane se to, až se to má stát.
𝐰𝐡𝐚𝐭´𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮𝐫 𝐦𝐢𝐧𝐝 💭 Michael Vukojevic si dnes zapíše první start v hradeckých barvách. pic.twitter.com/YFPG4kWW5E
— Mountfield HK (@MountfieldHK) February 2, 2025
Po čtyřech sezónách na farmě Devils jste se rozhodl kompletně změnit prostředí. Vaše kroky vás zavedly do finského Lahti, kde jste nastupoval v obranné dvojici také s bekem Liborem Zábranským za místní Pelicans. Co vás k přesunu do země tisíce jezer vedlo? Chtěl jsem vyzkoušet něco úplně nového. Toužil jsem získat nové zkušenosti a posunout se hráčsky na vyšší úroveň. V té době to dávalo smysl a jsem šťastný, že jsem se tak rozhodl. Zatím si to v Evropě užívám a chci se dál rozvíjet také v Hradci Králové.
Teď vás čeká reprezentační pauza, díky které máte deset dní oddychu do dalšího klubového zápasu. To je skvělá šance na to, abyste se více zapracoval do týmu, kterému se budou vracet i další hráči z marodky… Dobře jsem si to načasoval. O datu mého prvního zápasu jsem měl obavy, jelikož jsme řešili víza a ubytování v Hradci, ale nakonec to vyšlo perfektně, za což jsem moc vděčný. Můžu se teď více porozhlédnout po městě a sžít se s kabinou. Pokusíme se přes pauzu co nejvíce vypilovat herní projev, abychom šli do play off z nejlepší možné výchozí pozice.